Simonův vesmír

Přiznám se, že ze všech filmových aspiků, které znám, mi byl Simon zatím asi nejméně sympatický, protože je zde vykreslený jako někdo, s kým je skutečně těžké žít nebo vůbec vyjít, což je poněkud rozdíl od všech těch filmů, kde jsou aspici vylíčeni jako roztomile výstřední matematičtí géniové, kteří jsou dokonce schopni navázat milostný vztah (v tomto ohledu jsem byl celou dobu zvědavý, kam se vyvine Simonova známost s Jennifer, kterou dohazuje svému bratrovi - myslím, že nejeden divák - včetně mě - čekal, že se ti dva nakonec dají dohromady). Mnohem bližší mi byl Simonův bratr Sam, který měl se Simonem skutečně svatou trpělivost, a velmi mě překvapil, že kvůli bratrovi obětoval i 5 letý vztah se svou přítelkyní. Postava Jennifer mi přišla nejméně věrohodná a spíše nezajímavá (podíl na tomto dojmu u mě bude mít pravděpodobně i mně osobně nesympatické obsazení té role, protože Cecilia Forss mi přišla jako taková ošklivější verze Petry Paroubkové; vlastně i tak nějak obecně mám pocit, že Švédky moc hezké nejsou, podobně jako třeba Němky). Jinak pozitivní na tom filmu je krátká stopáž a pak to, že místy je to docela vtipné; nějaké větší emoce to ze mě ale nedostalo a veskrze na mě ten film působil neobyčejně zbytečně, ve smyslu, že kdybych ho neviděl, o nic bych nepřišel. (02.03.2020)

Bolo to veľmi svieže a pohodové ... to, že Simon má Aspergerov syndrom a v hlave veci, ktoré my obyčajní ľudia nikdy nepochopíme, a to, že jeho brat Sam mu vlastne obetoval svoj súkromný život, to je síce prítomné celý film, ale akoby na druhej koľaji ... veľmi dobre sa na to pozerá, lebo všetci herci sú veľkí sympaťáci a je tam parádna muzička. (10.06.2015)

Moc pěkný příběh dvou bratrů, z nichž jeden trpí Aspergerovým syndromem. Je velmi chytrý, ale příliš dobře nechápe, základní lidské city a nesnese doteky. Příběh je plný naprosté přirozenosti od vtipů, až po lásku, ať už bratrskou nebo přátelskou a člověka film tak nějak po celou dobu nutí se usmívat. Viděno v rámci Zahraniční výzva 2016 / Švédsko (26.02.2016)

Když někoho máme rádi, nebo možná dokonce musíme mít rádi, protože ten druhý nemá nikoho jiného než nás. A naše životní volby jsou neustále ovlivňovány jím. Když si i partnera musíme vybírat ne podle našeho úsudku, ale podle úsudku toho, za koho máme (bohužel) zodpovědnost. Přitom svého partnera milujeme. Jenže láska nemá přednost před nutností starat se... Není to zrovna můj případ, to ale neznamená, že mě to neuvěřitelně nedojalo. A možná to nakonec nebylo tak jednoznačné. Ta holka byla sobecká. Nejde přeci dávat ultimáta. Nemůžete opustit potřebné. Ti silnější se musí přizpůsobit, ti slabší to totiž nedokážou, ani nemůžou. A přitom vím, že bych se na jejím místě zachovala stejně. Tak, jak se mi to hnusí. Ten film ani náhodou nebyl o ní. Spíš o dvou skvělých bratrech, kteří dělali, co bylo v jejich silách. Vnímala jsem to, že to je o nich. Okouzlili mě. Ale v mysli mi stejně nejvíc zůstala ta sobecká ex. Nechci být jako ona a taky už nikdy nebudu.Tečka a za tečkou ještě..2..tečky. (16.04.2014)

Především jsem každou chvilkou čekala, kdy už někdo konečně bací tu trochu umírněnější verzi Sheldona Coopera po hlavě, nějakým předmětem ve tvaru kruhu, pochopitelně. Jako celek rozhodně příjemná podívaná a Bill Skarsgard se po tomto výkonu zařadil do mého soukromého seznamu zajímavých mladých herců. (04.09.2014)