Babycall

No teda docela zklamání. Je to v podstatě takovej slabší Naboer - máme tu osamocenou a trýzněnou hrdinku, častý procházení bytu, skromný dialogy, dlouhý tzv. "koukací" scény a spoustou záhad pramenících z paranoidní mysli (klasika typu: nepamatuju se, kde jsem posledních pět hodin byla, viděl jsem tě - to jsem nemohla být já, atd). Není to ale špatnej film, jen nedostál očekávání. Za sebe můžu říct, že jsem se nenudila, protože podívaná to byla rozhodně napínavá. Baví mě i to uvažování nad pointou a k tomu velmi slušný výkony Noomi Rapace a Kristoffera Jonera. Bohužel konec, kterej to mohl dost pozvednout, je tu suchej, nudnej a spíš zklame. Jinak bych dala snad i ty 4*. (03.03.2012)

Tak já nevim. Většinu filmu jsem napjatej jak v čekárně u zubaře, nedokážu se rozhodnout, jestli mě ta civilní atmosféra dráždí kladně nebo záporně a po dokoukání jsem ve vaně ještě se svraštělym čelem dával dvě a dvě dohromady a pak mi to došlo. Celá pointa, celý to do sebe zaklaplo a já měl před sebou triviálnost celé zápletky. Ona sice není zas tak špatná, ale je strašlivě podobná všem těm thajským/korejským/japonským věcem akorát o něco seversky nepřístupněji. A ono když 4 hodiny vaříte bramborovou kaši, tak výsledek nemusí být úplně špatný, ale tak nějak si připadáte jak kretén. (16.04.2013)

[SCANDI 2014] Spoilery. Najväčším úskalím filmov s psychicky narušenými hrdinami je naša neschopnosť vžiť sa do ich situácie. Pri záverečnom rozuzlení žánrových filmov na túto tému je preto častým verdiktom divákov "to bola ale blbosť". Babycall uznávaného režiséra Påla Sletaune pritom nemožno tak ľahko zaškatuľkovať a odhodiť, pretože, i keď nehýri originalitou, dokonale sa výrazovými prostriedkami identifikuje s ťažiskovými motívmi filmu. Postavu paranoidnej matky na úteku pred domácim násilím dopĺňa výrazné precítené herectvo Noomi Rapace, ruka v ruke s ľahkými hororovými prvkami v podobe desivých zvukov z vysielačky a neodlíšiteľnosti reality a halucinácií idú majstrovská práca so zvukom/postsynchrónmi (ktoré vťahujú do deja už počas úvodných titulkov) a vynikajúca výprava/vizuálna stránka. Film však trpí narastajúcim vrstvením preludov a nezrovnalostí v Anninom subjektívnom vnímaní reality (spomienka na Memento, Insomniu a ďalšie), ktoré síce možno ľahko odôvodniť spúšťačom v podobe detskej vysielačky, avšak divákovi pripravuje zmätočné finále, ktoré sa pokúša zabiť príliš veľa dejových múch jednou ranou. Navyše je zmena tónu v závere príliš strmá oproti pomalému budovaniu atmosféry naprieč filmom a preto pôsobí neohrabane. Ako večerná/nočná jednohubka však postačí. 60% (18.01.2015)

Opravdu obdivuji severský styl filmování.. Je naprosto inverzní od toho hollywoodského.. Obyčejné, nezajímavé až ponuré lokace, hlemýždí tempo, poskrovnu dialogů, herci většinou nehezcí.. Ale má to svůj půvab, kouzlo, napětí a rozhodně nenudí!!! Velmi příjemné zpestření kinojídelníčku :-) Noomi Rapace je čím dál tím víc herecky obratnější a vyzrálejší.. (05.02.2013)

Já měl štěstí v tom, že jsem od začátku nepočítal s hororem, ačkoliv by jím to někomu mohlo lehce zavánět. Tohle je hlavně drama (tak trochu narušené matce hrozí od sociálky odebrání osmiletého synka) s mysteriózním nádechem, nic totiž není tak, jak by se na první pohled mohlo zdát. To nejdůležitější si film nechává až na posledních cca 15 minut, což mnohé odradí, ale Sletauneho esem v rukávu budiž herecké obsazení dvou osamělých lidí v podání Noomi Rapace z trilogie Millenium a Kristoffera Jonera (režisérův předchozí Naboer nebo děsivý Villmark). Babycall rozhodně nebude vonět každému: nestaví na napětí, krvi a už vůbec né na lekačkách, ale mě si svým zvláštním způsobem získal. (24.02.2012)