Býčí šíje

Cinema Mundi 2012. „Skorogangsterka“ z prostředí dobytčích farem, kde skot díky podávaným hormonům roste neobvykle rychle, se může pyšnit naprosto mistrnou obrazovou složkou (výběr kompozice, použití filtrů, střih), kdo z nás někdy slyšel o muži jménem Nicolas Karakatsanis? Více tady. (04.03.2012)

Áno nepopieram, ide o temnú mafiánsku drámu, ktorá sa pozvoľne mení na drámu jednotlivca, čo je zároveň i najzaujímavejším aspektom filmu, no celkovo ma film moc nenadchol. Tá mafiánska časť, čo je takmer polovica snímku, ma skoro unudila na smrť. Vôbec nič sa tu nedialo - len pár nesympatických týpkov si šušká temné slová o hormónoch a obchodoch s nimi kdesi v reštike na obede. A to ani nehovorím o tom, že bolo pomerné náročné sa do príbehu dostať a urobiť si jasno v postavách, keďže to režisér vôbec neuľahčil, ba skôr ešte hodil pár polienok pod nohy. Dráma jednotlivca už bola na tom podstatne lepšie, pričom disponuje i niekoľkými nepríjemnými scénami, ktorých dojem ešte umocnil Matthias Schoenaerts, ktorý tu hral ako o život. Dokonca nie je ani odvážne tvrdiť, že tu podal svoj životný výkon. Najmä vďaka nemu preto hodnotím lepším priemerom. 65/100 (01.12.2017)

Pokud si rádi pícháte steroidy primárně určené pro hovězí, tak zbystřete! Uvidíte celou plejádu steroidů, býčí šíji, od níž by jste nechtěli dostat po hubě a brutální zbití varlat šutry založenými na křemičité bázi. Obzvláště u těch šutrů na chvíli odvrátíte pohled. A po drcených varlatech už není co k vidění. 31% (11.11.2015)

Namiesto väčšej centralizácie sa film zaoberá veľkým množstvom vedľajších postáv a vzťahmi medzi nimi, ktoré je občas ťažké identifikovať. Pridajte k tomu zmätok okolo policajného vyšetrovania prípadu „belgickej hormonálnej mafie", do ktorého je zapletený hlavný protagonista. Čo je naopak zobrazené veľmi živo je jeho detská trauma a jej vplyv na jeho život. Celkovo smutné, realistické a presvedčivé. (08.11.2012)

Když chlap přijde v dětství o své nejcennější klenoty, tak z něj sociálně neškodný a ctihodný spoluobčan nikdy nevyroste. Tuto skutečnost se podařilo Roskamovi přesvědčivě a i pro ženskou část publika velmi bolestivě znázornit. Přestože zde pranýřuje machinace hormonální mafie, která pumpuje stravu pro masožravce neskutečným sajrajtem, je to hlavně tragédie jednotlivce, která s divákem zaručeně zamává. Děj je sice místy zbytečně rozvleklý, ale výkon hlavního představitele a značně hustá atmosféra vyzdvihují tento debut do nadprůměru. Divím se, že většina belgické populace už mezitím nekonvertovala k vegetariánství. (20.02.2012)