Můří deníky

Zprvu to vypadá, že by to mohl být horor odehrávající se v zajímavém prostředí, kdy bude důraz na atmosféru, ale nakonec se ukazuje, že to je jen taková rádoby young adult romance, která ale nakonec také nevyšla. Postavy, na první pohled zajímavé, ale jinak nudné a ploché, stejně jako příběh, který rychle omrzí. (20.06.2017)

"dogmatické" žánrové čtení filmu opravdu nesvědčí, tím spíše ne filmu soustředícího se na rozbíjení dominantních struktur v kinematografii převládajících a objevování docela nových možností. pravidla této mimořádně uvědomnělé hry žádnému žánru neodpovídají, naopak, žánrová pravidla jsou v této hře pouhé figurky a figury na druhé straně svévolně diktují vlastní pravidla, kterými obratně natáčejí povahu filmu do nejrůznějších poloh, od novodobého pastiše gotického hororu, přes psychologické drama nebo pubertální melodrama o malicherných strastech dospívání. nejen to vše se proniká v originálním, zcela nevážném převažování mezi autenticky půvabným filmem a spíše úsměvným kýčem. pokud už bych hovořil o půvabu, zasluhuje se o něj především typologicky dokonalé herecké obsazení, svěží výběr muziky (Numb - Marina & the Diamonds) a výše zmíněná, velice zábavná hra s pravidly samotnými i útoky na divácké předsudky, jaké nezávisleji uvažující diváci dovedou ocenit. slastné samy o sobě jsou surreálné okamžiky a vlastně sám fakt, že v tak stylisticky "rozháraném" filmu není snadné mapovat hranice mezi noční můrou - jakousi opojnou posedlostí sukubem a mezi faktickým pohledem na skutečnost děje filmu, je-li ta vůbec jakkoliv přístupná. zvláštně se zohledněním režisérčina mistrovského Amerického psycha se totiž nelze zbavit příjeně znepokojující otázky, kde vlastně končí optika protagonistky, skrze níž a pouze tak divák do fikčního světa nahlíží, a s ní se pojící bezuzdná imaginace pověrčivé mysli. nejméně násilné by mohlo být popisovat Můří deníky jako alegorii na téma duševní bolesti a hledání úcty k životu posazenou na mytologických základech - kontext, který film samotný nabádá náležitě zohlednit. není úplně férové odsuzovat film kvůli snaze zosobnit perspektivu pubescentky utápějící se v depresi jen proto, že si o emo kultuře myslíte své, zvlášť ne jde-li o natolik vtipně sestrojený systém podnětů divákově sebereflexi. (12.12.2012)

Můří deníky, se, i díky svému názvu, zdají být dnes již tradiční dívčí paranormální romantizující přeslazenou slátaninou. Nakonec se však přeci jen ukáží být alespoň modernější variací na klasickou Carmillu, díky scénáristické práci a režisérskému vedení rebelky Mary Harron přetavené v ženský příběh o dívkách, které se v nelehkém světě přísné university stávají ženami. Jako není to nic originálního ani strhujícího, k dobru lze snad připočítat jen dva fakty - příběh je v podstatě tuctovým upířím příběhem, bez jakékoliv snahy o nové, moderní a chytlavé postupy (díky cthulhu) a onen Harronovský lehce sociálně-kritický duch ženskosti. Docela jsem se toho bál, nakonec jsem vlastně ani nebyl zklamán, spíše alespoň trošku potěšen. Určitě nejsem cílovou skupinou filmu, ale dalo se na tom najít to své (minimálně ženská analýza upírských klasik) a na rozdíl od jiných podobně laděných příběhů se z toho diváku s přemírou mužských hormonů nechce zvracet (už proto, že o tu romantiku ani tak nejde). Tohle dám klidně znovu. (06.02.2014)

Námet celkom zaujímavý, aj prostredie ušlo, no to akou cestičkou sa potom začal dej uberať ma teda vonkoncom neoslovilo. Nevýrazné a hrozne povrchné. Navyše ani toho hororu si tu človek veľa neužije. Skrátka táto nepodarená variácia na paródiu Draculy (1992) ma vôbec nechytila. Podpriemer. 35/100 (01.05.2018)

Zvláštní film plný symbolismu, kterej divákovi nedává přímé odpovědi na zásadní otázky (což ale nejspíš není tak úplně zápor), ale naopak s tak hutnou snovou atmosférou, až mi nakonec bylo líto, že to nemá ještě vychytanější scénář a méně unylé tempo. Lily Cole má solidně freaky gesicht a tahle role ji skvěle sedla, Sarah Bolger naopak funguje jako klasický tahák. Mírně podhodnocený film, řekl bych. (20.05.2016)