Vendeta

Řeknu vám vtip. Kaiser jede s Vetchým v autě, Vetchý drží v ruce nějaký obal, asi od dvd, s názvem "Vendeta". Kaiser prohlásí "Je to ztráta peněz, já vim." O půl hodiny poté se dozvíme, že to byla videohra. *ba dum tss* A takhle to tady funguje tak nějak všechno. Bojím se ale, že v tomhle konkrétním případě to bohužel nebyl vzácný projev tvůrčí sebereflexe. (29.11.2011)

POZOR SPOILER! Po počáteční Vetchého vyměklosti už jsem měl strach, že těm parchantům snad nakonec doopravdy odpustí, jak mu radil ten pokryteckej hajzlík na začátku. Ale Ondra naštěstí neztratil nervy a zdárně dokončil co začal. Na můj vkus sice zbytečně rychle a ohleduplně, ale nešť - nakonec, dělal to poprvé. Jen tu závěrečnou, uměle našroubovanou a hodně otřepanou moralitu si mohli tvůrci vážně odpustit. (27.05.2012)

Trailer na Vendetu mě nalákal na úplně jiný film, než jsem pak ve skutečnosti viděl (trailer by neměl jen ukázat to nejlepší z filmu, ale i říct částečně, o čem vlastně je). Proto ze sálu budete odcházet zklamáni, i když v sobě ponesete střípky v podobě dobré kamery nebo některých dobře zahraných scén, ale první půl hodinu jsem si říkal: Co to sakra... Jsem na správném filmu, vždyť na tohle mě trailer nelákal. (05.11.2011)

(52. ZLÍN FILM FEST) Plakáty jsou vyvedeny exploatačně, ale nakonec se před čímkoliv exploatačním uhne, a tak - alespoň to fyzické - násilí nevidíme. Upoutávka zase slibuje žánrovou podívanou, která bude stát na střetu dvou mužů, jejichž konflikt je nějak spojen s událostmi kolem napadení dívky stejně mladými kluky. Ve výsledku se ale jedná o umělecký snímek, jehož propagační strategie odpovídá jednomu z ústředních témat, kterým je manipulace, což se ale na konvence navyklým divákům nezamlouvá. Zatímco před zhlédnutím jsme dostáváli rozporné informace, při sledování jich máme po dobu tří čtvrtin akutní nedostatek. Na místo thrilleru, kde bychom jich měli nadbytek, abychom se mohli strachovat o hrdinu, se tak vzhledem k zvolené strategii jedná v první hodině o psychologické drama. Ve zbylé - necelé - půlhodině, kdy jsme dostatečně informováni, se přechází k překvapivě funkčnímu thrilleru, u kterého je ale relativizováno jakékoliv černobílé fandění kterékoliv ze dvou skupin, protože film až do závěrečných titulků zůstává morálně ambivalentní. Především psychologicky-dramatickou část považuji za formálně nebývale promyšlenou, a to nejenom na poměry debutů či českých filmů, protože vyprávění a styl, charakterizované záměrnými mezerami co do distribuovaných informací či prostorového určení, odpovídá vyšinuté mysli touhou po pomstě popoháněné ústřední postavě. To je zjevné především ze zvoleného ostrého střihu, kdy se skáče v čase dopředu a dozadu, a hudebního leitmotivu, který stírá hranice mezi hudbou a ruchem a který se objeví vždy ve vyhrocené situaci v souvislosti s postavou doktora porušujícího Hippokratovu přísahu. V závěrečném aktu se bohužel sklouzává k midcultovosti (užití Mozartovy hudby), ale sebeuvědomělost v podobě hry s Vendetou, o které se baví dvě postavy, umožňuje pobavený odstup a uznání za experimentování s žánrovými i diváckými očekáváními. (28.05.2012)

Na české poměry slušný thriller o pomstě se skvělým Vetchým. Z Kaisera jsem měl strach, protože ho mám v hlavě zafixovaného jako baviče, ale svou vážnou roli zvládl parádně. Igor Chmela taky roste v pořádnou hvězdu českého filmu a to český film potřebuje. Trošku mimo byl začátek, kde dialogy byly tragické a mladí herci svou úlohu nezvládli. Celkově jsem čekal, že snímek bude mít trošku temnější atmosféru, jak jsme mohli vidět v traileru. Jako celek to není špatné a jakýkoliv jiný námět než romantická komedie nebo film o komunismu vítám. (03.12.2011)