Klukanda

Některé věci jsou supr, některé fajn a některé nic moc. Dokonalým případem třetího tvrzení je Tomboy. Snímek, na němž není zajímavé skrz naskrz nic. Máme tu desetiletou Lauru, jejíž jediným posláním na Modré planetě je strkat si modelínu do plavek, aby mohla mastit fotbal s černouškama zaplňujíc Francúzko. Problém nastane, když se do Laury zamiluje Lisa, jejíž poprsí začíná nabírat na objemu. Další problém vyvstane s čůráním do volné krajiny (velká výhoda mužů). A tak to nakonec dopadne tak, že Laura je prozrazena a snímek končí. Thanks for krátkou stopáž Céline Sciama! 15% (04.06.2012)

Trampoty s genderem - téma, o kterém byly napsány stovky knih a natočeny desítky filmů. Co je na Tomboyi tak nové a hlavně tak úžasné, že film hodnotím všemi pěti? Je to civilnost snímku, skvělé herecké výkony (Zoe Héran je opravdu výjimečná a pro tuto roli se snad narodila, ale i ostatní herci se svých rolí zhostili na jedničku), citlivost a citovost, s jakou se o celém tématu ve filmu mluví. Anebo spíš mlčí? Ostatně právě tyto náznaky a nejistoty někdo může snímku Tomboy vytýkat. Podle mého názoru se celá ta zmatenost nejen Laury, ale i jejího okolí stala perfektním zrcadlem celé problematiky. Laura je zmatená a její nejbližší s ní. Hledají správné řešení. Existuje ale něco takového? Stačí si obléct masku universality a všechno bude v pořádku? Tyhle otázky fillm divákovi nabízí a nechává ho, ať o odpovědích přemýšlí sám. Jsem nadšená. Ať žije Festival francouzského filmu. Viva le film francais. (24.11.2011)

Pozoruhodné herectví všech dětí. A bohužel veliké nepochopení toho, co se odehrává uvnitř Laury/Mickaëla. Chápu, že pro rodiče to může být složité, ale tím nekomfortněji se cítí dítě samotné. A s ním tady nikdo nepracuje, nemluví se o jeho pocitech a dítě se cítí provinile za něco, co je mu přirozené. Matka si patrně myslí, že prozrazení "reálné" identity bude ku prospěchu, ale jako reálnou bere identitu fyzickou, ne psychickou. Pěkně, citlivě natočeno. (21.12.2019)

Musím říct, že mě se na filmu nejvíce líbil vztah Laury (Michaela) a jeho sestry Jeanne, ten byl krásný. Kéž by se tak měli rádi všichni sourozenci. Samotné téma bylo taková odlehčená verze Kluci nepláčou. Laury mi bylo líto, protože jejího problému si nikdo z rodičů nevšímal a tak na to byla sama a hlavně se mi nelíbilo, jak to konci "rozumně" vyřešila její matka. Myslím, že to šlo vyřešit i jinak, alespoň tak, aby Laura nebyla tolik ponížena. Jinak skvělá práce s dětmi. Nejvíce se mi líbila scéna, kdy Laura bránila svou malou sestřičku jako Michael. (06.09.2017)

Céline Sciamma se po Akvabelách opět dotýká tématu sexuální identity, byť v tomto snímku se jedná o náhled opravdu dětskou optikou. Vzniká tak nikoliv sociálně-psychologické drama, ale příjemný, civilní snímek, který i díky skvělým výkonům dětských herců působí autenticky. Nějak tak to prostě v 10 letech v dětském kolektivu vypadá a nemusí nutně jít o krizi v sexuální identifikaci, na tu má, pokud k ní vůbec dojde, Laura/Michael ještě pár let čas :-) (23.09.2014)