Vinou lásky

Po mnohovrstevnatém eposu "Pod vlivem lásky" a maximálně zneklidňující "Studené rybě" představuje nový film od Sona pomyslný průměr autorovy tvorby, kde charakteristické ingredience ilustrují povědomá témata, ale ani jedno plně nevyužije svůj potenciál. "Vinou lásky" by mohlo být znepokojujícím obrazem temných stínů za vyledštěnými kulisami středostavovské uhlazenosti, ale po výtečné první kapitole se vyprávění stočí k exploatačnímu výlevu ve stylu černé kroniky. Při tom kontrast upjaté společnosti, která póly veřejného a soukromého anuluje a diktuje maximální strojenost i u domácího krbu, vůči impulzivní sexuální touze mohl být veelmi nosný a obešel by se bez prvoplánového rámce japonského vývozního extrému (zastřešeného lákadlem "podle skutečných událostí"). (09.07.2011)

Izumi je ženou a zároveň manželkou v domácnosti úspešného spisovateľa. Jej druh je veľmi svojská osobnosť. Nemilujú sa, ba dokonca ho nevidí ani nahého. V prekrásnom modernom dome kde spolu žijú pôsobí skôr ako slúžka. Perie, upratuje, všetko musí mať svoje miesto. Po celý čas nikam nechodí. Jedného dňa od svojho manžela dostane zvolenie nájsť si prácu aby sa nenudila. Počas brigády v malých potravin spoznáva manažérku modelingovej agentúry. Izumi dostáva šancu o akej vždy snívala. Je ale všetko tak ako sa na prvý pohľad zdá? Nakoľko nová práca zmení jej charakter? Tak nejak som tomuto pokusu o prevrat osobnosti usporiadaných žien neprepadol. Dokonca mi to ani neprišlo ako horor. 120 minút pozorovania "jebačky" rôznych fuchtiel síce potešilo, ale že by som z tohto filmu dostal čo som chcel a očakával, to ťažko. Každopádne, originalita príbehu či spôsob jeho rozuzľovania sa režisérovi uprieť nedá. No nato som si už od krajiny polmesiaca zvykol - 60%. (09.10.2013)

Úplne jednoducho o tom, ako nudný, navonok vzorný partnerský život, plný nemenných rituálov bez snahy o oživenie vedie k nepredvídateľným excesom a zvláštnym vyústeniam. Alebo aj inak, ako Ibsenova Nora preniká do Kafkovho Zámku. Alebo ako sa vzorná manželka stáva dobrovoľnou obeťou zvrhlého výchovného systému vplyvom univerzitnej profesorky. Alebo o prebudení vášne končiacom plateným sexom. Alebo kriminálka o zohavených mŕtvolách a psychonanalytickej pointe. Prekvapivé, no do seba zapadajúce zábery z rôznych prostredí a časov. Čistučký usporiadaný domov, supermarket, fotoateliér, vykričaná štvrť, chladne kamenné rodinné sídlo, opustený byt, prednášková sála univerzity sa striedajú v niekoľkých kapitolách, pričom ich prepojením sa vytvára podnetné a myšlienkovo inšpiratívne dielo o telesnosti, psychickej degradácii a silnom vplyve rodičovských väzieb na vývoj potomka v dospelosti. Telesnosti, ktorá bola v úvodných záberoch nahradená časťami figuríny - ako symbolu citového chladu a zároveň zameniteľnosti živého tovaru pri vzťahoch medzi platiacimi klientami a prostitútkami. (18.02.2013)

Nejpřístupnější a nejvšestrannější Shion Sono. Motiv filmu je střídmější než v případě Suicide clubu nebo Studené ryby, ale budování atmosféry a postav jde Sonovi stále perfektně. Film k vínu na hezký zbytek večera to není, spíš destruktivní drama smíchané s pořádně naturalistickou kriminálkou. Ovšem ta typická žánrová koláž je tentokrát u Sona slabší než u předchozích snímků. (31.08.2012)

Musím říci, že japonský přístup k sexu mi připadal vždycky poměrně zajímavý. Pravda, takhle z druhého konce zeměkoule se zdá trošku odlidštěný a zbavený citů (o macho/sexismu nemluvě), ale ten jejich obecný přístup: "Máš to rád, tak to prostě dělej, o nic nejde, je to lidské," je docela sympatický. Na Koi no tsumi jsem zíral doslova s otevřenou hubou, docela šíleně pojatý příběh o hledání sebe samého, vlastní osobnosti a svobody i skrze ne zcela příjemné a obecně mile přijímané okolnosti a situace. Erotický film? Thriller? Psychologický horror? Sociálně-kritické drama s příměsí Kafkovského absurdna? Všechno tohle a všechno jednotlivě zvlášť. Japonsko je zvláštní kultura se stejně zvláštním přístupem k mezilidským, milostným a genderovým vztahům. V Koi no tsumi je to nádherně reflektováno, jak kriticky tak i obecně. Snad i v tomhle ohledu mě naprosto rozsekaly tři scény. První, v níž chlápek donutí hlavní hrdinku telefonovat se svým manželem a při tom jí souloží, druhá, v níž matka vedlejší hrdinky vypráví o jejím otci/svém manželovi a ní samotné a třetí, kdy si hlavní hrdinka přičupla a vymočila se před dvěma malými školáky, to jsem normálně spadl z křesla. Nejde mi, samozřejmě, ani tak o ten sexuální podtext všech scén, jako o ten obecný. Koi no tsumi je fakt zážitek, který chci a hodlám ještě několikrát absolvovat. Tohle fakt vřele doporučuji. Nejen úchylům. (14.11.2013)