Obsahy(1)
Džezová buffo-opera vznikla v roce 1965 v Semaforu v autorské dílně Jiřího Šlitra a Jiřího Suchého. Mimořádný ohlas tohoto představení vedl k televiznímu přepisu, jehož se v druhé polovině šedesátých let minulého století ujali Ján Roháč, Miloš Forman a kameraman Jaroslav Kučera. Divadelní text J. Suchého pojednává o dědictví po tetě z Liverpoolu, která odkázala milion dosud nenarozenému dítěti Uliho a Vanilky. Ovšem manželé se rozvádějí. Mazaný advokát chce peníze pro sebe a Vanilku svádí. Ta se rozhodne mít dítě s listonošem (J. Suchý), ale ten jejímu pokušení odolá. Do toho přijíždí živá teta. Předá Vanilce šek a zemře. Všichni se přitom začínají o šek prát, zmocní se ho listonoš a šek rozstříhá. Diváky jistě potěší, že se mohou opět podívat na pořad, který patří do Zlatého fondu televizního archivu. (Česká televize)
(více)Recenze (54)
Celý ten fenomén Dobře placené procházky nejlépe ilustruje naivní Šlitrova představa, že by právě s tímhle materiálem mohl uspět na Broadwayi. Svého času obdobným způsobem uvažoval Piskáček, ale také nepochodil. Není ostatně náhoda, že díla úspěšná lokálně nemívají úspěch za hranicemi a naopak, Češi mající úspěch za hranicemi jsou často podepsáni pod díly, které našinec nezná nebo je nepřijal. ()
Pro mě osobně nemalé zklamání. Tohle společné dílo partičky přátel a kolegů spjatých s divadlem Semafor mi přišlo protivně prostinké, skoro až přiblblé, byť řada podobností s tradiční italskou operou buffa svědčí o větší promyšlenosti, než by se na první pohled mohlo zdát. Zásadní je, že DOBŘE PLACENÁ PROCHÁZKA v podstatě nemá s klasickým filmem nic společného, a nemá proto smysl se zde nějak pokoušet hodnotit herecké výkony, kameru, střih, apod. Po formální stránce je toto dílko svérázným tvarem, který má asi nejblíže k muzikálu, a kde jsou na prvním místě jednotlivá pěvecká čísla. V tomto smyslu lze o této televizním inscenaci tak nanejvýš konstatovat LÍBÍ / NELÍBÍ, v závilosti na individuálním vkusu a osobní (ne)nakloněnosti semaforské poetice. A ta mě osobně zrovna v této podobě bohužel příliš neoslovila, většina písniček mě iritovala svými texty i pěveckým podáním, které se často pohybuje na hranici mluveného slova (což působí dosti afektovaně). Z průměru všech protagonistů vyčnívá pouze Hana Hegerová, zbytek mi tone už krátce po zhlédnutí v zapomenutelné šedi. Čistě osobně mě i zamrzelo, že jsem zde nenašel žádné charakteristické stopy Formanova režijního stylu, a celkové provedení na mě působilo příliš odtažitým a teatrálním dojmem, z něhož je na hony cítit doba vzniku. Pokud bych měl volit podobnou dobovou podívanou, vždycky raději sáhnu po muzikálu Kdyby tisíc klarinetů, který mě baví neskonale víc. ()
Dobře placená procházka sídlila v mojej nostalgickej pamäti na vyšších poschodiach, než som jej prisúdil po opätovnom pozretí. Operu vo všeobecnosti nemám rád (v nej hrdina, ktorému zabodli nôž do chrbta spieva, namiesto toho, aby krvácal) a je mi ľahostajné, či ide v tomto prípade o jazzovú operu alebo operu buffo. Tak som si iba pripomenul legendy Semaforu, ako vyzerali za mlada, potešil som sa dvoma pesničkami (Rekomando blues a Jsi ta nejkrásnější krajina, co znám), usmial som sa na dvoch-troch hláškach Jiřího Šlitra (Hergott, to jsou dneska baby!) a Dobře placenou procházku som odložil ad acta. ()
Jsi ta nejkrásnější krajina, co znám. Čím to je, že právě Semafor, potažmo dvojice Suchý & Šlitr, dokázala obstát nejen v tvrdé konkurenci divadelní a hudební expanze "zlatých šedesátých", ale především v nepřeberné džungli současného multikulturalismu? Patrně díky poetice, která dodnes neztratila nic ze své originality a přestože je vlastně postavená na velmi jednoduchých principech, stává se sdílnou a živoucí napříč generacemi. P. S. Hana Hegerová byla tehdy zatraceně sexy! ()
"My Rockefellerové míváme ve zvyku rozdávat pouze to, co máme." Teta z Liverpoolu byla skvělá, "chlípný" pošťák a taktizující Vanilka taky, ale na hamižného právníka neměl nikdo z nich. Jiří Šlitr prostě válel, jeho láska k penězům a jejich majitelkám byla opravdová a nad různými dvojsmysly si i moje ucho s chutí zamlaskalo. ()
Galerie (4)
Zajímavosti (4)
- V závěru se televizní inscenace mírně odlišuje od divadelního libreta. (Kubrickon)
- Autor hudby, herec a hudebník Jiří Šlitr, měl v plánu představit se s původní operní fraškou na Broadwayi. Aby s ní americké publikum seznámili, nechali Šlitr se Suchým vyrobit kopii filmu a opatřili ji anglickými titulky. Šlitr ji s sebou vzal na světovou výstavu EXPO 67 do kanadského Montrealu, kde vystupoval jako pianista s představením „Kinoautomat“. Po skončení světové výstavy pak film předváděl po USA a americký novinář Alan Levy už překládal libreto hry. Naplnit Šlitrovy ambice se ale nepodařilo. V porovnání se soudobými broadwayskými hudebními produkcemi jako „Cabaret“ z roku 1966 či „Hair“ z roku 1967 působila Dobře placená procházka zřejmě příliš skromně. „Byla to hudební bajka o penězích a chamtivosti, která mi připadala jako ,legrační Kafka‘,“ soudil například Levy. (Kubrickon)
- Ján Roháč byl režisérem původní opery „Dobře placená procházka“ v pražském populárním divadle Semafor. Ta měla premiéru 15. června 1965. Společně s Milošem Formanem se Roháč zhostil i jejího převedení do televizní podoby. (Kubrickon)
Reklama