Vlasy

Miloš Forman je stálym členom v rebríčku mojich najobľúbenejších režisérov. Mimoriadne talentovaný umelec, ktorý natočil viacero vysoko kvalitných filmov. Avšak, ako už napísal uživateľ Cival, aj majster tesár sa občas utne. "Vlasy" sú jeden protivný muzikál plný sfetovaných, špinavých, tupohlavých hippiesákov. Je mi to tak cudzia a odporná téma, že som sa nedokázal popri tom na nič iné sústrediť. Mal som chuť ich tam všetkých pozabíjať. Jednu hviezdičku dávam len z rešpektu k pánovi Formanovi a druhú za to, že takto ma už dávno žiadny film nedokázal nasrať. ** (18.01.2010)

Vlasy natočil Forman v době kdy byl (dlouhodobě) ve skvělé formě. A je to znát. Film je natočen skvěle zejména díky tomu, že působí velice autenticky. Forman dokázal natočit nejen dobrý muzikál ale i kvalitní vizuální sondu de světa hippies. Vlasy stojí na u Formana tradičně skvělém castingu, kdy herci působí ve svých rolích velice přirozeně, žádný však na sebe nestrhává až příliš pozornosti, a tak je film sourodý velice vyrovnaný celek. Na to že mám vůči muzikálům vžitý odpor, protože je považuju za rádobyumění (hlavně díky české muzikálové stoce), jsem se skvěle bavil. Přeci jen hudebně patří tento muzikál k těm nejlepším a hlavně texty jsou velice dobré. (20.02.2012)

Vlasy neměly velký úspěch, protože je Forman natočil deset let poté, co hnutí hippies stanulo na svém vrcholu. Myšlenky „flower generation“ byly tehdy už skoro dekádu „out“, a na nějakou nostalgii bylo zase ještě příliš brzy. V Americe (a v západním světě vůbec) proto film zapadl, a později, když nastal čas na revival, už tam nikdy nebyl pořádně „znovuobjeven“. Jiná situace je ovšem u nás. Tady byl tenhle film vždycky kultem. A zůstává jím doposud. Dlouho byl zakázaným ovocem, ale i poté je objevován stále novými generacemi diváků (i když asi pořád užším okruhem). Líbí se dokonce i lidem, kteří by pravého hippie pokládali nejspíš za zapáchajícího bezdomovce. Muzikálová móda mě nechává zcela chladným. Vlasy jsem viděl poprvé koncem 80. let. Za sebou jsem tenkrát měl už skoro dva roky drezúry v bláznově zeleném šatu, a svoboda byla cítit ve vzduchu. K jejímu dosažení ovšem pořád chyběl ještě nějaký ten pátek. Forman mi na chvíli dal to, po čem jsem prahnul už více než 700 dlouhých dní. Ten film pro mě zůstává čistě osobní záležitostí. Kašlu na muzikály. Vlasy jsou krásným filmem o svobodě, o pocitech i iluzích. A jasně... Ty písničky jsou super. (13.04.2005)

Moc příjemný hippie muzikál s ještě příjemnějšími písničkami, u kterého mi každý sliboval maximální zážitek. A i když Formanova touha po svobodě prolíná celý film, nějak mi u toho něco chybí a pořád mám pocit, že se vždycky radši podívám na Formanův Přelet nad kukaččím hnízdem, který mě přece jenom u srdce chytil o hodně víc. Dlouho jsem přemýšlela mezi třemi a čtyřmi hvězdami, ale už jenom kvůli závěrečné scéně s Bergerem musím ty čtyři dát. (27.03.2007)

njn, žádnej půst, musej ´ růst !!! ...těžko hledat lepší muzikál... 100% edit: prostě jsem si musel půjčit z nějakých stránek na netu: Vlasy, jeden z nejvýznamnějších muzikálů druhé poloviny 20. století, zaujal bezpochyby Miloše Formana nejen nabízející se možností natočit výpravný film s choreografickými čísly, moderní hudbou a provokujícími texty, ale především svými přesahy za obvyklé hranice muzikálového žánru. V době svého vzniku byly Vlasy dílem politickým a vyhroceně sociálněkritickým, odsuzujícím válku ve Vietnamu a maloměšťáckou lhostejnost vůči této tragédii. A také dílem romantickým vzýval hippies a všechny formy jejich rebelie proti zbytnělému konzervatismu. Formanovi nečinilo žádné potíže najít si vztah k těmto ryze americkým tématům, vždyť jádrem tam byly problémy, na něž se soustřeďoval ve všech svých českých filmech: generační konflikt, naivní a čistá touha mládí po lásce a svobodě a rovněž protest proti konvencím a předsudkům, které tyto iluze bezcitně ničí. Ondříček měl tentokrát před kamerou daleko různorodější a temperamentnější reprezentanty mládí, než na jaké byl zvyklý doma, a také toho náležitě využil. Snímá je téměř nepřetržitě v akci a dynamickém pohybu, nevšímá si jen řeči tváře, ale celého těla, mladí muži a ženy v jeho podání jsou živelní a draví, strhující svou spontaneitou. Jistě i jeho zásluhou je tento film především nakažlivou oslavou vitality a radosti ze života. (07.08.2007)