Deset důvodů, proč tě nenávidím

Dobré teen romantické komedie jsou vzácnější než jednorožci... a vlastně na rozdíl od jednorožců nepotřebujete pannu aby jste je nalákali, ale je to s nimi other way around. Anyway - když už se nějaká náhodou najde, je to důvod k oslavě. Zvlášť když ta komedie objevuje pro svět nejlepší mladé herce své generace a ještě je nechá parafrázovat Shakespeara. 8/10 (19.02.2022)

Ať už je tenhle teenegerský film inspirovaný čímkoliv, třeba Shakespearem či samotnou Biblí, je to pořád jen prázdný nudný filmový tvar plný plochých černobílých charakterů, vykonstruovaných frází a na efekt znějící muziky. Shakespeare by se v hrobě obracel a jediným světlým momentem vážícím se k jeho jménu byla scéna, kdy černošský středoškolský profesor literatury rapuje jeden z jeho sonetů... Jinak nic...jinak nic... (16.02.2008)

Sakra, sestra mě donutila podívat se s tím, že je to klenot, a teď abych se jí bála říct, že mi to zase tolik jako klenot nepřišlo. V rámci žánru bylo Clueless určitě lepší. Tady je sice víc zajímavých herců, ale na mě to byla až moc romantická teen komedie a málo přesahu či aspoň zábavného špičkování. Asi kvůli tomu, že je tam víc hlavních postav a že film sleduje dva ústřední páry místo jenom jednoho, jsem měla dojem, že příběh nebyl moc rozpracovaný a tím pádem docela dost mělký. Raději bych znovu viděla takové to televizní zpracování s Brucem Willisem. (15.05.2023)

Když to budu hodnotit v rámci žánru, tak je to fakt povedený. Jsou tu hezčí mladí lidé, navíc i poměrně slušní herci, občas je to vtipné a původní námět má svoje kouzlo. A taky soundtrack se povedl. Jak tu někdo píše níž, když to jde odpoledne, nepřepnu to. A to je o dost víc, než bych řekl u většiny jiných rom-kom. Byť tedy nemohu říct, že bych se tu u něčeho vyloženě smál. (11.07.2021)

Napoprvé, po zvláštní směsici melancholie, nostalgie a optimismu jen pár hodin po vlastním maturitním plese, bylo Deset důvodů mým malým pokladem, u kterého jsem nechtěl vidět chyby, užíval jsem si strhující romantiku, svěží scénář i režii, Ledgerovo charizma a nádhernou sesterskou dvojici. Jenže napodruhé vše působí jako parodie na sebe sama. Scény, které dříve nechávaly pozitivní vzpomínky, jsou najednou jenom sterilní a nevtipnou parafrází na Shakespeara a i když písnička na stadionu pořád funguje a scéna s kytarou je pro mě pořád ještě úžasný emoční vrchol, je mi trochu smutno, že už se nedokážu nechat strhnout středoškolskou naivitou. Některé filmy by měly být viděny jen jednou. (25.03.2006)