Kids
Kids
Režie:
Larry ClarkScénář:
Harmony KorineKamera:
Eric Alan EdwardsHrají:
Leo Fitzpatrick, Justin Pierce, Chloë Sevigny, Rosario Dawson, Jon Abrahams, Harmony Korine, Avi Korine, Carisa Glucksman, Alan Wise, Hamilton HarrisObsahy(1)
52-tiletý režisér Larry Clark ve filmu Kids velmi přesvědčivě zachytil podle scénáře devatenáctiletého mladíka jeden den ze života newyorských teenagerů, jejichž čas takřka beze zbytku vyplňují drogy a sex. Mladíček Telly je posedlý získáváním nezletilých panenských milenek. Kromě jiných předností to pro něj znamená jistotu, že se nenakazí nějakou pohlavní chorobou. Právě on však nevědomky šíří AIDS...
Film je velmi sugestivní a znepokojivou moralitou, varující před drogami, násilím a promiskuitou. Clark obsadil do filmu výhradně neherce, jež dokázal přimět k mimořádně spontánnímu projevu. Dospělí se ve filmu až na několik výjimek neobjevují; svět osmnáctiletých "dětí" tu existuje jakoby v izolaci, takže dospělí tu nevystupují ani jako "nepřátelé". Clark bohužel nezachycuje sociální zázemí svých postav a jen sporadickými náznaky obohacuje jejich poněkud jednostrunnou charakterizaci. Snímek, v četných erotických scénách balancující na hranici měkké pornografie, je v domácích kinech přístupný (na rozdíl o některých zahraničních států) již od patnácti let. Právě mladé generaci je totiž Clarkovo dílo jako memento určeno.
(oficiální text distributora)
Recenze (267)
Nesympatické v každom ohľade ale istú myšlienku to má. ()
Nevím, kdo pokládá tento snímek za výpověď o newyorských pubescentech, zda režisér sám nebo jen novináři, ovšem pokud odráží realitu (o čemž pochybuji), je nabíledni, že se týká jen úzké části sociálně slabé mládeže. Film mě od začátku nudil, připadá mi přehnaný, a hlavně obsahově neujasněný. Co chtěl režisér sdělit? Viděl jsem ve 23 letech a "divné filmy", jak je nazývají organizátoři Febiofestu, mám rád. Ovšem z tohoto jsem odešel z kina, což jsem do té doby učinil pouze jednou. (2/10) ()
Popravdě mě ten film dostal v šestnácti a stejně tak ve třiatřiceti. Bohužel je to naprosto pravdivá sonda do života některých ,týnejdžrů'.. Aneb trávení dne šoustáním všeho, co se pohne, a fetováním, není cesta do nebíčka... Ale jako kids jsme si to nemysleli ;-) Za syrovost 5*. ()
odvážný, hustý ()
Za mě devadesátá léta ve kterých sem vyrůstal do puberty, tak to bylo v Americe a přeneslo se to i dál. Smutná doba ale jaká je teď ? ()
Mením z jednej hviezdy na odpad, po tom, čo som zistila, že tento evidentne nielen po režisérskej stránke neukojený režisér, mal ešte guráž pokračovať v podobnom duchu filmom Ken Park. Banda nechutných dementných amerických deciek, ktoré sa rozprávajú výlučne iba o sexe a berú nejaké tie drogy. To úplne vážne nemali vôbec nič iného na práci a žiadnu inú tému v celom vesmíre? Aha a ešte tu bol ten negerský chlapík ktorého dobili a napokon bez akejkoľvek obavy z následkov ani nevedeli či prežil?! To ako fakt? Myslím si, že nie je všetko takto čierno-biele (teraz nemyslím rasu :-) ) a ani u amerického teenegera nie. Výjav s beznohým chlapíkom mi pripadal skoro až násilne naťahovaný, veď za každú cenu musíme vyvolať zmes dojatia a znechutenia. Inak je to bezcitná výpoveď nejakého Tellyho v hlavnej roli, ktorého vykrivený nesympatický ksicht je maximálne odpudzujúci. Tu však vidíme, že každá baba je z neho nepochopiteľne na vetvy a na jeho návrhy reaguje tupo ako cez kopirák - A záleži ti na mne? Áno? Tak poďme na to. V 95 roku som bola platonicky zamilovaná do vtedy mladého sexi Markyho Marka, ktorý si často zarapoval aj o neľahkom živote v mestských uliciach no nemala som dojem, že vzťahy mladých musia byť zásadne takto prázdne. Myslím si, že miesto nejakého poučenia na ktoré sa tu režísér hrá, môže tento film v hlave teenegera vyvolávať akurát rôzne sexuálne predstavy. Zase deti pôsobili celkom reálne a oceňujem, že režisér si ich hľadal priamo na ulici hoci Fitzpatrick ako Telly bol odporný a na tej dievčine Jenny mi dosť prekážal neustály akoby nadrogovaný výraz očí. Jej reakcia, keď sa dozvedela, že je nakazená bola čudne nezúčastnená a jej predstierano nepredstieraný spánok koncom filmu úplne divný, bez ohľadu na to, či mala nejakú drogu. Navyše ju dabovala "Dana Fostrová" zo seriálu Krok za krokem, ktorý v tých rokoch bežal v televízii a viac krát som ho videla, takže mi to jednoducho nesedelo a rušilo ma to. Vidíte, možno mali Kids pozerávať tento seriál tiež, tam by sa im vždy dostalo aj nejakého rodinného mravného ponaučenia. Keď už tak, viac sa mi páčili My děti ze stanice Zoo. Nejde tu síce o aids ale o drogy, no za mňa je to reálnejší film podľa skutočnej knižnej predlohy. Decká sú to síce nemecké, ale čo na tom. Snaha mladých byť "cool" existovala a existuje všade. ()
Tak toto bol fakt umelecky film. Herci v skutocnosti ani neboli herci, hrali seba. Jedna sa skor o sfilmovany zivot co funguje ako film. V tej dobe som nezil, ale kedze hlavny scenarista to opisal ako skoro 100 percentny dokument, tak je to skor taky comeback na 90te roky americkych trosiek co nevideli zmysel zivota, alebo ho zatial nenasli. Justin Pierce aj Harold Hunter boli skutocne skateboardisti a brali tvrde drogy. Obaja skoro zomreli. Harold Hunter vlastne hral sam seba. Dnes uz by takyto film ani nevznikol, chvalabohu, kedze vsetci maju PC, konzoly, internet, smarphony, cely svet sa zmenil za tych par rokov. Atmosfera tohto filmu sa da krajat nozom. A hudba je extremne trefna a vystihujuca, kedze sa hra vtedy aktualny boom bap hiphop co vtedy fical. ()