Kids

V časoch puberty, keď sme dennodenne s chalanmi brúsili lavičky na skejtoch boli Kids doslova našou modlou a vzorom. Skúšala sa gandža, šľahačkové bombičky napustené do balóna, proste identický život, ako nám ho predstavil Larry Clark. Uvedomujem si, že to ten chlapík nemá v hlave úplne v poriadku (viď veleúspešný KenPark), no Deti sú vynikajúcou sondou do reálneho života danej populácie. (22.05.2005)

Pokud by chtěl někdo propagovat antikoncepci, mohl by jako reklamu používat tenhle film - realistický, nepřikrášlený, syrový pohled na (nejen) americké teenagery, tyhle dětičky si určitě nezamilujete. Jistě se vám v hlavě vylíhne otázka, jestli vůbec do dnešního světa přivádět děti (zvláště ve větších městech). 55% (15.04.2009)

Vzpomínám si, jak jsme kdysi na gymplu byli na tomto filmu jako na povinném školním představení, a celá třída včetně mě měla z tohoto filmu ohromnou prdel (což jistě neměli pedagogové v úmyslu). A když jsem ho nedávno viděl znova, bavil jsem se snad ještě víc. Tudíž se domnívám, že údajný osvětový význam tohoto díla je poněkud diskutabilní. Ale jako sonda do života newyorské mládeže z nižších sociálních vrstev je to, pokud mohu soudit, docela věrohodné, občas sice trochu přehnané, ale ještě ne tolik jako Ken Park. (28.07.2004)

Film Kids jsem viděl před drahně lety v pravě telecím věku coby tehdejší a údajnou skejťáckou modlu. Ne náhodou jsem v té době dráždil místní policisty výtržnostmi na skejtu nebo bruslích, seznamoval se punkovou a tvrdě rokovou hudbou vůbec a na ženské přirození jsem si nesáhnul ještě monoho let po tom :D, nicméně tehdá mě film opravdu zasáhnul a to v mnoha směrech. Předně jsem nemoh pochopit, jak může zmíněná mládež být tak zvlčilá, vždyť to mělo na míle daleko od toho, co jsme zažívali na vesnici u nás. Tady taky sice jely drogy, drobná kriminalita i sex, ale to všechno jsme do určité doby sledovali z povzdálí, přes okno sousedovic pokoje nebo v na tajnajnačku zakoupených erotických časopisech. Každopádně tehdy jsme i přes drobné rébélie měli úctu k dospělým a k rodičům především - sám si vzpomínám, jak jsem se ke svému prvnímu pivu nechtěne přiznal sám po trefně položené otcově otázce. Ale zpět k filmu. Autor poměrně surovou formou zachytil celkem vyhrocené vztahy mezi skupinkou kámošů a přátel, vztahy k rodinám a okolí, které by se sotva daly nazvat ideálními. To vše pochopitelně s brutálními následky, což byla hlavní věc, které mě tenkrát tak šokovala - skoro bych řek, že úplně stejně, když nám v rodinné výchově poprvé přednášeli o aids, dobře si vzpomínám, že jsme byli jak zařezaní. Pro mě je to tedy film značně zásadní a díky svému kontroverznímu pojetí a neomalenosti působí účinně i takřka po dvaceti letech! (24.04.2014)

Píčovina. Pamatuji si, jak jsem kdysi viděl obal od tohohle filmu ve videopůjčovně a vždycky mě lákal ten nápis na něm : Vaše děti nesmí tenhle film vidět! Což o to ono by to potenciál na lehce šokující a provokativní dílko mělo, ale já v tom nevidím nic než dementní nesnesitelně nudnou story o AIDSákovi kterej odpaňuje třináctky ve stylu ošustit a opustit, ale aspoň jim nechá něco na památku, aby na něj fakt do konce života (ten přijde brzy) nezapoměli. odpusťte mi můj cynismus, ale mě to fakt nic nedalo kromě 90 minut brutální nudy.15% (16.07.2015)