Ráj: Láska

To je síla. Velmi uvěřitelné a velmi syrové. Ulrich Seidl je pro mě velký umělec. Kvalita je podobná jako u Naděje, vyloženě jí ti nepřevyšuje. Ještě se moc těším na Víru. Margarete Tiesel je skvělá a odvážná, všechny čest. Celý ten nápad je originální a nevšední, asi ne pro každého stravitelný. Podobné filmy by se měly více dostávat do českého povědomí, protože oproti americkým vymejvačkám, tohle je něco, co ve vás rozhodně vyvolá nějaké pocity. Zlost, zášť, výsměch, soucit, všechno podle povahy, ale nikoho to nemůže nechat v klidu. Více podobných kousků. (10.06.2018)

Afrika je v ohrození. Okrem nízkej priemernej dĺžky života, vojen a chorôb decimuje kontinent aj fakt, že väčšina ľudí leží po nemocniciach. Zdvíhať z lôžok ich pomáhajú zázračné veľké tety zo Západu. Poskytnú pomoc na lieky a starostlivosť nevládnym pacientom prostredníctvom platených objatí príbuzných. Tým, ktorým sa nemocničné lôžko zázrakom vyhlo. Láskyplných rečí je pri tom kopa, lásky pomenej. Kto ju úprimne hľadá, podobne ako hlavná hrdinka, onedlho sa popáli. Ostáva rezignácia alebo závislosť, spočívajúca v opakovaní zážitkov s tmavými hadicami. Černosi to berú pragmaticky, ako zdroj obživy. No ženušky hľadajúce lásku tiež nie sú úplné svätice. Na jednej strane majú výsmešný postoj k domorodcom (tí počas horúceho dňa stoja nehybne v piesku ako otroci čakajúci na pohyb pána za šnúrou, oddeľujúcou priestor privátnej a verejnej pláže), na druhej strane rozkazovačné a ponižujúce pokyny pre milostných hrách. Na druhej strane tie ženy očakávajú lásku. Za také správanie? Za také si zaslúžia bez frflania postarať sa o ďalšie zástupy ťažko chorých, vystretých na lôžkach po celej Afrike. Hakuna matata! Džambó! (16.11.2015)

Typický špinavý propocený Seidl, snažící se opět soustředěně a trpělivě dokázat, že bílý Evropani nejsou nic víc než jen odporný, morálně rozložený dobytek. Tentokrát na příkladu stárnoucích žen, hledajících v africké destinaci chybějící cit, něhu a zaujetí, trefně popisuje schéma turismu v rozvojových zemích jakožto v zásadě nástupce původního kolonialismu. Zatímco zabordelený chaos skutečné Keni je plný odpadků, pobouraných slumů a korupce, za branou turistického letoviska se udržuje svět falešného ráje s kulturním programem, devótní služebnictvem, golfovým trávníkem a výhledem na místní rybáře. Vše důkladně hlídáno muži v uniformách s penderky a praky. Vzhledem k tomu, že turismus je ideální platforma ke sledování krize kapitalismu, tak Paradise: Liebe též poslouží jako demonstrace toho nakolik ani jedné straně zdánlivě vzájemně prospěšná směna nezajistí radost, jen potřebu zvyšovat tlak a intenzitu svých nároků na zážitky a naplnění. (25.09.2023)

Poměrně zajímavé téma snímané v zajímavé exotické lokaci s velice zajímavou hlavní postavou naivní, ale ve finále manipulativní ženy, která chce jen být milována. Tím tématem mě Seidl celkem zasáhl. Je zde prezentováno několik hlubokých témat, která zkoumají problémy dnešního kapitalistického světa, prohnilost turistického ruchu v afrických zemích a až náznaky čím dál fundovanějšího neokolonialismu a celou dobu rezonuje morálními dilematy na pozadí příběhu o hledání lásky a pocitu vzrušení. Režisérsky je to velice citlivé, ale pak příjde moment, kdy chcete zavřít oči a sklopit uši, protože ve vás určitá scéna dokáže opravdu vyvolat výčitky. Hádám, že u Seidla je toto normální stav a proto je to režisér ve svém slova smyslu unikátní. Při narozeninové postelové scéně jsem už mě trochu chuť přetáčet. Je to ale asi jediný film z té trilogie, na který si často vzpomenu už jen kvůli tomu příběhu. (13.02.2024)

Tímto filmem se prosmějete od začátku do konce. Z kina budete ale vycházet z pocitem životní prázdnoty. Stejně jako hlavní hrdinka... Margarete Tiesel i její kolegyně si zaslouží palec nahoru za explicitní scény, kdy by se jiné ženy raději neodhalily... leč taková je realita všedních dní, kterou nezachrání ani pobyt v "africkém ráji"... naopak - kromě celulitidy a faldů vyhřezne na povrch to, že žijete třeba život odnikud nikam... (11.07.2012)