Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Život je jako schody na jeviště. Jen si nezlámat vaz. Jedno z nejlepších děl americké muzikálové tradice převedl do filmové podoby legendární choreograf a režisér Bob Fosse. Příběh o milostných vzplanutích několika hrdinů se odehrává v Berlíně třicátých let, tedy na pozadí nastupujícího fašismu. Britský student Brian si zde najde podnájem a vydělává si vyučováním angličtiny. Zamiluje se do lehkomyslné americké kabaretní zpěvačky Sally. Do jejich vztahu však vstoupí aristokratický boháč Maximilian, který svede oba dva. Zamilovanou dvojici vytvoří též obchodník Fritz a dcera zámožných židovských rodičů Natalia. A zatímco všichni prožívají své milostné trable, v ulicích německých měst dochází k násilnostem. Mládež v hnědých košilích organizuje svůj vlastní druh podívané, a na rozdíl od kabaretních umělců to myslí smrtelně vážně... (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (151)

Radiq 

všechny recenze uživatele

Já takovej druh filmů nemám moc rád - kde jsou takový šarády a zpívání. Ale teda myšlený to nebylo vůbec špatně. Obzvlášť si dovedu představit, že v době, kdy to bylo natočený, to mělo celkem zásadní pobuřující reakce (kvůli tomu přístupu k sexu, chlastu a všemu). Navíc je v tom docela dobře zakomponovanej odpor k náckům. Liza Minnelli podává přes svůj neobyčenjě škaredej vzhled (kterej se s přibývajícíma rokama ještě víc a víc zhoršil) zajímavej hereckej výkon, hlavně ty výrazy v obličeji při tom zpěvu (hledal jsem nějaký chyby prozrazující, že to nezpívá přímo před kamerou na živo a bylo to fakt těžký). A ten konferenciér byl záživnej. Takže trauma z toho nemám, ale psa bych v dešťu pro to do půjčovny už asi neposlal. Ani kdyby bylo hezky. Památnej dialog: "A proč s ním teda nešoustáš?" "Šoustám." "Já taky." ()

Skip 

všechny recenze uživatele

Já mám bohužel až moc velkou averzi k Lize Minnelliové, abych mohl dát pět hvězdiček. Ta ženská mě prostě svým zjevem a hereckým projevem přímo odpuzuje. Ani scény z kabaretu mi nedělaly zrovna nějaké velké potěšení, protože tyhle humusáky já nemusím. Nicméně ten film byl dobrý, hořce vtipný, měl spád a hudba a písně se mi také líbily, jen ta Liza...ach jo! ()

Reklama

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Vrchol tvorby Boba Fosse a zároveň jeden z vrcholů v oblasti hudebního filmu. Nejde v pravém smyslu o muzikál, i když některých muzikálových postupů využívá. Snímek staví na konfrontaci mezi velice uvolněnou uměleckou atmosférou berlínských kabaretních scén plných dekadence a provokativnosti a marasmem hospodářské krize doprovázeným rozpadem politického systému výmarské republiky a nástupem radikálních totalitních ideologií. Pro Lizu Minelliovou šlo o životní roli, díky níž se stala hvězdou první velikosti. Sugestivní dobová atmosféra je vytvářena jakoby mimochodem, nenásilně za pomoci komparzu a detailních záběrů kamery. Výborná hudba, texty písní, střih, kamera i herecké výkony. Film o něčem. Celkový dojem 100 %. ()

MISSha 

všechny recenze uživatele

Tento muzikál se mi teda těžce nezamlouval,snímek který tolik Oscarů ukradl Kmotrovi mistra Coppoli (8 a včetně režie!)je docela vrchol nevkusu Akademie, že začínám myslet, že v roce 1972 museli být pořádně sjetí, protože já na téhle ujetosti nevidím vůbec nic výjimečného. Samotný příběh je velice tuctový a neuvěřitelné ke konci (milostný trojúhelník) roztahaný,herci kteří taky za moc nestojí zvláště Liza Minnelli mi neuvěřitelně lezla na nervy, písně mi taky zrovna nevoněli a jediná choreografie čísel se vcelku podařila. Ode mě slabých 40%, a to všeobecně k muzikálům ze srdce tíhnu. ()

nascendi 

všechny recenze uživatele

Pozrel som si kúsok tohto oslavovaného diela, aby som mal istotu, že moje hodnotenie podľa spomienok je v poriadku. Nie je celkom v poriadku. Tvoria ho jedny z najslabších troch hviezdičiek, ktoré som udelil. Prakticky nič ma na tomto diele nezaujalo, a aj keď pominiem fakt, že Lizu Minnelli neznášam, bolo tam dosť dôvodov na mierne rozčúlenie sa. A bolo preto v rámci psychohygieny rozumné, že som Kabaret nedopozeral. ()

Galerie (76)

Zajímavosti (35)

  • V tradičnom spôsobe hudobného divadla väčšina hlavných postáv v javiskovej verzii spieva, aby vyjadrila svoje emócie a posunula dej; vo filme sú však hudobné čísla úplne dietetické - teda ide o beletrický štýl s vnútorným pohľadom na svet. (Arsenal83)
  • Film bol založený na poloautobiografických príbehoch Christophera Isherwooda o Berlíne z Weimarskej éry počas jazzového veku. (Arsenal83)

Reklama

Reklama