poster

Hmyz

  • Slovensko

    Hmyz

  • anglický

    Insects

Komedie / Drama

Česko / Slovensko, 2018, 98 min

Režie:

Jan Švankmajer

Scénář:

Jan Švankmajer, Karel Čapek (divadelní hra), Josef Čapek (divadelní hra)

Producenti:

Jaromír Kallista

Střih:

Jan Daňhel

Zvuk:

Ivo Špalj

Kostýmy:

Veronika Hrubá
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Tft
    ***

    Konec kariéry velikánů je vždy smutná událost, ale musíme to brát pozitivně, někteří z nich ani šanci dobrovolně uzavřít svoji filmařskou cestu nedostanou, máme tedy štěstí, že Hmyz vůbec vznikl a Jan Švankmajer se mohl důstojně rozloučit s jeho početnou fanouškovskou základnou. Smutná věc je ta, že trvalo takovou dobu než film vůbec vznikl, když má jedno z největších jmen české kinematografie takové potíže sehnat finance na realizaci svého díla, něco to o stavu domácí filmařské situace vypovídá. Rozebírat děj Hmyzu nemá moc smysl, sám Švankmajer nám na začátku sdělí, že scénář vznikl v jednom tažení a on sám neví co vlastně chce divákům sdělit, je sice jasné, že je to spíš naopak a všechno je to na výsost promyšlená hra s divákem… a nebo ne? Právě tady se ukazuje Švankmajerova genialita, můžete se na Hmyz dívat ze všech úhlů a stejně odpověď nenaleznete. Pro někoho film může být jasná metafora, stejně jako hra bratří Čapků, pro někoho jednoduše komedie o amatérském divadelním sboru, pro dalšího pohled do zákulisí tvorby Švankmajerova filmu propojený s finálním dílem a pro dalšího slátanina o ničem. Já si v Hmyzu našel od každého trochu, je to hezký pohled do zákulisí práce jednoho z předních hlasů české kinematografické historie a jednoho z nejlepších animátorů vůbec, hned několikrát Švankmajer poruší čtvrtou stěnu a vysvětluje divákům svoje záměry, Hmyz díky tomu připomíná napůl dokument a napůl narativní film. Herci si hrají na herce, přitom jsou vlastně loutky na špagátech, s kterými si Švankmajer hraje a tvaruje si je k obrazu svému. Po hlubším zkoumání se dá z filmu odnést daleko víc, než se na první pohled zdá a stejně jako další Švankmajerova díla by se dal rozebírat do nekonečna. Hmyz je důstojné finální dílo, je to umění v pravém slova smyslu a jeden smutný konec pro český surrealismus, takové filmy u nás už jen těžko někdy vzniknou a i když nás Švankmajer přesvědčuje, že jeho film je vlastně o ničem, finální věta: „Já vám to říkal“, vyzní spíš jako humorné pomrknutí k fanouškům a zasvěceným „Švankmajeristům“, kteří vědí, že si tuhle větu můžou vyložit jak chtějí. 75%(12.10.2018)

  • Vančura
    ***

    Na film jsem byl zvědavý, protože mám jeho tvůrce v oblibě, bohužel jsem se ale neubránil značnému zklamání. Ten scénář, forma nebo co to vlastně je, je zde tak - nenapadá mě jiné slovo než - zvláštní, že jsem si k tomu prostě cestu nenašel, celou dobu to sledoval značně nezúčastněně, místy až znuděn. Občas jsem u toho zasmál - to když z filmu sem tam probleskne starý dobrý Švankmajer - ale jako celek mě to neoslovilo, a asi jsem to nepochopil (protože mi přišlo, že Švankmajer je zde zcela suverénní a naprosto každý záběr a scéna tam má pro něj svůj smysl, což mě fascinuje, protože já to tam prostě nevidím, bohužel). A dost by mě zajímalo, co si o tom mysleli herci během natáčení, jestli to prostě brali jako práci jako každou jinou a mysleli si o tom své, nebo jestli je fakt Švankmajer přesvědčil a viděli v tom ten smysl, který tolika divákům snímku včetně mě unikl.(22.9.2018)

  • Marze
    ****

    Tak zvaný film ve filmu, dokumentárně pojatý dialog. Bizarní groteska s bizarním humorem. Śvankmayer překračuje žánry od komedie po horor a styl včetně prvků fantaskní animace a loutkářství. Herci se mají chovat jako amatéři. Nekonečná představivost scénáře se starou ruční prací je obdivuhodná. A můj vkus se film až moc rozvolňuje. V závěru se drama zahušťuje. Režisér nechává na divákovi, jak si film vyloží a na závěr mu zmatenému řekne „Já jsem vám to říkal“.(13.9.2018)

  • Lavran
    **

    V jedné z úvodních scén filmu Tři billboardy kousek za Ebbingem, který jsem shodou okolností viděl před několika dny, dojde na okamžik, kdy hlavní hrdinka spatří na okenním rámu bezbranného, na krovkách ležícího brouka (roháčka, nepletu-li se) a jemným mateřským gestem mu pomůže dostat se zpátky na nohy. V tomto buddhovsky soucitném úkonu jako by se zračila veškerá lidskost a dobrota hlavní hrdinky, ale v přeneseném smyslu i filmu samotného, potažmo necynického způsobu, jakým pohlíží na člověka/život. Jak nepřekonatelná (duchovní) vzdálenost se mezi dvěma uměleckými díly může klenout, mi ve Švankmajerově Hmyzu úspěšně dokázala sice kratičká, ale čímsi podobně výmluvná scéna, v níž postava Jiřího Lábuse pomstychtivě zamáčkne chrobáka, jehož po většinu filmu drží v krabičce od zápalek...(20.2.2018)

  • Nach
    ****

    Ano, do tohoto jsem peníze posílal a přál si, aby to přesně takto vypadalo. Sice tam mohlo být více oněch švankmajerovských animací, ale jinak kulisy, postavy, děj, kamera, láska k jídlu a pití, to tam vše je a já si to nesmírně užíval. Paradoxně největší obavy jsem měl z onoho nahlížení pod ruku filmaře. Ale ve výsledku to fungovalo krásně a já si to i tak užíval. Prostě Švankmajer jak má být. Tak já si jdu zatlačit slzu nad faktem jeho posledního celovečerního filmu a celé si to pustit ještě jednou. Děkuji mistře! 80%(22.2.2018)

  • - Hmyz se natáčel v ateliéru „společnosti pro filmovou tvorbu“ Athanor v Knovízi, kde vznikala i řada jiných filmů Jana Švankmajera. (Zdroj: Letní filmová škola)

  • - Celosvětová premiéra proběhla 27. ledna 2018 na filmovém festivalu v Rotterdamu. (Stoka)

  • - Film byl mimo jiné financován přes indiegogo.com, kde díky mezinárodnímu zájmu vybral $299,862, což odpovídá 6,2 miliónu korun českých. (Nach)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace