Hmyz

Na film jsem byl zvědavý, protože mám jeho tvůrce v oblibě, bohužel jsem se ale neubránil značnému zklamání. Ten scénář, forma nebo co to vlastně je, je zde tak - nenapadá mě jiné slovo než - zvláštní, že jsem si k tomu prostě cestu nenašel, celou dobu to sledoval značně nezúčastněně, místy až znuděn. Občas jsem u toho zasmál - to když z filmu sem tam probleskne starý dobrý Švankmajer - ale jako celek mě to neoslovilo, a asi jsem to nepochopil (protože mi přišlo, že Švankmajer je zde zcela suverénní a naprosto každý záběr a scéna tam má pro něj svůj smysl, což mě fascinuje, protože já to tam prostě nevidím, bohužel). A dost by mě zajímalo, co si o tom mysleli herci během natáčení, jestli to prostě brali jako práci jako každou jinou a mysleli si o tom své, nebo jestli je fakt Švankmajer přesvědčil a viděli v tom ten smysl, který tolika divákům snímku včetně mě unikl. (22.09.2018)

Před čtyřiapadesáti lety započal mistr českého surrealismu svůj dodnes nikým nepřekonaný, zcela originální filmový styl...navzdory všemu. Dříve pokrytečtí soudruzi, dnes usměvaví sponzoři, kteří z filmu udělají prezentaci svého podnikatelského záměru a vše je pro ně jen investice. Švankmajerův geniální tvůrčí talent, navzdory všemu, diktuje i v roce 2018, ve své podstatě neuvěřitelné, i když se muselo čekat, dělat sbírky...ale o tom to současné umění asi také je. V letech, kdy ještě ve světě stále nebylo nalezeno dno, kam lze po tvůrčí stránce klesnout, v době, ve které se česko-slovenská tvorba mění v záměrně přelouhovaný čajíček s kapkou vždy trochu jiného příběhu, v těchto časech si mistr stále hraje, jede si své a po svém a mě opět baví každý záběr i celá absurdnost tohoto díla, které je ovšem schopno silnou podstatu předlohy velmi výstižně sdělit. Opět skvělá předmluva, dokonalé prostředí a rozdělení rolí, výběr herců je pro mě velmi povedený. Profesionální herec vedlejších rolí Dulava se konečně dočkal, fantasticky úlisný, herecký kanón Lichý, ajznboňák, recitující v polospánku krále Leara, nestárnoucí dáma staré, dobré československé filmové školy, jedna z nejtalentovanějších hereček současnosti v neodolatelné roli Jitušky larvičky, Lábus v nejlepší formě a Budař, který se v této velké konkurenci vůbec neztratil, proto tu také je, že ano? Neztratila se ani zmíněná podstata společenské alegorie bratří Čapků, jež je naprosto skvěle podchycena v rozkošné scéně Larvička - Tulák - Parazit. A co pro nás, doživotní obdivovatele, může mistr udělat ještě navíc? Nechat nás nahlédnout do své kuchyně. Děkuji moc, každý Váš počin je poctivý, precizní originál, kterého většina tvůrců nedosáhne za celý život. [Filmový klub Citadela] (21.03.2018)

Ano, do tohoto jsem peníze posílal a přál si, aby to přesně takto vypadalo. Sice tam mohlo být více oněch švankmajerovských animací, ale jinak kulisy, postavy, děj, kamera, láska k jídlu a pití, to tam vše je a já si to nesmírně užíval. Paradoxně největší obavy jsem měl z onoho nahlížení pod ruku filmaře. Ale ve výsledku to fungovalo krásně a já si to i tak užíval. Prostě Švankmajer jak má být. Tak já si jdu zatlačit slzu nad faktem jeho posledního celovečerního filmu a celé si to pustit ještě jednou. Děkuji mistře! 80% (22.02.2018)

Tenhle film je... Krásně divnej. Sice postrádá dokonalou, surreální úchylnost a magoření, které mám od Švankmajera nejraději (Šílení), ale i tak se najde pár dobrých momentů, které dokáží zapůsobit tím správně nepochopitelným způsobem a tam, kde film začne ztrácet dech, přichází velké osvěžení, v podobě scén ze samotného natáčení, což je část filmu, které jsem se hodně bál, ale nakonec tohle stříhání fikčního děje a natáčení působí hrozně osvěžujícím dojmem a je vzájemně v dobrém poměru. A přestože je tu animace dost málo, vůbec to nevadí, protože je tu hned několik hereckých koncertů a ať už se jedná o nádherně nesympatického Dulavu, nebo Lábusovská variace na Indiana Jonese, kde je místo obřího šutru nadměrná koule pana hovnivála, je pořád na co koukat. Tady fakt nemá smysl, hledat smysl. Buď to diváka baví, nebo ne, nic mezi tím. (12.01.2019)

„Co je, proč nehrajem?! Jedem, než vychladnem.“ Od Jana Švankmajera jsem sice viděl jen Šílené, přesto jsem měl jistá očekávání. A ta byla vedle jak ta jedle. Úvod snad ještě sliboval „podvratnou“ podívanou, ale tahle představa se mi rychle rozplynula. Začal jsem si čím dál víc připadat jako Lábusova postava, tzn. marně utíkající před tím hovnem, které se na mě valilo z plátna. Ano, mohlo to mít jistý potenciál, pokud by to byl čistě dokument o natáčení filmu…ale v tom je právě ten „vtip“, splácání dohromady vůbec nefunguje (o „boření stěn“ ani nemluvě). Žádná podvratnost či nekonvenčnost, prostá nemohoucnost až tvůrčí impotence. A především nuda a zklamání. Na film jsem se podíval hlavně kvůli lvím nominacím…a ne, nedoporučuju. A už vůbec ne těm, kteří by v tom snad chtěli hledat filmové zpracování Ze života hmyzu (za tohle by bratři Čapkové asi nepoděkovali). Milosrdná 1* za těch pár triků a alespoň 2 herce, kteří se ve svých „hmyzích“ rolích vyblbli a přitom mi nepřišli úplně trapní (Lichý, Dulava), jinak to bylo místy až utrpení. (03.02.2019)