Z makové hůrky

Ve vyprávění, nostalgii a lyričnosti dosáhlo studio Ghibli tímto dílkem dokonalosti. Toto není pohádka ani film pro děti, toto je plnohodnotná malá romance, poetická jako obrázek. ■ P.S. Nemohu si pomoci. Mnoho lidí tu porovnává s Whisper of the Heart (Mimi wo sumaseba), mě to spíš (když už) připomínalo Ocean Waves. (15.02.2013)

Gedo senki mělo slibný námět, ale horší zpracování. U Kokuriko-zaka kara je tomu zase naopak. Což o to, je zde vidět jistý pokrok Gora směrem kupředu, je zde vidět, že scénář psal samotný pan Mijazaki senior, ale přesto mě to stejně jako právě ony příběhy ze Zeměmoří nepohltilo tak, jak bych od filmů z Ghibli očekával. Po přečtení synopse jsem od filmu očekával něco podobného jako Mimi wo sumaseba, přičemž má očekávání byla tak napůl splněna. Ano, z nemalé části se to na podobné vlně veze, ale ono úžasné kouzlo vyprávění prostřednictvím zasněné holky to poněkud postrádá. Neříkám, že je to vyloženě chyba, ale jelikož to kouzlo bylo tím, co mi především udělalo z Mimi wo sumaseba vynikající zážitek, nebudu tajit do jisté míry zklamání. Jinak je to film vcelku povedený, hlavní hrdinové fajnoví, menší výlet do Japonska o bezmála padesát let zpět příjemný. Jo, celkový pocit z filmu je pozitivní, ale čekal jsem, že to bude ještě lepší. Připadá mi, jako by se film zasekl tak napůl v cestě za fantazií filmu Mimi wo sumaseba vlastní, ale snad bude Gorův další film zase o něco lepší a já tak budu moct uvažovat konečně i o pěti hvězdách. (10.07.2012)

"Útěk... mládí je úžasné." Romanticko-rodinná linie s bratrem nebratrem je hezká a nejen v historickém kontextu silná, ale mnohem víc mě bavil příběh záchrany staré klubovny. Škoda, že je nakonec docela upozaděn - sympatické narážky na nostalgii a tradicionalismus, rýpání do výhod i nevýhod demokracie, všechno mělo nadstandardní ambici. Je to dobré, ale mohlo to být ještě o parník dál. "Co jste zatím objevili?" "Slunce je prastaré a lidský život krátký. Takže zatím nic!" (10.04.2023)

Páni... Nějak nevím, co si mám o tomhle myslet. Ono se toho ve filmu moc neděje, příběh jako takovej žádná sláva není. Ale celý je to podaný tak nějak hezky a roztomile a hlavně rychle (těch 91 minut je tak akorát). Normálně bych takovýmu filmu dal asi tři hvězdy, ale přidám čtvrtou za naprosto famózní soundtrack – asi nejlepší, co jsem ve filmech Studia Ghibli zatím slyšel. (10.01.2015)

Goro Miazaky podruhé, tentokráte ovšem kvalitně, hlavně díky ději, který tentokráte není tak brutálně odfláknutý (což ovšem nepřipisuju taťkovi Hajajo Mijazakimu, který psal scénář, jako spíš tomu, že tenhle film nemá dějově tupou předlohu). Tenhle film u mě boduje tím, že je malý s osobní a tak nějak hřejivý (což například taková Princezna Mononoke není a proto je nedostižná, ale to je zas na jiné téma), postavy jsou tu sympatické a celé to má takovou příjemnou atmosféru, které dopomáhá zasazení do přelomu 50/60 let a studentoidní postavy, ovšem modlím se ku všem pohanským bohům celé Evropy, Ghibliané, příště tomu nasolte koňskou dávku fantasy, nebo konečně zkuste sci-fi, nebo něco dramatického, ale... Už ne nic takhle nekonfliktního a vzájemně zaměnitelného, protože včera jsem viděl Zvedá se vítr od Hajaja a nemůžu si pomoct, tyhle filmy jsou si pocitově tak podobné, až to bolí, což nesluší jménu Ghibli ani jménu Mijazaky, pro tyhle dvě jména je totiž finální resumé "Dobrý film" spíš urážkou na cti, jíž by měl následovat souboj na ostří rohu jednorožce. "´Trochu úcty, ty druhořadý alchymisto!!´" PS: ano, vlastně kritizuju i vyzdvihuju ty samé věci, vesmír se s tím bude muset smířit. (17.06.2014)