Reklama

Reklama

Z makové hůrky

  • Japonsko Kokurikozaka kara (více)
Trailer 1

Píše se rok 1963, Japonsko se chystá na pořádání olympijských her a konečně se místo k pohnuté minulosti obrací vstříc naději a změnám budoucnosti. Na střední škole v přístavním městě Jokohama ale skupina studentů usiluje o záchranu jednoho konkrétního kusu minulosti. Snaha zachovat starou budovu, kde našly útočiště studentské kluby, svede dohromady také dívku Umi a jejího spolužáka Šuna. Jejich vlastní minulost ale skrývá tajemství, které zásadně ovlivní jejich rozvíjející se vztah. Režie emocionálně košatého filmu se ujal mistrův syn Goró Mijazaki, kterému se díky pestrobarevné retro stylizaci a životem pulzující animaci podařilo okouzlujícím způsobem evokovat krásy ústředního přímořského města i vystihnout podmanivé tempo dávno minulé doby. (Aerofilms)

(více)

Videa (2)

Trailer 1

Recenze (58)

Stružák 

všechny recenze uživatele

Páni... Nějak nevím, co si mám o tomhle myslet. Ono se toho ve filmu moc neděje, příběh jako takovej žádná sláva není. Ale celý je to podaný tak nějak hezky a roztomile a hlavně rychle (těch 91 minut je tak akorát). Normálně bych takovýmu filmu dal asi tři hvězdy, ale přidám čtvrtou za naprosto famózní soundtrack – asi nejlepší, co jsem ve filmech Studia Ghibli zatím slyšel. ()

Jirka_Šč 

všechny recenze uživatele

Ve vyprávění, nostalgii a lyričnosti dosáhlo studio Ghibli tímto dílkem dokonalosti. Toto není pohádka ani film pro děti, toto je plnohodnotná malá romance, poetická jako obrázek. ■ P.S. Nemohu si pomoci. Mnoho lidí tu porovnává s Whisper of the Heart (Mimi wo sumaseba), mě to spíš (když už) připomínalo Ocean Waves. ()

Reklama

pytlik... 

všechny recenze uživatele

Filmy od Ghibli jsou vždy příjemným kontrastem k americkým animovaným snímkům. Hrdinou zde nebývá chlapec, přes svůj nízký věk většinou přetékající testosteronem a agresivitou, ale slušná dívka. A i když není film příliš dějový nebo fantazijní jako je tomu v tomto případě, dají se v něm najít zajímavé informace o japonské kultuře. Třeba jsem si představoval Japonsko jako přelidněnou zemi - podle filmů se ale většinou jedná o vesnice či malá města, japonština je zvláštní usekávaná řeč s vyráženými krátkými slabikami, děti jsou téměř vojensky přísně vedené, mají respekt k autoritám... Až se nechce věřit, že tenhle slušný národ mohl páchat ve válkách takové bestiality. ()

Radko 

všechny recenze uživatele

Mládežnícka romanca s eko podtextom. Už keď to po sebe prečítam, jemne ma napne. Pretože hoci spisovatelia, spisovateľky a rad scenáristov sa roky snažia, z tohto kanála väčšinovo tečie buď ružovo sladkasto lepkavý odpad so snahou o "autentickú reč" a "vnímanie očami hrdinky" alebo prepálené aktivistické dielo. Preto niet čudo, že z tejto oblasti kultúrneho konzumu dáva veľa potenciálnych spotrebiteľov ruky preč. Chyba, vážení! Aj v tejto oblasti (zhruba ako v každej inej) sa vyskytuje pod nánosmi komerciou ponúkaného braku tak 15% hodnotných záležitostí. Príbeh zasadený do mojej najobľúbenejšej doby (60. roky) výtvarne potvrdzuje túžbu premiestniť sa časopriestorom do Japonska v čase prípravy olympiády a prežiť si tam vlastný dobrodružno-enviro-vzťahový príbeh v štýle príbehu dievčaťa Umi. ()

ABLABLABLA 

všechny recenze uživatele

Krásný příběh, ach. Občas prostě člověk potřebuje oduševnělý, jemný, poetický, nespěchající japonský anime příběh. Animace je prostě klasika topka v rámci japonských anime. Líbilo se mi, jak se příběh postupně rozmotával, stejně jako Umi a Šun jsem s nimi prožívala jejich rozvíjející se láskyplný vztah mladých dospívajících se lidí, drama zjištění rodinného pozadí a odříkání si a následně úlevu na konci, kdy se vše rozmotalo. Do toho byl vložen příběh klubovny, která při prvním pohledu, když tam Umi a její sestra vešly, vypadala jako nafukovací kouzelná budova, kde je všechno. K čemuž se přidala ještě invence ekologie a památkové péče v zachování staré budovy, které hrozilo zbourání a nahrazení novou moderní. Trošičku mi vadilo, že vlastně až do té doby, než se objevila její matka, nebylo o ní nic řečeno a člověk moc nechápal, jestli je mrtvá, nebo nezvěstná, nebo co s ní je, když se o ubytovnu starala Umi se sestrou a babičkou. Góro jen tak dál! ()

Galerie (34)

Zajímavosti (4)

  • Ve scéně, kdy Umi a Šun nastoupí na loď, je možné všimnout si na lodi cedule s nápisem „Ghibli“, což je odkazem na Studio Ghibli, které film vyrobilo. (Hromino)
  • Vlajky, které vyvěšuje Umi, znamenají v námořní vlajkové abecedě písmena U a W, které spolu znamenají sdělení: „Přeji ti dobrou plavbu.“ (novoten)
  • Ve filmu několikrát zazní píseň Ue o Muite Arukō, mimo Japonsko známá jako Sukiyaki, z roku 1961. V jeden okamžik se na černobílé obrazovce televizoru objeví také zpěvák Kyu Sakamoto. Paralela mezi písní a dějem, který podmalovává, spočívá i v tom, že se v skladbě zpívá o osamělém procházení se a o stěstí, které leží kdesi vzhůru. (Jirka_Šč)

Reklama

Reklama