Řbitov zviřátek

║Rozpočet $21miliónov║Tržby USA $54,724,696 ║Tržby Celosvetovo $112,399,944▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $4,150,846║ Tržby za predaj DVD v USA $2,824,809║ Nie je to úplne na zahodenie, herci sa snažia (Clarke, Lithgow), občas nejaké to napätie či lakačka, ide si to svojím tempom, takže toto tu je v norme, zbytočne to neprehráva na nejak zbytočnej samoúčelnosti či prehnanej krvavosti ale v poslednej tretine akoby dochádzali sily a nedáva to nič na vrch. /55%/ (05.07.2019)

Čekal jsem o něco víc. Původní dva díly jsem viděl v dětství a skoro vůbec si je nepamatuji, ale nějaká ta vzpomínka tu je. No, nejvíce se mi líbil samozřejmě kocour Church (RIP), atmosféra také nebyla špatná a závěrečná scéna s dítětem v autě byla vynikající. Avšak něco tomu chybělo, za několik dní, si na Řbitov zviřátek už zřejmě ani nevzpomenu. (06.07.2019)

Srovnání s původní verzí se zde člověk nevyhne a obě mi přijdou podobně (ne)zdařilé, každá má svoje klady i nějaké slabé stránky. V první řadě mi přišlo fajn, že remake se od starého filmu v mnohém odklání, včetně samotného závěru, který je zcela jiný, takže má smysl to vidět i pro toho, kdo zná starší verzi. Byť to jsou občas změny jen malé, jako např. to dětské pohřební procesí, které v originálu nebylo, ale oni ano v remaku v podstatě nemá žádný význam, a je tam jen na efekt, a kdo to navíc už viděl v traileru, tak ho to ve filmu už ani nezaujme. (Některé změny poplatné době mi ale vadily - v původní verzi hrál postavu doktora Louise 30 letý oholený Dale Midkiff - protože děti si tehdy prostě lidi dělali dřív a normální se bylo holit - zatímco v remaku ho hraje o 19 let starší Jason Clarke, který má samozřejmě vousy, jak si doba žádá; další výraznou změnou je postava přejetého kluka jménem Victor Pascow, kterého v originálu hrál běloch, zatímco v remaku černoch, asi aby tam byl aspoň jeden herec černé pleti - a nutno dodat, že zatímco běloch mi přišel skutečně strašidelný (možná i protože byl bledý jako správný duch), tak černoch mi - s tím vyhřezlým mozkem - přišel prostě jen nechutný. A konečně poplatné dnešní době mi přišlo i to, že nehoda dívenky není nijak zobrazena - kamera se prostě věnuje něčemu jinému - a její sražené tělo nemá jedinou kapku krve, nebo nedejbože něco zdeformovaného - současní diváci by samozřejmě pohled na něco takového nesnesli - a přitom v následující scéně leží její rodiče v posteli s dceřinou hračkou, která je dramaticky zakrvácená - jak odporné pokrytectví!). V tom, jakou roli v ději hraje samotný zvířecí hřbitov, se oba filmy bohužel shodují - jeho funkce je zde zcela dekorační a význam nemá veskrze žádný, protože to zásadní se odehrává na úplně jiném pohřebišti o kus dál. A zatímco v původní verzi byl ten zvířecí hřbitov opravdu strašidelný, v remaku mi přišel tak nějak nemastný neslaný - ono celkově jsou zde speciální efekty samozřejmě sice lepší a asi to má i lepší spád vyprávění, ale originál měl podle mě tak nějak větší kouzlo, a tento dojem podporuje i můj odvěký odpor a nepochopení ke smyslu remaků obecně. Není to špatný horor a srovnání s originálem je zajímavé, ale dle traileru jsem původně myslel, že to bude větší pecka. (14.04.2019)

Příslušně archaická exhumace Kingova dávno pohřbeného pera. O jaký druh pera jde, se dá snadno polemizovat, vždyť i český distribuční název připouští odchylky od standardně užívané češtiny, tudíž není pero jako péro. A kočky rády skáčou na klimbající se ohanbí, takže je třeba se mít na pozoru, hlavně před těmi nemrtvými. Historku o starém indiánském pohřebišti, na němž vše pohřbené spolehlivě ožije, už ale po návratu mezi živé není naladěno na přívětivou notu, netřeba rozsáhle osvětlovat, je dostatečně známá. Určitým rizikem bylo ji filmově oživit po 30 letech a vzbudit opětovný divácký zájem o archaický materiál. A už bylo načase vtisknout látce důstojné zpracování. Mary Lambert neumí filmy režírovat a její směšné hloupnutí nepodrželo vůbec nic, až na chytlavou skladbu Ramones. Druhé dějství už byla naprostá beznaděj, kdy vypůjčený námět vydatným šňupáním kokeše zazdil i Eda Furlong. A v podstatě nebylo nijak náročné dva existující filmy překonat. Režijní dvojce Kevin Kölsch a Dennis Widmyer se podařilo do jejich verze nasypat všechny příslušné ingredience, na glutamát už nedošlo, ovšem napětí, atmosféru a gore to má v dobrém poměru. Nejdříve umře kocour, pak se čeká až přijde kocour, a pak si zahrajeme snooker s cisternou, kdy kvalitní šťouchanec vyřídí malou holčičku. Režie dost bojuje i vzdoruje předvídatelnosti, kterou je materiál stižen. Rozjezd to nemá kvapný, ovšem série tragických událostí je umně podána a s rodinnými příslušníky se dá spolehlivě prožít. Gore má kvalitu, film s ním nakládá uvážlivě. Někdy až moc uvážlivě, načež vyhřezlý mozek umírajícího černého mladíka střídá holčička v neporušeném stavu po nárazu cisterny(!). Finální část už má punc (c))hutné atmosféry, překvapí i zakončení. Jason Clarke a spol. si vedl spolehlivě, vypíchl bych zlou holčičku ztvárněnou Jeté Laurence. Odlišnosti oproti knižní předloze se najdou, to už k tomu patří, nemá smysl to tudíž řešit. Důležité je hlavně to, že obdivovatelé osmdesátkových hororů mají na co jít do kina, neb tenhle počin obsahuje podstatnou část toho, co měly kdysi dávno staré poctivé horory, které si ve videích ustlaly a na které se už (v kinech) tak trochu pozapomnělo. 8/10 (24.04.2019)

Předem si píšu poznámku, že v dohledné době musím znovu kouknout na Lambertové verzi, kde se mi nějak nezdá mé vlastní hodnocení. Kinga jsem kdysi nadšeně čítával a směle můžu prohlásit, že jsem toho stihl zhltat docela dost. Zrovna Pet Sematary ale osobně neřadím k tomu nejlepšímu, co jsem od něj četl, ale už mi na ty vzpomínky sedá prach, pana Krále tak bude třeba si brzy připomenout. Po delší době jsem se dostal i k nějaké jeho filmové adaptaci a tady trochu smíšené pocity. Na jedné straně stojí řídká atmosféra, v níž se rozplývají jakékoliv náznaky kingovského tajemna a hrůzy z neznámého. Až do překvapivě povedeného finále je to totiž ničím nepřekvapivá limonáda a pásová vycpávka, kde se není čeho a o koho bát. Ani zmrtvýchvstalý Church či mrtvý (černý, ach bože) Pascow moc adrenalinu nepřinášejí a třeba taková pokřivená sestra Zelda měla v knize i původní adaptaci docela významnou a děsivou úlohu. A tady? Téměř nic, maximálně zvednuté obočí, jemně. Až to vlastní finále s lehce (a z mého pohledu zdařile) prohozenými rolemi konečně přináší vlastně i fajn hororové pokoukání, najednou zhoustne atmosféra a máme tu čertovsky poťouchlé zlo. A tomu ty tři hrobečky i rád vykopu. (18.03.2021)