Dvě ďábelské oči

Romerova povídka je dobrá, Argentova úžasná. Zejména ona je přesvědčivým důkazem toho, že hororový žánr není jen nějakou nehodnotnou přehlídkou hnusu, ale může zahrnovat i díla, která jsou velmi poetická a esteticky vytříbená. Poe, jakožto vrcholný představitel literárního temného romantismu, který dodnes neztratil nic na své působivosti, by z ní měl jistě radost. (18.04.2013)

!!! ---- SPOILER ---- !!! U Romera poteší hlavne to, ako suveréne preniesol baroknú atmosféru Poeových poviedok do druhej polovice 20. storočia. V jednom momente ma dokonca zaskočilo auto na ulici, tak veľmi som sa ponoril do doby o tých približne 200 rokov späť. S príbehom je to slabšie, čo však v súvislosti s vyššie uvedeným neprekáža - je predsa jasné, kam bola zameraná najväčšia pozornosť. The Facts in the Case of Mr. Valdemar pôsobí ako čítankovo zvládnuté hororové cvičenie pre základné filmové školy. Neosobné, ale šikovné. Silné 3*. --- To Dario Argento je už iná káva. Na svojej miniatúre The Black Cat jednoznačne dokazuje, že má spomedzi všetkých talianskych kolegov svojej generácie najväčší talent, ktorému k dokonalosti chýba jediné - kašle na logiku (možno naschvál, aby ho z tej jeho milovanej komunity nevyobcovali...). Nie však v tomto prípade! Z odkazu Edgara Alana Poea síce zostali len zdrapy doslovných narážok, príbeh sám je však bezchybný - súčasný, ba dokonca moderný. Jednotlivé obrazy sú ohromujúce a výrečné, no vytvárajú iba sériu náznakov, ktoré u každého diváka môžu viesť k objaveniu iných odtieňov tohto príbehu. Veľký podiel má na tom tiež prejav Harveyho Keitela, ktorému nerobí najmenší problém presvedčivo vykresliť aj takýto extrémny a nevypočítateľný charakter, akým je fotograf Usher. Toho nakoniec stihne nádherná, starosvetská spravodlivosť, čo je v rámci žánru opäť krajne ojedinelý, zato ale divácky plne uspokojivý moment. Bezmála 5*! (07.10.2007)

Reziser George A. Romero /Night of the Living Dead, Dawn of the Dead/ natocil len dalsi nudny a podpriemerny film. Film sa sklada z dvoch nudnych poviedok, pricom ani jedna nedokaze poriadne zaujat. Kulisy su podpriemerne, dialogy az nepocuvatelne. Prva poviedka obsahuje prisernu nudu a nema strasidelnu atmosferu, v druhej poviedke ide o ciernu macku a o tom, ako sa isty herec prepadava do akychsi halusiek kvoli tejto macke. Keitel priserne prehraval a nic nepredviedol ani E. G. Marshall /the Compulsion, Most u Remagenu/ : 30 % (15.03.2016)

Když si tak pročítám komentáře, tak koukám, že na mě ten film působil přesně naopak než na většinu diváků a divaček. Já bych to totiž úplně otočil. Romerova povídka mi přijde hodně povedená, krásně houstnoucí atmosféra, dobrý masky, trochu té krve, mrazivý (povedený) český dabing. Povídku jsem předtím neznal, ale byl jsem mile překvapen. Zato Argentovu povídku jsem poprvé vůbec nedokoukal a teď na podruhé jsem u ní dvakrát usnul. Je to nehorázná nuda. Navíc, Poa jednak moc nemusím, ale hlavně, jeho nejzprofanovanější povídka, právě Černá kočka, která byla zfilmována nesčetněkrát a objeví se v takřka každém výběru Poeových povídek, mi už pěkně leze na nervy. Nechápu, že si podobný status vydobila zrovna tato nijak povedená povídka. Argento svou část pojal naprosto nezáživně, zdlouhavě, nudně, místy až protivně (jestli jestli je hercům v Romerově povídce vytýkán špatný výběr, tady možná není špatný, ale srali mě v té povídce skoro všichni s Keitelem v čele). Vůbec to nezachraňuje ani těch pár dobrých scén a záběru (sekáček na maso, kočka a její koťata). Právě na Argentově povídce se nejlépe zračí největší problém filmu a to je jeho zdlouhavost a zbytečné natahování povídek, kdyby zkrátili jejich stopáž, přibrali dalšího režiséra (Cravena, Hoopera, Carpentera?) a přidali třetí povídku, mohlo to celkově dopadnou mnohem lépe. Takže Romero za 4*, Argento za 2*, film obecně za 3*. (04.09.2011)

Film není úplně dokonale doladěný a je na něm vidět, že se jedná spíše o televizní dílko, ale oba věhlasní tvůrci se pokusili o to, aby do hodiny vměstnali něco, co bude zajímavé a co s sebou přinese dostatečně hororový obsah. A tohle se podařilo oběma, přičemž využily Poovu temnou poetiku, která přesahuje do nadpřirozena, ale stejně máte pocit, že je to celé celkem realistické. O to více to pak děsí. (04.07.2015)