The Guernsey Literary and Potato Peel Pie Society

Tohle mě nečekaně zasáhlo a překvapilo. Svérázný název filmu klame tělem. Těchto válečných, romantických dramat jsem viděla hodně. Ovšem tenhle disponuje velmi silným a originálním příběhem. Je krásně natočen, má skvělé herecké výkony a v podstatě nejdůležitější postava Elizabeth, která je hybnou sílou událostí, figuruje pouze ve vzpomínkách Spolku přátel krásné literatury a bramborových koláčů. Které natolik ovlivní hlavní hrdinku, že překope svůj dosavadní život, který původně směřuje v krásný život v přepychu, okázalých prstenů a cestou do NY. Juliet chce být úspěšnou spisovatelkou a hledá nějaký silný a zajímavý námět. A ten přichází s překotnou a riskantní návštěvou malebného ostrova Guernsey a touhou poznat neobyčejný spolek. A ten navždy změní její pohled na svět. Potkává okouzlujícího farmáře Dawseyho a jeho přátelé, kteří ji společně odtajní neobyčejný příběh z nedávno skončené války. Zážitky a obyčejný, ale o to srdečnější život na ostrově ji navždy zasáhne. A i kdyby snoubenec Mark přitáhl celé květinářství a kufr zásnubních prstenů, nemá žádnou šanci vyhrát. Přátelství, láska, soudržnost a srdce na dlani, jsou jasným vítězem. Jedna z nejkrásnějších romantik, co jsem viděla. (24.09.2020)

Převažující britský chlad dokázal Mike Newell v tomhle případě dotáhnout až za hranu únosnosti.. Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů, o němž vypráví tento film, a s nímž Newell uzavřel svoji bohatou profesní kariéru, je jak adaptace ústřižku z novin.. Samotné okolnosti vzniku spolku jsou možná to nejzajímavější a přitom jde jen o jedno spontánní rozhodnutí, jak se vyhnout nacistické kulce. I přesto, že Velká Británie se nacistické okupaci z důvodů vyhrané bitvy o Británii hrdě vyhnula (spíš díky chatrné strategii německé armády, ale to jiný příběh), podařilo se jejich armádě obsadit alespoň britské ostrovy v kanále La Manche, což zapříčinilo nacistickou okupaci se vším všudy, jak ji známe z Evropy a historie.. Ale o téhle raritní historické události snímek nevypráví, ne ten se soustředí na společenské následky místních po válce a paradoxně, jak lež pronesená pro záchranu života změní život nejen místním, ale i na ostrov přijíždějící spisovatelce Juliet Ashtonové v podání nejsladší Lily James, která chce celý paradoxní zážitek a následné fungování spolku zaznamenat.. Mimo to prostřednictvím schůzek těchto čtenářů vzdávají autoři holt předním anglickým spisovatelům, o kterých jakože vedou postavy rozsáhlé diskuse. A aby to mělo nějakou formu musí v tom být přece zamotaná romantika, k čemuž by tam přece Lily James byla... U nás nepříliš objevená průměrnost, která nedokáže absolutně těžit z toho silnějšího a sklouzává k romantickém chladu.. Vyprávět to jako komplexní historický kus o samotné okupaci, o psychologii místních postav (tedy ano vlastně bez ústřední figury Juliet), kdy pochmurný záznam doby zakončí právě to, čím jinak film začíná, tedy oním rozhodnutím, to by mě bavilo. Takhle jde jen o další Austenovskou moderní pohádku, která má ještě k tomu nesmyslně o půlhodiny víc. Takové obsazení, téma a nakonec jaká romantická průměrnost.. 60% (19.02.2024)

Mám ráda knížky, jejich vůni, šustění papíru, obracení stránek, záložky, celý tenhle svět je mi blízký a mému srdci milý. Lily James mě opět okouzlila a znovu přiměla zasnít se, za což jsem jí vděčná. No a k tomu literárnímu spolku nemám slov, přijala bych je všechny s otevřenou náručí, včetně malé Kit. Chválím nádherné lokality, pěknou hudební podestýlku a skvělou výpravu. A příběh? Ano, ano, je to romanťárna, vím, kupí se tu klišé a tak, přesto mám pocit, že tu probublává víc než to. Vnímám tento snímek jako poctu spisovatelům/spisovatelkám, bez jejichž nadšení a úsilí by byl i můj život chudší a smutnější. Po pravdě život bez knih si představit neumím. Navíc to nahlédnutí do složitých vztahů ve válečné okupaci mě taky nenechalo příliš v klidu, nic není jen černé nebo bílé. Amelie (Penelope Wilton) to na konci řekla moc krásně, nepochopení a nenávist nevede k ničemu dobrému, stejně tak jako zmínila skutečnost, že i těm, které máme rádi a na kterých nám záleží, můžeme fatálně ublížit, aniž bychom to měli v úmyslu.. (24.06.2019)

Cudujem sa, ze sa na zaciatku neobjavilo logo Netflixu, pretoze taketo filmy tam bezne koncia. Ambiciozne a nie idealne zvladnute. Expopoluska je stale zlaticko, ma to peknu hudbu aj velmi slubny zaciatok. Postupne sa vsak zacnu nabalovat dalsie, dalsie, dalsie a dalsie a dalsie motivy a niekde za polovicou to uplne strati tah na branu. Je to skoda, pretoze podobne ladene cervene kniznice sa uz prilis netocia. Newel to ako (sikovny ale nie vynimocny) remeselnik ustal aspon na remizu. 6/10 (23.08.2018)

Občas takový film potřebuje. Je vám zle, máte rýmičku a pustíte si to po 11 s úmyslem u toho usnout. Nakonec jdete spát v 1 a je vám fajn. Takový ten film vyvolá pocit, není v tom nijak světoborný nápad, je to docela čitelné, ale i tak. A ruku na srdce, Lily je prostě roztomilá, pěkná, umí hrát, prostě radost pohledět. Zároveň vám to přinese i něco nového, já třeba doteď nevěděl o osudu ostrovů v Lamanšském průlivu za války. Příště až pojedu do Británie postačí mi jet lodí těch 25 km z Francie na Guernsey. Vypadá skvěle. (21.09.2022)