The Guernsey Literary and Potato Peel Pie Society

Co přispělo k mému osobnímu potěšení, bylo to, že to byla trochu pocta Jane Austenové (anebo jsem si to tam jen domyslela, aniž by to byl záměr, ale taky dobré). Jane, Elizabeth, Dawsey, když se vysloví, zní jak Darcy, v knihkupectví, když čtecí kroužek kradl knihy, bylo mezi nimi i dílo Austenky atd. Trochu mi přišlo, že film naznačuje, že viktoriánská romantika je pryč, aby na konci toto prohlášení zmuchlal a zahodil a udělal z toho to nejsladší, co vůbec šlo – hezky v rytmu romantické silné hrdinky. Film v podstatě nemá žádný pořádný konflikt, sice ukazuje krušné chvíle, ale k divákovi to dochází tak nějak něžně, ve vlnách, které než dojdou k něčímu srdci, tak jsou roztříštěné o klišé balvany, takže to srdce nakonec je ošumí a zmizí v oceánu. Všichni se mají rádi, všichni jsou chápaví, galantní a okouzlující. Navíc se příběh odehrává především na krásném místě, takže divákovi ani nemusí tolik vadit, že kouká na pohádku, přestože snad chtěl dramatický historický romanťák. Toho se mu opravdu nedostane. A poučení? Němci jsou také lidé. Průměrné 3*. (21.01.2019)

Och, no mohlo to byť tak nádherné? Už teraz viem, že knihu si jedného krásneho dňa prečítam, pretože úprimne najprv som sa dozvedel o nej, no a len tak náhodou som zistil, že vzniklo aj toto nádherné spracovanie. Podľa predošlích skúseností ale viem, že kniha býva v mnohých prípadoch lepšia ako filmové spracovanie, takže len toľko, že už teraz sa nesmierne teším. No a k samotnému filmu? Pokiaľ máte radi britské romantické filmy z vojnového, respektíve tesne povojnového obdobia, tu ste rozhodne na správnom mieste. Smutno-sladký príbeh, ktorý je neskutočne čistý a krásny, vás vie v tom správnom rozpoložení priam uniesť na ostrov Guernsey v kanále La Manche. Po Jane Eyrovej, Pýche a predsudku, Rozume a cite či Pokániu, tento film smelo zaraďte k britským romantickým klasikám - u mňa už miesto rozhodne má... Juliet Ashton : "Do you suppose it's possible for us to already belong to someone before we've met them?..." (19.03.2023)

Převažující britský chlad dokázal Mike Newell v tomhle případě dotáhnout až za hranu únosnosti.. Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů, o němž vypráví tento film, a s nímž Newell uzavřel svoji bohatou profesní kariéru, je jak adaptace ústřižku z novin.. Samotné okolnosti vzniku spolku jsou možná to nejzajímavější a přitom jde jen o jedno spontánní rozhodnutí, jak se vyhnout nacistické kulce. I přesto, že Velká Británie se nacistické okupaci z důvodů vyhrané bitvy o Británii hrdě vyhnula (spíš díky chatrné strategii německé armády, ale to jiný příběh), podařilo se jejich armádě obsadit alespoň britské ostrovy v kanále La Manche, což zapříčinilo nacistickou okupaci se vším všudy, jak ji známe z Evropy a historie.. Ale o téhle raritní historické události snímek nevypráví, ne ten se soustředí na společenské následky místních po válce a paradoxně, jak lež pronesená pro záchranu života změní život nejen místním, ale i na ostrov přijíždějící spisovatelce Juliet Ashtonové v podání nejsladší Lily James, která chce celý paradoxní zážitek a následné fungování spolku zaznamenat.. Mimo to prostřednictvím schůzek těchto čtenářů vzdávají autoři holt předním anglickým spisovatelům, o kterých jakože vedou postavy rozsáhlé diskuse. A aby to mělo nějakou formu musí v tom být přece zamotaná romantika, k čemuž by tam přece Lily James byla... U nás nepříliš objevená průměrnost, která nedokáže absolutně těžit z toho silnějšího a sklouzává k romantickém chladu.. Vyprávět to jako komplexní historický kus o samotné okupaci, o psychologii místních postav (tedy ano vlastně bez ústřední figury Juliet), kdy pochmurný záznam doby zakončí právě to, čím jinak film začíná, tedy oním rozhodnutím, to by mě bavilo. Takhle jde jen o další Austenovskou moderní pohádku, která má ještě k tomu nesmyslně o půlhodiny víc. Takové obsazení, téma a nakonec jaká romantická průměrnost.. 60% (19.02.2024)

Za mě až moc roztahané. Tenhle příběh by se dokázal v klidu odvyprávět za hodinu a půl. Děj se točí okolo zcela obyčejných pěti lidí, kdy se tedy musí nechat, že zápletka je v rámci možností obstojná na to, že se ve filmu prakicky nic neděje. Klade se důraz především na mezilidské vztahy. Zpočátku se film zdá být naprosto vážným, kdy spisovatelka se chce dozvědět, co se na malém ostrově oněm pěti lidem stalo. Trošku mě zamrzelo, že poslední půl hodina sklouzla k vynucené, romantické podpzápletce, kdy nám je opět servírováno, že žena opustí poměrně sympatického, bohatého muže, kterému jsem v podstatě fandil, protože jako jediný dokáže myslet racionálně, a vydá se do náruče méně sympatického, chudého klaďase. Čekal jsem víc. (25.08.2018)

Občas takový film potřebuje. Je vám zle, máte rýmičku a pustíte si to po 11 s úmyslem u toho usnout. Nakonec jdete spát v 1 a je vám fajn. Takový ten film vyvolá pocit, není v tom nijak světoborný nápad, je to docela čitelné, ale i tak. A ruku na srdce, Lily je prostě roztomilá, pěkná, umí hrát, prostě radost pohledět. Zároveň vám to přinese i něco nového, já třeba doteď nevěděl o osudu ostrovů v Lamanšském průlivu za války. Příště až pojedu do Británie postačí mi jet lodí těch 25 km z Francie na Guernsey. Vypadá skvěle. (21.09.2022)