Radostná událost

V 49. minúte, ked' malú ukľudní ťukaním na klávesnicu a zazvoní jej telefén, som si nechtiac všimol chlapíka v okne naproti, tiež telefonujúceho. Boha, ja som stopercentne presvedčený, že to bol ktosi zo štábu! Matka tiež nemala chybu. A vôbec, niektoré momenty boli tak parádne, až som sa stal skoro gayom! ''Lajk'' ak mám pravdu! (15.07.2012)

Doporučuji : Absolutní povinnost pro všechny budoucí mladé maminky .. přesněji: pro ty mladé ženy, které mají cit, určitou přirozenou inteligenci a jasné plány do života - uvidí co je čeká milého a jak to všechno proběhne, uvidí změny, které je čekají .... Pozor, pro blbky s dutou hlavou, které k těhotenství přišly sjeté, či ´jen´ nalité, na diskošce to opravdu není .. nepochopí to, nic moc jim to nedá ... (09.01.2015)

Snímků jako je Radostná událost se na světové filmové scéně vyskytuje jako šafránu. Já se určitě opakuji tvrzením, že Francouzi tím zase pro jednou stvrdili komplexnost žánrů, jimiž se mohou pochlubit. Pro mě osobně velmi poučný film, dosti ojedinělý i svým zpracováním. Louise Bourgoin se mi v titulní roli nesmírně líbila a podařilo se jí tak vyvléci ze škatulky "blonďatých pipinek". O Pio Marmaiovi jsem nepochyboval, o jeho širším záběru jsem byl přesvědčen už dříve. (09.04.2013)

Francouzskou kinematografii miluju hned z několika důvodů a Rémi Bezançon mi na příkladu Un Heureux Événement připomněl minimálně tři zásadní: 1. neokoukaní, přirození, talentovaní herci (to je hlavně Bezançonova výsada - vždy někoho takříkajíc objevit, přizpůsobit mu roli, scénář), 2. francouzské filmy se ještě tolik nevážou na klišé, jakoby jednotvárné publikum, stále se jim daří se tolik nepřizpůsobovat potenciálnímu diváctvu, jsou upřímné (tady je to znát v tom smyslu, že se Bezançon na všechny možné "klasické" problémy spojené s těhotenstvím a mateřstvím dívá buď nejvtipněji, jak může, nebo nejtragičtěji, jak může; fakticky nikdy nevolí nějakou alibistickou střední cestu - proto jde taky o intenzivní, leč v jádru celkem všední zážitek), 3. nebere si servítky, dovede být správně naturalistická, a to způsobem, který nebudí dojem samoúčelnosti (kojení, přebalování, střihání pupeční šňůry v přímym přenosu + drsné narážky na Celine Dion). --- "Oui, la vie ..." (23.12.2012)

Začátek tohoto snímku byl naprosto kouzelný. Dorozumívání se pomocí názvů DVD v půjčovně? Brilantní, romantické, vtipné a hlavně originální. Abych se mohla pobavit ještě více, tak vzhledem k mé chabé znalosti francouzštiny, jsem si u většiny titulů musela film stopnout a vyhledat překlad, ale stálo to rozhodně za to (škoda, že titulky k filmu to neobsahovaly). Díky filmu jsem si taky vzpomněla na Zarafu (její neteře/synovci to sledovali v telce), že už ji mám v počítači dlouho a ještě ji neviděla... čili merci beaucoup. Sama jsem nevěděla, že mě čeká takové příjemné překvapení, když jsem si snímek pouštěla, a musím říct, že je to na 4-5*. Ale na tu 5* to není. Je to nádherné vyprávění točící se kolem "radostné události" narození nového človíčka. Není to ale jen o tom, snaží se ukázat (a musím uznat že velmi zdatně, s citem a nenuceně) část života jednoho páru, od seznámení až po první velkou krizi, jejich pocity, reakce, lásku, porozumění, trpělivost (ale i nedostatek empatie). A k tomu s řadou vtipných scén. Například nezapomenu na scénu, jak byla po porodu a teď tam lékař pozval stážisty a všichni se jí čučeli do rozkroku, jak se jí hojí jizva po nastřižení a dokonce si to fotili... jak zvířátko v kleci. Takových snímků více prosím! :) (14.12.2013)