Radostná událost

Myslím, že toto je film, jehož kvality je pro muže opravdu těžké docenit. Schválně, jak po dokoukání rozumíte titulu filmu? Je zde porod podán skutečně jako "radostná událost", nebo je v tom titulu spíše nenápadně skryt určitý sarkasmus, s nímž snímek suverénně demaskuje pokrytectví skryté v tomto tradičním eufemismu pro porod? Osobně mi třeba přijde zajímavé, že postava Barbary mi byla nesmírně blízká a sympatická, zatímco Nicolas mi přišel jako naprostý idiot. Ale to mohlo být zapříčiněno i způsobem vyprávění, které bylo realizováno (voiceoverem) z ženina pohledu, coby subjektivní náhled na fenomény sexuality, gravidity, porodu, výchovy dítěte, partnerských problémů apod. A v této přiznané subjektivitě a příklonu k osobní výpovědi spatřuji největší klad tohoto snímku. Takhle nějak si představuji, že by měla vypadat moderní evropská kinematografie, s ambicemi přinášet uměleckou reflexi naší současnosti - žádné bezpečné útěky do historie, žádná provinční omezenost či kopírování hollywoodských blockbusterů, žádné komerční podbízení většinovému vkusu či manýristické prodlévání ve slonovinové věži odtržené od reality. Toto je civilní filmařská reflexe velkých - a bytostně závažných - témat, která nedělá kompromisy a která podává možná neradostnou, ale o to cennější zprávu o životě, jíž nemohu nic vytknout. Při sledování jsem se mimochodem neubránil srovnání s podobným snímkem Sexuální praktiky pozemšťanů - oba filmy pojí celá řada dějových podobností, včetně citelného odstupu od popisovaných událostí (tento odstup je v obou filmech realizován odlišně, ale ve výsledku to působí velmi podobně). S tím, že zmiňovaný americký snímek je čistokrevná komedie, která zpracovává stejný námět s typicky americkou bezstarostnou lehkostí. Radostná událost je naproti tomu téměř prosta všeho vtipu a na rozdíl od svého amerického protějšku na to jde výrazně intelektuálnější cestou - říkejme té estetizované kameře a četným zmínkám o filosofech třeba... artové pozlátko, ale u mě to zafungovalo skvěle. Radostná událost je výborný film, který směle doporučím všem vnímavým očím a otevřeným myslím. (03.02.2013)

Moc příjemná, francouzská komedie. Přirozená, nenucená, skoro jako ze života. Jak to všechno začíná a je to moc pěkný a milý a taky, jak to v dosti případech končívá. Tady je ten konec vlastně otvevřený a asi je na každém z nás, jak to vlastně dopadne. Vlastně na obou, jeden sám na všechno zdaleka nestačí a když jsou potom tři, je to už úplně jiný zážitek. A hlavně závazek. Toho se nezbavíte do konce života. (05.05.2015)

Intimní zpověd' dcery, milenky, ženy a matky, kterou postupně problémy i radosti ve vztahu a posléze i mateřství, přimějí přehodnotit svoje dosavadní hodnoty. Všechno to začíná velmi příjemně, vtipným flirtováním, pak přijdou první měsíce největší zamilovanosti, nejistota i zvědavé očekávání v době těhotenství a pak i zázrak stvoření a i když dítě učiní Barbaru milující matkou, starosti všední reality, vyčerpanost i nepochopení ze strany partnera si na ní vybírají svojí daň a ona nemá daleko k nervovému zhroucení. Nevím, kdo přiřazuje k podobným filmům žánry, ale tady se sekl pořádně, protože tento snímek má do komedie pěkně daleko, naopak je to zvláště ve druhé polovině hodně tíživé drama, které mně vtáhlo natolik, že jsem se cítila trochu vyšťavená, když jsem v tak tísnivé domácnosti strávila kousek svého filmového času a dost jsem chápala Barbařino jednání v poslední třetině. Přirozený příběh ze života, kterému vévodí především skvělý výkon Louise Bourgoin, ale ani ostatní herci za ní rozhodně nepokulhávají. (14.12.2013)

Snímků jako je Radostná událost se na světové filmové scéně vyskytuje jako šafránu. Já se určitě opakuji tvrzením, že Francouzi tím zase pro jednou stvrdili komplexnost žánrů, jimiž se mohou pochlubit. Pro mě osobně velmi poučný film, dosti ojedinělý i svým zpracováním. Louise Bourgoin se mi v titulní roli nesmírně líbila a podařilo se jí tak vyvléci ze škatulky "blonďatých pipinek". O Pio Marmaiovi jsem nepochyboval, o jeho širším záběru jsem byl přesvědčen už dříve. (09.04.2013)

Neviem, čím to je, ale Rémiho filmy pôsobia tak dokonalo realisticky, až má človek pocit, že to ani nie je film, ale zrkadlo reality. Skvelo vystihnutý priebeh tehotenstva a narodenia dieťaťa na príbehu dvojice mladých ľudí, ktorí sa následne od seba čím ďalej tým viac vzďaľujú, aj keď podľa mňa sa Nico príliš málo snažil a obetoval pre šťastie svojej priateľky a svojej malej dcérky. A potom už ten nakopený alibizmus nemohol skončiť inak ako napokon skončil. Aj keď som myslel, že po čase sa to bude vyvíjať inak. No nie vždy sa život vyvíja tak ako by mal, vlastne málokedy sa očakávania prenesú aj cez most reality do skutočného života. (29.06.2014)