Režie:
Julien LeclercqKamera:
Thierry PougetHrají:
Vincent Elbaz, Grégori Derangère, Mélanie Bernier, Aymen Saïdi, Chems Dahmani, Mohid Abid, Djanis Bouzyani, Marie Guillard, Philippe Bas, Hugo Becker (více)Obsahy(1)
V prosinci 1994 čtyři teroristé Ozbrojené islámské skupiny (GIA) unesli letadlo společnosti Air France na letišti v Alžíru s 227 osobami na palubě. Teroristé požadovali osvobození svých spolubojovníků a okamžitý vzlet letadla. Teprve po dlouhých diplomatických vyjednáváních mezi francouzskou a alžírskou vládou a popravě 3 cestujících opustilo letadlo Alžír, muselo však přistát na letišti v Marseilles-Provence, protože nemělo dostatek paliva pro let do Paříže. Film sleduje tři postavy, Thierryho, člena GIGN, Carole Jeanton, ambiciózní technokratku z ministerstva zahraničí, a Yahia Abdallaha, odhodlaného džihádistu. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (149)
Možná to byl záměr, aby film působil neskutečně neosobně a chladně, ale troufám si říct, že ne. To je taky jeden z hlavních problémů celého filmu, ať už tam zemře kdokoli, divák jen tupě zírá a nijak ho to nezasáhne. Navíc je přepadení dost nuda. Vlastně jediné co mě opravdu bavilo byl způsob, kterým bylo natočeno několik scén. Například hned uvodní vpád elitní jednotky do domu. Co naplat mohlo to být zábavnější. ()
Snímek, který se na jednu stranu tváří nesmírně realisticky, ale přitom je velmi stylizovaný a ta realističnost se z něj vytrácí, ať už je to dáno barvenými filtry, anebo i zpomalovanými nebo němými záběry, které podle mě prostě nefungují a snímku spíše ubližují. "Přepadení" se za mě vůbec nepovedlo. ()
Podprůměrně zvládnutá simulace skutečného únosu letadla teroristy. PŘEPADENÍ není ničím vyčnívající film. Za zmínku stojí možná vizuální podoba, kdy jsou barvy pomocí filtrů potlačeny a obraz tak místy dostává punc černobílého filmu. Tato technika dává více vyniknout realističnosti. Na pár posledních minut, kdy se konečně dočkáme útoku speciální jednotky, není ve filmu nic zajímavého. Celou dobu sledujeme jen handrkování vlády, řvaní muslimů v letadle (člověk si až říká, jestli byli opravdu takoví blbci) a to je celé. Dále se zaobíráme psychikou vojáka před akcí. Co jiného také o tomhle natočit....pak mne napadá, proč to vlastně točit?! ()
Režisér Julien Leclercq mi sice nic moc neříká, ale už po třetí mě přesvědčil, že dokáže točit kvalitní, civilně natočené filmy, které se nebojí jak napětí, tak akce. A to podle mě není náhoda. Přitom srovnání s Greengrassem je vysloveně na místě, protože tento film přesně přináší ten podobný realistický sestřih, jaký umí v Evropě snad jenom on. První půle je tedy hodně kecací. Režisér divákovi naservíruje situaci, která je doslova k posrání. Možná je to chvílemi nuda, ale je to pořád nuda, která dává smysl. Jakmile se ale objeví hoši z francouzské protiteroristické jednotky GIGN, úplně jsem zapomněl, jak se vlastně dýchá, dokud jsem se nezačal dusit. ()
Vážně jsem to nechtěl tvůrcům Přepadení udělat, neboť se opravdu hodně snažili natočit něco silného a současně nepodbízivého. Jenže ono ne a ne to neustálé srovnávání s United 93 dostat z hlavy. To už ale tak bývá, že když se někomu povede natočit mistrovské dílo, ostatní budou (ač třeba sami velmi dobří) živořit v jeho stínu. Solidní rekonstrukce hodná zájmu? Určitě. Ale že bych byl nějak extra napnutý nebo dojatý, o tom nemůže být ani řeč. ()
Reklama