Přepadení

Režisér Julien Leclercq mi sice nic moc neříká, ale už po třetí mě přesvědčil, že dokáže točit kvalitní, civilně natočené filmy, které se nebojí jak napětí, tak akce. A to podle mě není náhoda. Přitom srovnání s Greengrassem je vysloveně na místě, protože tento film přesně přináší ten podobný realistický sestřih, jaký umí v Evropě snad jenom on. První půle je tedy hodně kecací. Režisér divákovi naservíruje situaci, která je doslova k posrání. Možná je to chvílemi nuda, ale je to pořád nuda, která dává smysl. Jakmile se ale objeví hoši z francouzské protiteroristické jednotky GIGN, úplně jsem zapomněl, jak se vlastně dýchá, dokud jsem se nezačal dusit. (04.11.2018)

Hlavní plus je v tom filtru, kterým byl celej snímek natočenej. Vypadá to skoro černobíle a tím pádem ponuře, což působí dobře a k tomuhle stylu se to hodí. Jinak bohužel nastává situace, že se v podstatě divák neztotožní ani s jednou z postav a tím pádem je vám to všechno v průběhu sledování tak trochu šumák. To je škoda, protože filmy se zásahovýma jednotkama mám rád, většinou mě to dost baví, ale tady to bylo tak nějak napůl. Uvažoval jsem původně o vyšším hodnocení, ale závěr mě utvrdil, že mírnej nadprůměr bude v pořádku (trochu jsem nepochopil, proč do kokpitu šel jeden člen zásahovky sám a za ním už nikdo a proč těm ostatním to všechno tak hrozně trvalo, než se k něčemu zmohli - např. proč tam mezi ně nehodit slzák?!). Ale to jsou moje úvahy, který by mně pravděpodobně někdo znalej této problematiky vysvětlil... (31.03.2012)

Těšil jsem se jak malej kluk, ale teď jsou mé pocity smíšené. Francouzi se snažili o maximální autentičnost, což se jim docela i povedlo, nepočítám-li naprosto zbytečnou postavu manželky jednoho z policistů. Problém je, že tady ta věrohodnost byla spíše na škodu, ačkoliv některé momenty byly hodně silné. Pokud se jedná o samotný zásah, tak tady podle mého filmaři odvšdli maximálně profesionální práci, ale i přesto mé očekávání zůstalo nenaplněno. 60% (30.01.2012)

Ti arabáši už by taky mohli konečně začít unášet letadla nějak zábavněji a záživněji. A ne, že se tam čtyři jen tak unyle nahrnou, hodinu a půl vyřvávají jako muezín s premenstruačním syndromem a sem tam někoho picnou výhradně proto, aby se přihlížející neukousali nudou. Do toho v přestávkách ještě namixují žvanivé, krizové zasedání Mitterrandových žabožroutů na téma "Do prdele, soudruzi, co budeme dělat?", které si ovšem spádem nijak nezadá s psychologickým rozborem traumatizované manželky člena komanda. Nicméně zažil jsem u tohoto filmu spoustu vzrušení a několikrát jsem se i upřímně lekl, když na mě má drahá čtvrtina v pravidelných, patnáctiminutových intervalech láskyplně zaječela: "Kurva, ty už u té televize zase chrápeš a já musím čumět na takovou pičovinu! " (09.01.2012)

Jako rekonstrukce záchrany většiny rukojmí a skonu čtyř "vymatlaných vopicí" (to jinak napsat nejde) v pořádku. Sice bych osobně uvítal větší pohled do zákulisí speciální jednotky a mnohem menší zaměření na osobní život jednoho ze speciálů, ale stačilo to. Víc od toho ale nikdo nečekejte, tajit dech se vám nebude. ~~~ PS: Vzpomínka na Rainbow Six: Rogue Spear - Operace Perfect Sword. (10.03.2012)