Přepadení

Přepadlo mě veliké zklamání. Už titulní buket slibuje divákovi našlápnutou akci a snad i pootevřené dveře do zákulisí francouzského SWATU. Přepadení nic ale takového nenabízí. Jde o pouhou rekonstrukci islámské invaze na palubu Air France. Navíc je to v tempu průměrně nudném, se scénářem trpce odfláknutým, s hudbou nevykreslující, s herci bez jiskry a s akcí na bodu mrazu..to celé podrhuje absurdita závěrečně akce komanda, které,jako by bylo poskládané z bandy imbecilních jdoucích dobrovolně na smrt...50ti % Allah Akbar, víc ani ťuk.. (13.03.2012)

Vážně jsem to nechtěl tvůrcům Přepadení udělat, neboť se opravdu hodně snažili natočit něco silného a současně nepodbízivého. Jenže ono ne a ne to neustálé srovnávání s United 93 dostat z hlavy. To už ale tak bývá, že když se někomu povede natočit mistrovské dílo, ostatní budou (ač třeba sami velmi dobří) živořit v jeho stínu. Solidní rekonstrukce hodná zájmu? Určitě. Ale že bych byl nějak extra napnutý nebo dojatý, o tom nemůže být ani řeč. (04.01.2012)

Krev vám tuhne v žilách a jste na pokraji nervového zhroucení. Dvě linie příběhu (uvnitř přepadeného letadla a vnější pohled zásahové jednotky) dává jedinečnou možnost nahlédnout do události, kterou sledovalo 20 milionů lidí na celém světě. Já tuto událost měl v podvědomí, ale nikdy jsem neznal podrobnosti. Teď na to nikdy nezapomenu a díky střihu, ve kterém jsou propojeny skutečné záběry s hranými přidávají na dramatičnosti a já poprvé vykřikl v sále zděšením... (27.11.2011)

Výborná rekonstrukce jedné z událostí 11. září. Pokud se rádi vzděláváte a máte rádi historii, je Přepadení ideální k doplnění znalostí. Jako film ale Přepadení moc neobstojí. Srovnání s United 93 se ubrání asi málokdo. A bohužel Julien Leclercq není tak poutavým vypravěčem aby vás vtáhl do děje a předal vám víc než jen hodinu a půl dějepisu. I když se hodně snažil... (12.01.2012)

Film pro frantíky a členy speciálních jednotek (podle jejich reakcí). Já se jinak dost nudil a něteré věci absolutně nechápal. Sledovat příběh z pohledů tří postav mi tu přišlo strašlivě nešťastné. Ženská, o které nic nevím, co tam furt někomu něco cpe. Arabáč, co se tam furt jen modlí, až by se 270 cestujících muselo uchechat smíchy. No a potom člen speciálních jednotek, jehož většina scén má snad navodit nějaké umění v podobě gejzíru emocí. Pak už tam jsou jen plné střechy snajprů, kteří vlastně nic neudělaj, až na jednu moc zábavnou větičku a úprk ze střechy do letadla. (07.02.2012)