Děs v opeře

Opera, narozdíl od mnoha jiných italských hororů 70. a 80. let, měla něco do sebe. Scénář a především pak logické jednání postav jsou opět výrazně podprůměrné, herecké výkony taky za moc nestály, ale dalo se to vydržet. Přesto si snímek dokázal udržet obstojnou atmosféru a od starších Argentových filmů jsem cítil docela výrazný režisérský posun kupředu, dočkal jsem se několika dobrých nápadů a i působivých záběrů. Úplný závěr na mne sice zapůsobil jako hodně špatný vtip, takže jsem chvíli uvažoval o odhození jedné hvězdičky, ale nakonec na čtyřech zůstanu, poněvadž celkově filmem zklamán nejsem. (04.06.2008)

Velmi slušný Argento. Jak se u gialla sluší a patří, dočkáme se tajemného zabijáka a jeho krvavých mordů. Vraždí se dost, není tu sice takového množství gore, přesto je provedeno špičkově a bez pocitu samoúčelnosti. Větší pozornost však na sebe strhává samotný vrah, o jehož identitě a pohnutkách neznáme vůbec nic. Jeho jednání trochu připomíná hrdinčina pomateného fanouška, který jí nutí být svědkem všeho toho brutálního řádění a to velmi účinným způsobem: jehlami na očních víčkách. I díky tomu, že se tu vraždí celkem často, není místo pro sáhodlouhou nudu - tedy až na dialogy, které smrdí papírem. Velkým pozitivem je kamera, jelikož se dočkáme několika opravdu parádních kamerových hrátek (vystřelená kulka skrze klíčovou dírku). Více v mé recenzi zde. (26.07.2010)

Atmosférický snímek s báječným gore, tak jak to Argento umí. Havrani, červená, nájezdy. Havrani jsou výbornou volbou a zde museli být pěkně vycvičení. Jejich útok na člověka je mrazivý, vytržené oko v zobáku odporné. Kamerové nájezdy beze slov za doprovodu hudby jsou mimořádně působivé, jedno zda jejím okem sledujeme dlouhou chodbu, rozlehlý byt, větrací šachtu či točité schodiště. Oblíbená červená je doslova na každém kroku - světlo, šaty, koberce, závěsy a samozřejmě krev. Zajímavým nápadem je vystřídání klasické hudby v momentě vraždění hudbou metalovou. Vrah v černé masce s černými koženými rukavicemi se zdá být snad všude, není před ním úniku. Herci sice za moc nestojí, dialogy jsou spíše vatou a napětí k zadušení se nedostaví, ale to už by režisérovi fanoušci měli očekávat. Silnou stránkou je divnost v zajímavém obrazovém vyjádření ( Argento se pomalu oprošťuje od rozbitých obrazových kompozic). Pozor, než se podíváte skrze kukátko dveří, dobře si zvažte, zda není lepší zůstat v nevědomosti... (10.01.2012)

Argento je skutočný majster réžie. Dokonalá kamera a strih, proste vynikajúce kompozície obrazu. Túto jedinečnosť neskutočne podkopáva lacný scenár s polotrápnymi dialógmi a nedôveryhodnou pointou. A to nehovorím o hercoch, položke ktorá síce v Dariovych filmoch nikdy nebola najsilnejšia, ale tu je toho debilného prehrávania priveľa. Okázalé, ale hlúpe. (28.12.2011)

Italský mistr hrůzy mě mile překvapil. Už jsem dříve viděl od Daria Argenta tři horrory, ale žádný mě nezaujmul tak, jako teď Děs v opeře. Velmi hutná atmosféra a třeba ten nápad s jehlicami na očích (zvláště když se objeví poprvé) mi připadal ještě děsivější, než slavná mučící scéna z kina v Mechanickém pomeranči a naháněl mi hrůzu už jen tou představou nemožnosti skrýt tu hrůzu před sebou jen coby mírným přivřetím očí. To už jsem se bál, co mě bude čekat u zbytku filmu, když už v první třetině přišel Argento s tak drsným prožitkem, ale (naštěstí) jsem mimo tenhle prvek měl pak před sebou skvělou napínavou detektivku. Kombinace brakového horroru se vznešenou operou v honosných kulisách (a v rámci soundtracku ještě další velmi nápaditá kombinace opery s metalem!) je vskutku nevšední, minimálně na filmovém poli, ale i díky skvělému filmařskému řemeslu a skvostně gradujícímu napětí mi úplně sedla a v doprovodu nejedné mistrovsky působivé scény připravila zážitek! Líbila se mi i postava režiséra, odkazujícího přímo na Argenta, občas přítomný detektiv nepostrádal charisma, tajemný vrah budil ten správný děs... a to ještě nebylo vše. Už jsem si díky Phenomeně zvykl, že Argento rád ve svých příbězích zaměstnává zvířatka, ale zatímco šimpanz s břitvou (a občas i inteligentní hmyz) ze zmíněného filmu mi připadal jako slušný úlet, zdejší scény se zásahem havranů mě naopak fascinovaly, zvláště pak to dlouhé kroužení s hledáním vraha po celé opeře během predstavení bylo přímo vizuální a atmosférickou lahůdkou. Je to film často mnohem víc pro oči, pro uši a vnitřní pocity od temného děsu až po dojem spolupatřičnosti, než pro hledání hlubší logiky, ale jako takový jsem si ho užil a příjemně mě překvapilo i zakončení, kde ty krásné poetické Alpy vytvářejí velmi pěkný kontrast k jednomu z osudových incidentů. S několika tak náhlými zvraty najednou pak zbývá hlavní hrdince už asi jen to uchýlení se k myšlenkám proti všemu dosavadnímu, a ke krásné přírodě kolem... [90%] (viděno v delší, nezkrácené režisérské verzi) (04.06.2022)