Suspiria

Pastelkovo sýte farby rozliate do znepokojivého sna, plného príznakov tajomnej hrôzy, s hudbou zvýrazňujúcou pocity úzkosti a paniky. Prehliadka vycibrenej kolorovanej bizarnosti stojí za zážitok z pozerania samotného aj v menej strašidelných scénach. Zvláštnym posunom oproti realite sa vyznačujú aj farby predmetov (sivobiele tapety, oranžová krv....). Kostra príbehu je archetypálne jednoduchá: vnímavosťou obdarená slečna sa oboznamuje s temnou stránkou života vstupom do domu poznačeného zlom. Ďaleko od domova sa stáva žiačkou tanečnej školy plnej podivuhodných, nepriateľsky pôsobiacich figúr (učiteľky s tvárami stiahnutými prísnosťou, zlovestná bárišňa so synom, rumunský pomocník s výrazom dementného zločinca). Škola ju má naučením správnych krokov pripraviť na cestu do dospelého života, namiesto toho sa však prepadá stále hlbšie do akejsi halucinačno-ospanlivej temnoty. Veru, ako hovorí psychiater vo filme: čarodejníc ktorým ide len o vlastný prospech a v jeho mene sú schopné páchať akékoľvek ničomnosti je v reálnom živote pomerne veľa. Pozn.: Zaujímavá je rezignácia na sexualitu utešene rozvinutých dievčat (drobné náznaky vzťahov pripomínajú skôr hovory o láske na základnej), čo je možno v dôsledku pôvodného režisérovho zámeru obsadiť tanečnú školu maximálne dvanásťročnými dievčatami. (15.12.2006)

Já opravdu nechápu jak někdo tomuhle mohl dát nad 3 hvězdičky... tři bych možná ještě pochopila vzhledem ke stáří hororu ale víc? To doopravdy ne... Mám ráda starší horory a mnohdy je upřednostňuji před novějšími a samotný druh hororu paří mezi moje oblíbené např. tématem podobný horor- Rosemary má děťátko, jsem zhltla i s navijákem, takže ze mě nemluví žádná zaujatost. Suspiria je strašně se vlečící horor u kterého jsem umírala nudou, v pár okamžicích se o mě málem pokoušel spánek. Ta samoúčelnost a snaha šokovat je do očí bijící. Co mě ale nejvíce rozčilovalo byla hudba (jestli se to tak dá nazvat) a celková vizuální stránka. Které nedávám za vinu stáří ale režisérovo pestrobarevné hraní si se světly jako v nějakým ateliéru už bylo na pendrek. (13.07.2010)

Subjektiv má tu vadu, že strachy reálného života berou mu schopnost báti se u filmu. Dneska jsem, já strašpytel, třebas letěl letadlem. Tudiž je vlastně s podivem, že Argento dovedl vzbudit svou Suspirií ve mně, když ne strach, tak alespoň zájem o filmové dění. Všechna čest u nehororového diváka mého ražení. Zručně buduje atmosféru, v níž neviditelné zlo provádí nepochopitelné činy a hrdinky o samotě v zlověstném tichu čelí nebezpečí (skvělá scéna na osamělém náměstí). Lekačky má v malíku, pečlivě odhadne okamžik, v němž divák dospěje k přesvědčení: "Á, teď už se nic nestane." Či onen pocit vytvoří. A teprve tehdy se to stane. Pro zručného hrůzomistra je to možná rutina. Prostředí a vůbec celé výtvarné řešení Suspirie však do kategorie "rutinní" určitě nepatří. Fotogenické možnosti architektury (převážně secesní, hádám, ale jsem houby odborník) byly volbou osvětlení a filmového materiálu využity na 100 %.Obraz dokonale ladí architektonickým rytmem. Vrcholem filmu je však zřejmě práce s barvou. Bezvýhradná sytost a zároveň neskutečnost daná barevným osvětlením (hlavně rudým) činí ze Suspirie bezmála malířskou lahůdku. Dokonce i krvi, když ta skutečná je tak fádní, dal v souladu se svou výtvarnou vizí novou, hezčí a zářivější barvu. Nádhera. Jenže... Co je to platné, když se nakonec Argento rozhodne naplno ukázat povahu a původ oné neznámé zlé síly a odpověď, kterou dá, je přinejlepším trapná. Tímhle že budil můj zájem? Ale nee... Když plnil film klišovitými postavičkami jako byl slepý klavírista, černý vlčák, přestárlá valkýra, ruská mužatka/mužička, němý dementní slouha či dekadentní ředitelka, bral jsem to jako zábavnou hru a usmíval se pod vousy. Velké odhalení však vtipu nepobralo - ukazuje jen, že i ten největší svůdník může být impotent. Silné ***. (20.06.2010)

Pár slušných momentů se najde, já bych však radši film a ne slepenec všech výjevů, které Argenta za ta léta napadly. Jako film je totiž Suspiria až zoufale nekompaktní a vyplatí se vidět snad jen kvůli hudbě skupiny Goblins (to vše platí o celé trilogii). Ale možná jen nemohu přijít Argentovi na chuť. (22.04.2008)

Vynikajúca kamera, miestami geniálna atmosféra, perfektná hudba a kopa úžasných scén ( príchod do školy,slepec na námestí, v podstate celá záverečná tretina keď sa vyložia príbehové karty na stôl at´d. ) ale aj pekelne zlý herci a s tým súvisiace nudné postavy, rozbité tempo ale hlavne neschopnosť správne dávkovať informácie a rozprávať príbeh ( ruku na srdce...vážne niekoho prvé 2/3 filmu zaujímalo čo sa deje a ako to skončí?). Síce lepšie ako Phenomena (tú jedinú som od Argenta doteraz videl), pretože tá story nie je tak komplikovaná, takže tá rozprávačská nemohúcnosť tak nevadí ale na Hitchcocka, Donnera, Raimiho, Carpentera,Polanskeho ani napr. na DePalmu sa Argento nechytá. Celkovo mi z toho vychádza perfektný horor ale nie moc dobrý film ( a od klasík tohoto kalibru požadujem oboje) 8/10 ale vybrané scény patria k tomu najlepšiemu čo som v rámci žánru videl (19.11.2014)