Spring Breakers

Tak tohle bylo vážně... jak se v takovejch filmech říká, kurevsky hustý. Hraničilo to skoro s pornem, nebyla tam věta, ve který by se neřeklo kdovíjak zkomoleně "fuck" a k tomu všemu hrála Britney Spears, patnáctiletý holky v bikinách (občas i bez bikin - není to trestný?) tam šňupaly koks, lízaly si bradavky a mávaly tam kvérama s růžovejma kuklama na hlavě. Kdyby mi někdo líčil, že existuje takovej film, asi bych se mu vysmál. Vlastní zkušenost mě jen přesvědčila o tom, že tohle je od Drive přesně "TEN" film. Náramně jsem si to užil, protože takový filmy prostě neexistujou na potkání a chlap tomuhle prostě musí napařit vysoký skóre. Víc k tomu ani napsat nejde, protože tam nic jinýho není. Jo a James Franco si zaslouží metál, to bez debaty. (01.04.2013)

Umělecké ztvárnění výletu několika dívek na Floridu nebo zvhrlá sonda do světa chlastu, drog a zbraní? Korine chce točit art, ale prázdnota vyplněná opakováním scén, slov, ba celých vět, zvláštním nasvícením a filtry, není (teda alespoň myslím) uměním. Prázdné tlachání o přátelství, podepřené emocionální nerovnováhou a ujetým koncem, který přináší mladistvé generaci poselství hodné pořádného průplesku. Obrovským kladem je Alien Jamese Franca, který přehrává seč může a karikaturu bílého černošského gangsta/rapera si do poslední kapky vychutnává. Geniální manipulátor, nebo zhulený magor? Chtěl bych vidět prequel jeho vzestupu. (01.09.2013)

Spring Breakers mi připomíná jakýsi Project X s příběhem a pointou. Poněkud depresivní hudební podkres, který doprovázel celý film doladěné scénami k zamyšlení dodávaly celému snímku na kvalitní atmosféře. Zaujala mě úvodní scéna, hlavně díky mé oblíbené "písničce" Scary Monsters And Nice Sprites od Skrillexe. Přiznám se, Spring Breakers jsem si pustil z toho důvodu, že jsem chtěl vidět Selenu Gomez v plavkách a to se mi splnilo, ale musím uznat, že polonahá Gomez nebyla hlavní atrakcí tohoto filmu. Největším překvapením bylo to, že tento film má duši (i pointu) a že to není vyloženě jen o té nahotě a sexy holkách, což jsem vůbec nečekal a příjemně mě to překvapilo. Trošku mě mrzí zdejší hodnocení. (09.07.2013)

Duchovní film pro svět bez Boha před diváky odhaluje planetu utkanou ze snů videoklipové hyperreality, která může být reálně hmatatelná. Stačí jen nasadit správnou pózu a čas se rázem promění z nezachytitelného plynutí do smyčkové koláže, kde minuty neodtikávají, ale pulzují stejně jako světlo neonů. Ale to vše se může velmi rychle rozplynout - stačí jen na chvíli vystoupit z pózy, jenže pak už ale není cesty zpět. Korineho DJský spin na kulturu/generaci povrchu není podvratný v tom, že by ústil do apelativního gesta jako jeho předchozí generační titul "Kids", ale přesně obráceně. Namísto varování představuje omamné a smyslově intenzivní pokušení. Zhmotňuje začarovaný krhu popkulturou hecovaného pozérství a sám sebe činí jeho součástí. Jestliže doposud měli gangstasve smyčce puštěnou "Zjizvenou tvář" nyní si vysokoškoláci budou poutět "Spring Breakers" jako ultimate vzoru jak pořádně zazlobit. Je absurdní číst reflexe, jejichž pisatelé se elitářsky vymezují vůči domnělému publiku, které bude z kina odcházet zpruzelé či zničené, protože očekávalo další disneyáckou taškařici se Selenou a Vanessou, ale při tom oni sami nadšeně skandují "Spring break forever, bitches." Příznačně tak ilustrují, že Korine není v pozici mravokárce, nebo nezaujatého pozorovatele, ani watersovsky zaujatého labužníka. Představuje naopak pro diváky stejného ďábla-pokušitele, jakým je ve filmu Alien pro hrdinky. Kdo včas neuteče, bezmezně mu propadne. (05.04.2013)

Asi jsem si měl před projekcí šňupnout společně s bandou těchhle mladých slepic. Marketingově vymazlená věc, která ač není tak úplně hollywoodským produktem, nechutná tak, jak bych si přál. Masy lidí, všudypřítomná nahota, chlast, drogy, vandalismus, idealizovaná krása. Divák stimulovaný audiovizuální náloží moc netuší, co se děje, žádnou zázračnou generační výpověď jsem tu nenašel, bavit jsem se asi zapomněl. Koncepce je to nápaditá, někde uvnitř něco určitě bylo, ale leccos je špatně uchopené, leccos nedotažené, leccos se zbytečně opakující. Harmony Korine byl (tehdy hodně mladým) scénáristou u Larryho Clarka, s nímž stvořil Kids. Stojí i za kousky jako Ken Park nebo Gummo. Selena Gomez i Vanessa Hudgens dělají tlustou čáru za svou rozjuchanou disneyovskou kariérou, další desítky rozhýbaných teenagerů si zase dělají lajnu něčeho dobrého do nosu. Hledání vlastní identity ve světě umělých hodnot se dá pojmout i kapku jinak!! Díky těm, kteří na to příště jinak půjdou.. (14.09.2013)