Katakomby

No jo, v Katakombách, tam to žije! No, teda někdy. Pokud se totiž právě nespí, nebo nedělá úplně něco jiného, než by mělo (krásná hudební vložka pánů herců). Ovšem krucinál, já už se bál, že mne někdo bude chtít taky vyhrožovat nějakým povýšením, následnou degradací následující opětné povýšení a tentokrát, třeba.. možná.. čistě teoreticky.. ještě větší povýšení! Jo jo, když umí člověk kecat, nehrát karty jako ponocnej (:D) a také samozřejmě dobře pracovat, může se dostat hodně vysoko. Naštěstí, tohle všechno Vlasta Burian zvládl na jedničku, plus ještě jedna úžasná hláška za druhou dělá z tohohle snímku zlatý, katakombový důl pro skvělé hlášky a gagy. Jenže, přece jenom mi zde furt něco chybělo. Chyběla mi zde nějaká věc, která by mne přece jenom ve finále donutila dát plný počet těch krásných překrásných červených hvězdiček. Pak mě ale cvrnkla do hlavy krásná tvářička od Nataši Gollové a máme hotovo! :) 5/5 (08.01.2023)

Škoda že Burian promarnil svůj talent, mohl dávat kurzy chování k nadřízeným a Carnegie by si ze svých knížek mohl udělat tak maximálně hromádku na podpal, aby se v chudobinci trochu ohřál. Já se tedy taky snažím, ale Burianovy poetiky a květnaté mluvy zdaleka nedosahuji. Zmůžu se maximálně na strohé "prostě to nějak nevyšlo" (na výtku, že ani přes urgence jsem něco neudělal), popř. ostřejší a bohužel pravdivé "těžko chtít existující práci při neexistujících prémiích". Jinak ukázkově přitroublý závěr poněkud kazí celý film, nejlepší by bylo skončit ho hned po tom slavnostním večírku. (10.08.2015)

Vlasta Burian opět dokonale předvedl svůj herecký um. Ve filmu se objevila reklama na módní salon Hany Podolské. Patřil v Praze k vyhlášeným módním domům. Hana Podolská měla velký smysl pro pařížskou módu a střízlivý anglický styl, který byl korunován úspěchy V Berlíně a Stockholmu. Hodně spolupracovala s filmovými tvůrci. V roce 1939 získala zakázku na kostými pro film Kristián. Jejími stálými zákaznicemi byly např. Olga Scheinpflugová, Lída Baarová nebo maželka prezidenta Hana Benešová a spousta dalších prominentních dam. Pro módní časopisy v jejích kostýmech pózovala i naše automobilová závodnice Eliška Junková. V roce 1948 byl její salón znárodněn. Díky manželce tehdejšího prezidenta Martě Gottwaldové mohla Hana Podolská ve své firmě zůstat. Zemřela v roce 1972. Firma zanikla v roce 1991. (22.08.2009)

Válka pokračovala dál ve svém zběsilém vpádu do života obyčejných lidí a nebrala ohled na nikoho, dokonce ani na ty, kteří se jali příliš nevystrkovat hlavu a zůstávat v relativně bezpečném zázemí barrandovských ateliérů. Možná, že v těchto případech nešlo o nějaká velká hrdinství, ale doba byla natolik vyostřená, že skutečným odbojem se zdála být alespoň vytrvalá snaha o udržení filmové výroby v českých rukou, což se ostatně s velkým přispěním Miloše Havla dařilo zhruba do roku 1941. Ještě předtím ale usedl Václav Wasserman za psací stůl, aby připravil jeden ze svých vůbec posledních scénářů pro přátele z nejmilovanějších: Maca Friče a Vlastu Buriana. Poněkud sžíravá satira, v níž se na přetřes dostávají pletichy, přímluvy a protekční tahanice o vlivná úřednická místa, vehnala temperamentního Buriana do pomyslného sedla Pozemkového úřadu, v němž vládne jeho břitký smysl pro humor a především karetní umění. Vrchol, kterým je bezesporu ona obávaná subordinační partie se samotným prezidentem úřadu a v níž si prostořeký oficiál Borman nebere servítek, přichází sice trochu brzy, ale v každém ohledu se stává nezapomenutelným a divácky vděčným zážitkem. Defilé špičkových hereckých výkonů tu vedle fenomenálního Krále komiků zahajuje výtečný Marvan v roli ne právě obvyklé, následovaný oběma divami, Adinou Mandlovou i Natašou Gollovou, výborným Pištěkem, Šléglem, Šlemrovou a také Jindřichem Lázničkou v rozkošně podané figurce všetečného pucfleka Baltazara. Věhlasný a nejen filmovými hvězdami vyhledávaný modelový salon Hany Podolské se potom zcela nenápadně propůjčil k reklamní produkci svých nejnovějších toalet, s nimiž si okamžitě věděla rady především Adina Mandlová. Fričův sarkastický film, vybavený kromě jiného vtipnými a nestárnoucími popěvky v podání populárních Kocourkovských učitelů, se bez nejmenšího zaváhání řadí k tomu nejlepšímu, co bylo zrozeno v nevlídném údobí protektorátního temna. V době, která smích produkovala den ode dne méně. Jestlipak je vám známo, proč byla tady v katakombách noční služba zavedena? – Ale je mu známo, je mu známo! Já mu to vysvětlím sám, poněvadž vy byste mu to řekl moc sametově. Zkrátka panu řediteli se jednou zachtělo po úředních hodinách nějakýho spisu a žádnej tady nebyl, tak vod těch dob tady musej dva úředníci sedět přesčas, kdyby zas jednou pana ředitele napadlo se sem dolů přijít zeptat, kolikátýho bylo vloni touhle dobou. (04.10.2008)

Nejúžasnější starej film. Je pravda, že ve všech těch názvech jako pan prezidiální atd. jsem se dost ztrácela, ale jinak to má všechno co má film mít. Je to vtipný, ještě k tomu je to romantický přesně tak jak to mam ve filmu ráda a navíc tam hrajou skoro samý herci na který se dobře kouká (ten Antonín Novotný je fakt fešák a s Adinou jim to hrozně sluší i potom v Modrý Hvězdě). (27.05.2011)