Režie:
Martin FričScénář:
Martin FričKamera:
Jan StallichHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Jozef Kroner, Jan Tříska, Emília Vášáryová, Martin Růžek, Dana Medřická, Čestmír Řanda st., Ilja Prachař, Jarmila Smejkalová, Josef Větrovec (více)Obsahy(1)
Každý večer vystupují cirkusoví umělci před obecenstvem v oslnivé záři světel a v blyštivých kostýmech. Jako všechno na světě, má i tato velkolepá podívaná odvrácenou tvář. Jsou jí obyčejné, mnohdy však až tragické osudy „lidí z maringotek“, věčných tuláků a cestovatelů bez stálého domova. Mistrem ve vyprávění příběhů z jejich života byl novinář a spisovatel Eduard Bass. Film Martina Friče z roku 1966 spojuje několik Bassových předloh do jednoho celku. Najdeme zde především motivy ze stejnojmenné povídkové knihy, některé prvky však pocházejí ze slavného románu "Cirkus Humberto". Vraťme se tedy pod šapitó cirkusu National, kde začíná příběh nešťastné lásky jezdeckého akrobata Vincka (Jan Tříska) ke krasojezdkyni s exotickým jménem Nina Gruzia (Emília Vášáryová). Zdařilý snímek umocňuje herecké mistrovství Jozefa Kronera v roli starého klauna. (Česká televize)
(více)Recenze (68)
Neskutečně krásná věc. Samé hvězdy našeho filmu. Obsazení Kronera a Emilie Vašáryové zcela skvělé a promyšlené. Nina je přece někde z Gruzie, musí mít přízvuk. Já nenáviděl cirkusy a ty blbosti, co se tam předvádějí. Proto jsem se k tomu dostal až v 60-ti letech. Jenže ono to není o cirkuse, ale o lidech. Herci tam hrají. Ne kuňkají, jako ty novodobí idioti. Čestmír Řanda opět nadchnul, jako vždy. ()
Kvalitní film stojící především na hereckých výkonech všech představitelů-zvláště těm malých vedlejších postech. Právě ty malé roličky cirkusáků se mě líbili více než ústřední pár a to je kámen úrazu snímku. Ona milencká linie příběhu mě nejméně oslovila a v mých očích bere zbytečně prostor jiným postavám. ()
Výborné. Krásně nostalgické, lehce posmutnělé drama, natočené jedním z našich nejlepších režisérů. Řadě velkých herců zde vévodí fantastický Jozef Kroner, ale nejen jeho klaun, všechny charaktery ve scénáři jsou pečlivě propracované. A mluvit o tom, jak krásnou a emocionální hudbu opět složil Zdeněk Liška, je už nošením dříví do lesa. Filmu z mého pohledu škodilo jenom občasné využívání kulisovitých prostor. ()
Na to, aby som mohol mať k tomuto filmu pozitívnejší vzťah by som potreboval ho mať predovšetkým k cirkusu. A on nám cirkus už umrel tak ako mnohé, čo sme mali za detstva radi. Nadchýnať sa nostalgicky svetom žiarivých svetiel, burácajúcej hudby, vône arény a zvierat a predovšetkým množstva artistov, žonglérov, drezérov a klaunov, to už jednoducho nedokážem. Dosť som sa nudil i keď bolo zrejmé, že na režisérskej stoličke sedí Pán režisér a rozpočet mu nekrátili. Sklamal ma Jan Tříska, ktorého teatrálne prehrávanie ma znervózňovalo. Pre českého diváka je to povinná jazda, takže sa vyššiemu hodnoteniu ani nečudujem. ()
Filmy s cirkusovou tematikou nemusím, ale tu ma zaujalo mimoriadne obsadenie aj režisér. Žiadny zázrak sa ale nekonal, ten pribeh lásky mi veľa nehovoril a tiež bolo všetko akosi skratkovité, roky ubehli ako nič, skôr by tomu sedel asi seriál. Najviac ma zaujalo "akrobatické jazdecké umenie" Emílie Vášaryovej, ktoré bolo spracované tak, že nebolo poznať náhradníčku. –––– Naučili mě počítat. Co mi můžeš nabídnout, Vincku? ()
Galerie (8)
Photo © Filmové studio Barrandov
Reklama