Newyorská romance

Očakával som príjemný nezávislý indie americký film, ale dostal som čistú komerciu. Lenže ono je to stále príjemný film, najmä pretože sa odohráva v uliciach NY. Vážne ale nemám nikdy v úmysle si pozrieť alebo navštíviť koncert Maroon 5, lenže tento film sa práve z popularity Adama Levina snaží ťažiť a mne to pripadá pomerne vypočítavé. Všetko je síce predvídateľné, v istý moment ale sa film dostane do momentu, kedy má možnosť sa vybrať čo sa týka vzťahových rovín buď jedným, alebo druhým smerom a vyberie si ten, povedzme že korektnejší, prijateľnejší, ale zároveň asi aj logickejší. Záver bude možno prekvapením, pretože si niečo musíme domyslieť a nie je nám všetko doslovne ukázané, ale zase tomu chýbala väčšia gradácia. To mimochodom bude Carney stále teraz točiť ten istý námet na sto spôsobov? 50% (27.12.2016)

9/10. Mou největší filmovou slabostí jsou indie feel-good dramedy... a i letos jsem se zamiloval do jedné z nich. Má to své nedokonalosti (skoro až absence žánrového dramatu) ale emoce vyhrávají nad rozumem. Tak, jak to u podobných snímků bývá. S citem natočený příběh plný krásné hudby, uvěřitelných charakterů a nepřikrášlené lidskosti. Keira i Ruffalo u mě neskutečně stoupli - dlouho jsem nesledoval tak reálně uchopené postavy. Fakt paráda! (19.12.2018)

Strašně nezáživný film. Umíral jsem už jenom kvůli Keiře (která mne pak ještě čekala večer v Enigmě!), ale tu bych asi ještě principiálně snést mohl (spíš ne). Rufallo, který mně vždy spíše nevadil než vadil, mne svým opileckým producentem sral možná ještě víc. Zlatá milá Gretta mi byla šumák, stejně jako co se stane s ní nebo s kteroukoli kolem ní se motajících postav. Naprosto zbytečná věc... 30% (30.01.2015)

Málokdy film tak výstižně okomentuje svou vlastní vypravěčskou strategii. Love Song využívá hudbu přesně v souladu s jedním Danovým výrokem, podle kterého kvalitní muzika dokáže dodat kosmickou hloubku i těm nejbanálnějším výjevům. A Carney ji takhle využívá skoro nepřetržitě. Sebelepší hudební doprovod ale nikdy plně nenahradí promyšlenou dramaturgii, prokreslené postavy a věrohodné dialogy. Příběhu chybí jakékoli pnutí mezi hrdiny, stejně jako vážnější konflikt nebo překážky, které by museli překonat. Pakliže jsou zapálení hudebníci limitováni časem nebo penězi, vyprávění tuto skutečnost dobře tají. Naopak se zdá, že se vlastně mají relativně dobře a nikdy nestrádají tolik, aby si nemohli sednout do kavárny, zajít do baru nebo na nákupy. Obě hlavní postavy jsou ke smůle přirozeně působících herců ploché a jednají zkratkovitě. Nejvíc života v sobě mají nikoli nucené dialogy (snažící se působit chytře narážkami na lepší filmy jako Jerry Maguire nebo Taxikář), ale scény, které z větší či menší části očividně vznikly improvizací (bazén). To ovšem platí pouze pro dialogy mezi Keirou Knightley a Markem Ruffalem. Catherine Keener a Hailee Steinfeld v rolích Danovy matky a dcery existují jenom ve vztahu k protagonistovi a ve vyprávění slouží výhradně jako neživotné nástroje přesvědčující nás, že Ruffalo je navzdory svému alkoholismu, zahálčivosti a mírné hysteričnosti v zásadě dobrý člověk, milující manžel a fajn táta. Přestože je Love Song filmem bez chutí a bez nápadu, pokud jej na sebe necháte volně působit, pravděpodobně odejdete z kina v povznesené náladě. Jen nesmíte moc přemýšlet nad jeho ideovým podložím. Pak si zřejmě rychle uvědomíte, jak plytký a falešně svobodomyslný film to je. Love Song navenek soucítí s indie hudebníky, ale ve skutečnosti jim umožňuje jen tu cestu za úspěchem, která vede přes spolupráci s velkými nahrávacími společnostmi. Jak jsem ale naznačil výše, skutečnost, že odmítám přijmout podřízení se mainstreamu za normu, není zdaleka jediným důvodem, proč Love Song považuji za slabší film než Once. 50% (04.07.2014)

Ono je skvelý nápad už len ísť robiť hudbu do ulíc a vnímať skrz tú hudbu zároveň okolie. Čiže by to zdanlivo nepotrebovalo ani zlomené srdce, pečeň tvrdú ako nerezová ploskačka, pubertálnu dcéru a pop star s pubertálnym publikom. Ale práve toto robí film filmom, možno nie veľmi originálnym, ale to sme ešte len pri počiatočnej zápletke. Ďalší priebeh je už riadne svojský. Urobiť totiž z hviezdy, akou je Keira Knightley, "holku od vedľa", a z New Yorku domáce štúdio, aby to celé pôsobilo svojpomocne a prirodzene, je schopnosť, aká sa často nevidí. Keira tu má len rozkošný smiech, neznesiteľnú ľahkosť bytia ukrytú v puzdre na gitaru a talent, ktorý jej veríte. A Ruffalo to ostatné. Okrem teda genia loci, ten je erárny. (16.12.2014)