Mravnost nade vše

Dokonalá ukázka prvorepublikové inteligentní, vkusné a hlavně dodnes zábavné komedie, kdy jsou nám k smíchu i velké morální pravdy - ať ty konservativní nebo volnomyšlenkářské. Stále funguje nakažlivá choroba smíchu v nejnevhodnější okamžik a závěrečné upadání do mdlob těch úzkoprsých (nebo to snad byla tatáž?) paniček. (05.07.2005)

Při svém prvním seznámení s Hugem Hassem Ať žije nebožtík mě komediální výkon Hasse zaujal, ale film samotný mě z dnešního pohledu už zrovna dvakrát neoslovil. Druhé setkání po čase dopadlo v tomto ohledu o něco lépe. Hlavně začátek s puritiánsky přednášejícím Hassem, jeho vyčiněním dětem, že mají fantazii a nápadem udělat mu bistu vypadal velmi slibně a zábavně. To bylo skvěle. Pak když přišlo odhalení dávného profesorova hříchu z minulosti v podobě nemanželské dcery slibovalo to další zábavu, navíc, když se dcera přistěhovala jako vychovatelka rovnou k němu domu. A přineslo to spíše jen takový neurážející pamětnický průměr, kdy některá místa již zestárly, některá se povedly, ale některá  hluchá místa (i třeba jen s hudbou bez dailogů) přece jen vzhledem k úvodu trochu zamrzí.. Adina Mandlová se mi navíc do role zakřiknuté dívenky moc nehodila a Věra Ferbasová tak nějak neinteligentně předváděla to co, později inteligentně předváděla Nataša Gollová (jak trefně poznamenala jedna dobová kritika.) Z herců tedy opět hodně ční samotný Hass, který se mi opět hodně líbil a roli pokryteckého profesora si skvěle užil. Ale ještě alespoň Václav Rašilov jako rozesmatý doktor nebyl špatný.Určitě překvapí na tu dobu docela ustěpačné a odvažné myšlenky, které vyvrcholí v závěrečném profesorově monologu, o tom co je doopravdy mravé, který mě zaujal a dobře to zakončil. To se mi opět hodně líbilo- Leč i tady cítím, že i přes skvělého Hasse Fričovo nejlepší období příšlo až s Novým a Gollovou. Mravnost relativně příjemně pamětnicky potěšila, neurazila a u toho bych zůstal v podobě smířlivých tří hvězdiček, plus se speciální pochvalou za závěrečný monolog. (12.03.2021)

Už nastavovali zrcadlo? Já přijdu, až nastavěj zrcadlo! Ano, půjčil jsem si odjinud, pravda. Ale sedí to jako prdel na kolík, ne? Už má babička mi říkávala - všimni si, že ty největší mravopočestnice jsou staré, ošklivé a přistěhovaly se odjinud, takže si nikdo místní nepamatuje, co dělaly jako mladé, nezatuchlé a snesitelně vyhlížející.... Vynikající Hugonek. (28.09.2018)

Kvalitní Fričovina, u které se smích zřejmě nepotrháte, ale z permanentního úsměvu vás možná bude bolet čelist. Jak je režisérovým dobrým zvykem, opět vytáhl z klobouku jednoduchou myšlenku a o tu opřel tuhle komedii. Krásná kritika pokrytectví a nabádání k tomu, aby lidé nebyli zbytečně upjatí. Vzhledem k tomu, jakou mám představu o době, ve které film vznikl, tak bych si troufl odhadovat, že byl snímek i malinko odvážný. Dnes bychom zřejmě potřebovali, aby naši šikovní režiséři přišli s trošku opačným nápadem. Když se člověk rozhlédne kolem a všimne si, že se 13leté dívky oblékají a chovají jako kurvy, tak by jistě uznal, že troška té mravnosti člověku neuškodí. Stejně jako ve všech oblastech života, je i v tomto případě důležité najít si v mravnosti rovnováhu. Humor byl příjemný a snímek se nesl v duchu, který je pro Friče maximálně typický. Lhář se více a více zaplétá do svých lží, až se dostane do bodu, kdy jeho lež přeroste svým dopadem samotnou pravdu, kterou se tolik obával přiznat. Z toho pramení mnoho kuriózních, leč velice předvídatelných okamžiků. Nechybí několik úžasných hlášek ani plejáda česko-slovenských herců. Zřejmě je to jen můj pocit, ale po čase snímek začal trošku slábnout. Posledních 20 minut už mě vyloženě nebavilo. Cekově tedy nedám více než lepší 3 kousky. (20.04.2019)

Poslední muž, Poslední mohykán a Mravnost nade vše. Tyto tři kousky mnohým divákům poněkud splývají. Zatímco první dva jsou adaptací divadelní hry F. X. Svobody a obsahově jsou snadno zaměnitelné, protože v hlavní roli je tady především despotismus, Mravnost nade vše má blíž ke klasické filmové komedii. Netlačí tolik na pilu a nemoralizuje. Nehledal bych tam ani žádnou společenskou kritiku. Pokud pozorně sledujete hned úvodní vysvětlení jak se profesor do takové situace dostal, je vcelku snadné mu to lehké pokrytectví odpustit. Moralizování, odsuzování lidí, předpojatost a upjatost...tenkrát bylo těžké prokličkovat mezi jejich samozvanými aplikátory bez úhony. Pravda vítězí je fajn heslo, ale ona někdy taky ničí životy. Dnes to není o mnoho lepší; vyhnout se křiklounství a názorové vyhraněnosti různých skupin, se snaží nejen slabší povahy. A to často i za cenu neupřímnosti...říct pravdu znamená nechat se oštítkovat. Takže Mravnost nade vše může posloužit nejen jako velmi příjemná a chytrá komedie, ale i k úvahám, jak mravní a rovní jsme my sami. Z těch tří filmů, se mi jeví být nejlepší. (11.05.2024)