Režie:
Pablo LarraínKamera:
Sergio ArmstrongHudba:
Carlos CabezasHrají:
Gael García Bernal, Alfredo Castro, Néstor Cantillana, Antonia Zegers, Jaime Vadell, Pablo Krögh, Amparo Noguera, Pedro Peirano, Sergio Hernández (více)Obsahy(1)
Píše se rok 1988 a René se vrací ze stáže v USA, kde se učil, jak dobře prodat coca colu, a hned se zapojuje do dění v rodném Chile. Povede totiž kampaň demokratických stran proti stárnoucímu despotickému generálovi. Snímek nominovaný na Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film je lehkým, místy až groteskním pohledem na osmdesátá léta a především na to, že pravda je sice jenom jedna, ale abychom ji dokázali prodat, nesmíme ji lidem říkat úplně celou. (oficiální text distributora)
(více)Videa (9)
Recenze (58)
Po obsahove strance spickovy film, ktery me bavil od A po Zet! Na formu zpracovani jsem si musel zvyknout, nakonec i ta do celeho filmu dobre zapadla. Myslim, ze takhle nejak to v Chile koncem osmdesatych let skutecne vypadalo. Odvysilane spoty pro "ANO" a "NE" byly velmi dobre zakomponovane. G. G. Bernal je sazka na jistotu. Zazitkovy film, ktery dycha atmosferou. ()
Hrdinská epizóda mediálnych dejín, o ktorej som nič nevedel, ale vďaka tomuto filmu som dostal hotovú podrobnú učebnicu aj s autentickým vizuálnym ponorom do 80. rokov, ktorý pôsobí, akoby ste to sledovali v priamom prenose a boli priamym účastníkom referenda ZA alebo PROTI Pinochetovi. Propagandistická vojna reklamnými prostriedkami. Bravo! ()
úsilí o autentickou reminiscenci osmdesátých let, jakkoliv jde z principu o pouhé zdání, Larraín dovádí ad absurdum, tedy k naprosté dokonalosti, a i když se zdá, že mu obětoval i své obvykle stěžejní umělecké ambice a učinil jej svým prvořadým zřetelem, není to tak úplně pravdou. nápadná a snad do jisté míry i zcizující estetika videozáznamu, jaká na velkém plátně přirozeně působí notně nepatřičně, neslouží totiž jen k navození specifického diváctví, kombinujícího dokumentarizující a energetický modus, ba ani v první řadě. lze jí vysvětlovat především jako jednotící princip, díky nemuž všechny komponenty od původního materiálu po nevkusné reklamní koláže a stárnoucí archivní záznamy splývají v jednolitém, a proto nerušivém, a proto samo o sobě příjemném vizuálním toku. dokonce i úvodní titulky disponují charakteristickými žlutými a fialovými stíny a unikají přesnému zaostření, zatímco je mřížuje podivná textura zdánlivě způsobovaná archaickým technickým aparátem. těžko tedy vnímat stále méně a méně zřetelné hranice, například mezi uměleckou fikcí a kvazidokumentární rekonstrukcí, ale nade vše mezi neškodnou nezávaznou reklamou a politicky nabitou propagandou. čím méně znatelné jsou rozdíly v "řeči" reklamy a propagandy, tím silnější vyvstává nutkání se po nich tázat. odtud, z těchto otázek, pak pramení jiné emoce, kontrastní k lahodně sjednocené vizualitě - nejistota, nepokoj, zmatení, bezradnost. a tak nakonec není vůbec snadné ani pohodlné tento film plný paradoxů sledovat a už vůbec není lehké opájet se sebeklamem o vlastním diváckém nadhledu. ()
"Kdo neskáče je Pinochet" aneb příručka politického marketingu zasazena do zajímavého historického kontextu. U filmů s takovym tématem, který je dost úzce spjatý s jednim regionem neni snadný ho zpracovat tak, aby zaujalo i lidi, který o věci nemaj příliš znalostí. A to se tu povedlo. Bavilo mě to. Určitě pomohlo převedení tíživosti doby na osobní rovinu hlavního hrdiny. A když je jím navíc sympaták GGB... :-). Když se k tomu přičte koncept "80tky" s reálnými záběry té doby, chybělo jen málo k plný palbě. ()
Demokracie jako sexy produkt a Pinochet zničený mj. volnotržním marketingovým soupeřením? Navzdory odtažitosti úvodu pro mě tenhle film představuje ideální syntézu retro důslednosti Dobrou noc a hodně štěstí (s tím, že díky mistrovsky významově zapojenému televiznímu looku je to ještě o něco dál) a zábavnosti Frost / Nixon (ty koláže spotů nemají chybu). Navíc díky skvělému Bernalovi funguje i intimní rovina. No je dramatem / paradokumentem, který hladce spojuje záznamy historie a fikci, ale nedělá to proto, aby nás přesvědčil, že zachycuje ryzí pravdu dějin, ale aby ukázal, jak naše občanská zkušenost pravdy je vždy nutně mediovaná, okleštěná a zkreslená. Nakonec vždycky nejlíp funguje štěstí a lidi s bagetama v košíku. Dobrý večer. ()
Galerie (28)
Zajímavosti (5)
- Rovnako ako dej filmu, tak aj jeho natáčanie prebiehalo na viacerých miestach v Čile, predovšetkým v metropole Santiago. V hlavom meste istú dobu žil a "nasával atmosféru" aj hlavný predstaviteľ, herec Gael Garcia Bernal. (MikaelSVK)
- Pro navození dobové atmosféry a pro obrazový soulad s archivními záběry byly pro natáčení použity reportážní videokamery z 80. let Ikegami HL-79EAL, z nichž byl signál přes převodník nahráván do moderního rekordéru. (franta.zila)
- Film NO je založen na neuvedené hře Referendum (Plebiscito) chilského novelisty Antonia Skármety, který jako jeden z mnoha odešel do exilu, když Pinochet sesadil prezidenta Allenda. (Zdroj: Artcam)
Reklama