Holy Motors

Nejsem úplným příznivcem metafilmů, které pak ale dál už nejsou ničím jiným dalším. Jakkoli mi idea mizejícího publika z toho důvodu, že se lidé stále více vkládají do vlastních přidělených rolí přijde přitažlivá a důsledná práce s formálními postupy je místy úctyhodná, měl jsem bohužel polovinu stopáže pocit, jako bych byl ve znalostní soutěži, kde by mi byly stále pokládány strašlivě dlouhé otázky, na které znám odpovědi už od začátku, ale stejně si to zadání musím vyslechnout až do konce. Vím jak to zní nadutě, ale Holy Motors si to zaslouží, protože jsou nafouklé úplně stejně. (14.07.2019)

Holy shmotors alebo aj le wtf. Zakladám ligu Spánkom proti nudným filmom. Scéna s Oscarom hrajúcim na harmoniku a hudobným sprievodom, ktorý sa za ním vytvoril bola naozaj úžasná, najmä vďaka krásnej hudbe. A zo začiatku ma to aj zaujímalo, ale opäť raz som si vybrala film, ktorý šiel úplne mimo mňa. Tak ale aj o tom sú filmové festivaly. (Art Film 2012) (22.06.2012)

-Smrt je dobrá, ale život je lepší, protože je v něm láska.- Hůře uchopitelný film, který by pro mne mohl být s ještě větším přesahem do surrealismu, ale který jsem si užil. Čas, setkávání, život, přežívání, smrt. Některé scénky jsou vynikající. Ano, jistě s Evou Mendesovou, ale třeba pochod harmonikářů, k nimž se přidají další hudební nástroje, neměl chybu. Každé setkání, každá další identita, měly něco úžasného. Samotný závěr, a nemyslím garáž, byť ta také, měl asi nejsilnější náboj. Ale rozumím tomu, že mnohé film neoslovil, protože se pohybuje na hranici - vítám/odkopávám. (28.08.2023)

K obsahu Holy Motors si dopredu nepotrebujete nič zisťovsť. Aby ste sa však vyhli nejakému väčšiemu šoku, je dobré vedieť, na koho tvorbu sa chystáte a že na vás nečaká žiadny bežný filmový zážitok. Je to jeden z tých filmov, ktorý má schopnosť divákov dokonale polarizovať a súčasne otvára diskusie na tému tenkej hranice medzi artom-pseudoartom. Umenie však žiadne hranice nemá a občas je až smiešne, ako ich potrebujeme mať pri všetkom jasne definované. Tak ako je v nás odmalička programované, čo možno považovať za krásu a čo už je naopak ohavné. Carax spája tieto spoločensky nastavené protipóly do jedného obrazu a vytvára tak v našom mozgu dokonalý chaos. Okrem zopár scén, ktoré sú vizuálnou extázou, v nás naopak často vyvoláva skôr nepríjemné pocity. Cez niekoľko postáv (všetky hrá výborný Denis Lavant) hlboko preniká do nášho vnútra a vyťahuje z neho démonov, ktorí v nás väčšinou len ticho prebývajú. A to, čo sa derie na povrch, tá priama konfrontácia s pravdou, jednoducho nie je každému pochuti. Holy Motors otvára náruč otvorenému divákovi a milovníkovi filmu. Nevšedná francúzska snímka nostalgicky vzdáva hold remeslu herectva a samotnej kinematografii cez odkazy na staršie tituly, ktorých príbehy zasadzuje do čarovného Paríža a dopĺňa ich perfektnou hudbou. Jej dokonalú nadčasovosť v zachytení vyprázdnenosti a pocitoch samoty, dnešná doba ešte viac prehlbuje. Pre mňa je to presne dielo, ktoré definuje umenie a ktoré možno zaradiť do kategórie nadfilmov. Pretože aj keď už máte čo-to napozerané, otvorí vám úplne novú dimenziu sprostredkovania zážitkov. A pripomenie, prečo filmy tak veľmi milujete. (14.07.2021)

Jestli někdo tvrdí o dalším "limuzínovém" snímku z r. 2012 Cosmopolis od Davida Cronenberga, že se jedná o pseudointelektualitu o NIČEM, nejspíš ještě nenarazil na Caraxův proklatě nudný hoven Holy Motors. Nejenom, že v něm postrádám jakýkoliv smysl, ale celé to rádoby dění ve filmu mi přišlo ohavné, nesympatické a slizké, za což nejspíš i může hlavní "hrdina" Lavant, jehož jakékoliv sympatie se ve filmu někam zázračně vytratily. __ Na film jsem se víceméně těšil, reakcím z KVIFF jsem nevěřil, o to větší šok přicházel během projekce. (08.12.2012)