Režie:
Leos CaraxScénář:
Leos CaraxHrají:
Denis Lavant, Edith Scob, Kylie Minogue, Eva Mendes, Michel Piccoli, Jean-François Balmer, Annabelle Dexter-Jones, Elise Lhomeau, Leos Carax (více)Obsahy(1)
Leos Carax, nevyzpytatelný enfant terrible francouzského filmu, se po třináctileté pauze vrátil triumfálním způsobem. Ve filmu, který měl podle mnohých letos v Cannes získat Zlatou palmu, ztvárnil režisérův věrný druh Denis Lavant tajuplného pana Oscara, beroucího na sebe v průběhu jednoho dne nejrůznější identity ve zneklidňující show snímané neviditelnými kamerami. „Kvůli čemu to ještě děláte?“ ptá se Oscara jeho šéf, ztvárněný Michelem Piccolim. „Pro krásu samotného gesta,“ odpovídá Lavantův chameleonský hrdina a charakterizuje tak režisérovo krédo „rozprostřené“ do pěti filmů v průběhu téměř třiceti let. Pro Caraxe typické, bolestně romantické vidění světa se snoubí s hravou provokativností a nezměrnou láskou k bizarním milníkům v dějinách filmu (mezi mnoha jinými Oči bez tváře Georgese Franjua). Jeho uhrančivý spektákl je prostoupen obdivem k Paříži, která bezmocně přihlíží pomalému zániku legendárního obchodního domu Samaritaine v sousedství Pont Neuf, ale třeba i k mizejícímu světu limuzín či zpěvu Kylie Minogue. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (229)
{}!@##$:"?%>#"&:"*#}[,. ()
Beauty! Wierd! Fantastic! ()
Nejúchylnější počin co jsem za dlouhou dobu viděla, jako jak zvrácený lidi to mohli natočit? Ani mě to nebavilo. ()
Neviem o čom to vlastne malo byť,ale teraz ma to už vlastne ani nezaujíma.Pretože som sa nesmierne pri tomto filme nudil a chytal sa za hlavu,čo to do pekla vlastne malo znamenať. ()
V jistém, dá se říct aktuálním, časovém období vnímám filmy převážně tímto dvojím způsobem: buď jsem při jejich sledování převážně v jakési letargii, která mi aktivní přístup k jejich "obsahu" dovolí až později, nebo jsem ponoukán konstruovat významy, hledat interpretační schémata. Toto jistě naznačuje, že mám obecně tendenci více si vážit filmů druhého typu, jelikož právě ty většinou podněcují aktivitu intelektu. Podobně, jako jsem se nedávno vyjádřil u Cloud Atlas, ten a Holy Motors považuji určitým způsobem za vlastně jediné filmy "loňského roku", co jsem viděl, úspěšně totiž podkopávají už tak chatrné základy, na nichž konstantně přebudovávám můj přístup k filmu (a snad umění obecně, alespoň toho, s nímž přijdu do styku). Jeden by si snad pomyslel, že jelikož Holy Motors přistupují k filmovému médiu v podstatě analyticky a explicitně zkoumají jeho esenciální aspekty, budou ve velké míře postrádat emoční/sentimentální náboj, který bývá spíše devízou narativně klasičtěji pojatých děl. Ono se ale vlastně důsledným způsobem ukazuje stará cinefilská pravda, že film je nejen extrémně blízko realitě, takže jeho složky můžou podněcovat opravdové reakce, ale je dokonce lepší než realita, jeho "umělá" povaha nám umožňuje vytvářet právě ty konstrukty, díky kterým prožíváme krásu… (únor 2013) ()
Film byl vybrán ke shlédnutí, jelikož jsem ho kdesi zahlédl v žebříčku nejoriginálnějších filmů. A ano, tím také skutečně je, vzato z jistéhu úhlu. Tudíž ke sledování si připravte vhodnou omáčku a pozorujte vlastní mozek, kterak se svíjí při snaze nalézt pevnou nit v celém spektáklu šíleností. Originální? Rozhodně! Zábavný? Spíše ne. ()
Ta část s harmonikama - boží. Ta muzikálová část - not so much. Proč jsem se rozhodl vyjádřit pouze k těmto dvěma konkrétním scénám - těžko říct. 9/10 ()
„A co když se na to už nikdo nedívá?“ Drzé hrátky s divákem, doslovné a v náznacích. Myšlenková divočina, intelektuálův imaginární orgasmus. Kdyby z tohohle někdo udělal jídlo – tedy z toho filmu –, přinejlepším by se z něj člověk jen pozvracel. A to by všechny jeho ingredience pocházely z bio farem! Takže čerstvě po projekci: komu nevadí vyzobávat si to, po čem prahne, ať si zobe, v Holy Motors najde mnoho šťavnatých a chutných kousků, pro ostatní je to otrava. ()
Velmi osobité a invenční, ale něco málo tomu k dokonalosti chybělo. ()
Kdo dává jedna či dva, asi nemá rád originalitu a vystačí si s Hollywoodem. Bůh mu žehnej. Spokojenost, trochu dekadentní, bizarní. Nové, dobré. Nápad - zní zajímavě. Jak se říká, kolik jazyků umíš, tolikrát si člověkem, zde může působit obdobně. Vžít se do své role může skutečně znamenat žít a prožít několik životů a osudových chvil během dne. Dobré. 8/10 ()
Vstřebal jsem to a moc se mi to líbilo, ale konec to celé kolosálně zkurvil ... proto "jen" za *** ()
Novince L.Caraxe nejde dát míň než plný počet bodů, myslím si že je to jeho návrat na výsluní, po dlouhé době. Milenci z Pont Neuf byli ne zcela zdařilý pokus o "normální film", jeho další filmy nebyly špatné, ale nedosáhly kvalit jeho prvních dvou filmů. Holy Motors se povedly, vizuálně i obsahově bez chyby. Denis Lavant nestárne. ()
Určitě je tam hodně symboliky a věřím, že tam je ukryto mnohem víc, než kolik jsem schopen rozpoznat. Já totiž nerozpoznal vůbec nic. Když už se mi zdálo, že se nějaké poselství rýsuje, zhatil to nevysvětlitelný zvrat a nebo prostě přechod k další zakázce. Marně jsem se snažil hledat souvislosti mezi jednotlivými zakázkami i jejich prostý význam. Asi mi chybí dostatečná znalost francouzských reálií a tvorby Leose Caraxe. Ale na to, aby mě to nudilo, byly Holy Motors až moc absurdní, surrealistické až dadaistické. Bez ladu a skladu, dysfunkční, ale zajímavé. ()
A já kde už toho zahovněnýho kanálníka viděl! Tady! A natáčel to stejnej šílenec. Ale musím ho pochválit, jelikož nám aspoň vysvětlil, co tento sranec (pardon film), znamená. Zhruba v 50. minutě se to jasně dozvíme: " 3! 12! Hovno! " ()
Líbí se mi námět, ale na to, jaké možnosti nekonvenčního řádění to nabízí, to bylo značně nevyužito a nakonec jsem se mezi pasážemi muže, který na sebe bere nejrůznější podoby, dočkal jen jednoho působivého bizáru (leprikon, kterej vylezl z kanálu a unesl modelku). 5 záživných minut z dvouhodinovýho filmu. Je to taková nuda, že to k divákovi takřka nepromlouvá, ač věřím, že si v tom něco najít lze. Snažit se o to ale nebudu, když se ani Carax nesnažil natočit něco záživného. ()
Jedna za peknou kameru. ()
Rozhodně tu nechci psát,že je to "pseudointelektuální" a tak podobně.Za sebe chci jen říct,že to pro mě byl nejpodivnější film letošních Varů,ale zároveň i jeden z nejlepších.Nechal jsem se unést hereckým koncertem D.Lavanta, nádherným prostředím pařížských ulic a zpěvem K.Minogue.Originální,famózní,nádherné.A klidně,ať mě za to někdo odsoudí! ()
Od údajného filmu roku 2012 som asi chcel priveľa, keď som očakával dej, aspoň náznak logiky, alebo čokoľvek čoho som sa mohol chytiť.. No nič, tento film ide úplne mimo môj vkus. ()
Keby som neaplikoval svoj kinematografický nešvar aj na tento film, t.j prvých 20 minút v sále spať, tak by to bolo možno aj na plný počet. Možno po druhom zhliadnutí, ak sa k nemu dostanem. ()
Brilantní film zamýšlející se nostalgicky v jedné rovině nad pomalu se rozplývající krásou a podstatou kinematografie, definovanou mimo jiné touhou tvůrce - herce tvořit a v této kráse setrvávat i za cenu pomalé ztráty vlastní lidské identity. V rovině druhé snímek pojednává o životě jako takovém a o stejné ztrátě identity jedince zapříčiněné neustálým herectvím v každodenním životě a střídáním rolí pro "neviditelné kamery". Smutný a úzkostně pravdivý film. ()
Reklama