Zvuky temna

Rozhodně se jedná o naprosto precizně ztvárněný Fulciho počin, herecký výkon hlavní hrdinky, kamera, střih, výtvarná stránka a ústřední hudební motiv jsou naprostou perlou a pastvou pro oči. Nic proti "mistrovi", ale chvílemi se mi ani nechtělo věřit, že to točil celé Fulci ... Každopádně se jedná spíše o kriminálku, málo vražd, velmi pokulhávající scénář, atmosféra mne kromě závěru nijak zvlášť nedostala. Závěr je pak docela perličkou, to je paráda. Film hodnotím podle toho, jak se mi líbil a jak na mne svojí větší částí působil. Technicky se jedná o naprostou špičku a pro příznivce italské kinematografie jistě také. Mě tam prostě chyběla ta "vyhřezlá střeva a usekané hlavy", asi jsem již trochu deformován ... Každopádně vražd a napětí mohlo být prostě víc a první hodina více srozumitelná, aby divák vlastně pochopil, co po nás mistr vlastně chce a co nám předkládá. Jinak ale doporučuju všema deseti ... (02.10.2009)

Sette note in nero má především velmi povedený děj. Na Itálii sedmdesátých let to vyráží dech, na Fulciho obzvlášť. Od určitého momentu je sice jasné, jak bude příběh končit, nicméně díky skvělé gradaci si film divákovu pozornost udrží. Mám však pocit, že je tento film tak málo hororový, že se mu už ani nedá říkat giallo. Fakt jenom detektivka, což ale nepovažuju za zápor. (27.01.2010)

Úvod se sebevraždou a následná vize hrdinky navnadily, ale dál se konalo jen velmi průměrné giallo, postavené na potenciálně dobrém, leč z dálky předvídatelném a tím trestuhodně zabitém zvratu. Ten zvrat měl být až na samém konci filmu a ne, že se už někde ve třetině jasně naznačí a za půlkou vysloví na plnou hubu. Stejně tak nepřekvapí odhalená identita vraha, co naopak překvapí je, že vraždy jsou jen dvě (!), hlavně že nájezdů na detail očí je asi tak milion. Aspoň že na hrdinku se dobře kouká. (27.03.2014)

Vyborne giallo, ktere by mohlo presvedcit Fulciho odpurce, ze jeho filmy nejsou jen o vecnem gore. Pribeh, tocici se kolem zeny, ktera ma schopnost videt do minulosti je skvele postaveny a zaverecna pulhodinka neuveritelne graduje. Temna atmosfera, tak prizracna pro mistrovi pozdejsi kousky, uz vystrkuje ruzky a nektere sceny si nezadaji s temi v jeho nejlepsich filmech. Svou zasluhu na tom ma fakt, ze u Sette note in nero uz byli pritomni prakticky vsichni vyznacni Fulciho spolupracovnici - scenarista Sacchetii, na hudbe se podilel Fabio Frizzi, a nejvic je to znat na kamere Sergia Salvatiho, detaily se nesetri a spravny Fulciho fanousek si chrochta blahem. (06.06.2005)

Po filmu Le porte del silenzio(1991) což byl vlastně Fulciho poslední film kterej natočil a nutno říct, že né vydařenej, vybíral jsem z Fulciho snímků kterej ještě neviděl a kterým bych si popřípadě spravil chuť. A vybral jsem Sette note in nero. Tady už mě L. Fulci o5 přesvědčil, že umí. Atmosferický a napínavý až do poslední chvíle. Navíc jde o film s krásnou herečkou v hlavní roli. 4hvězdy. (11.12.2023)