Černá kočka

Tohle ne, daleko lepší zpracování Poevy povídky nabízí Argentova verze ve Dvou ďábelských očích, už hlavně proto, že je o mnoho věrohodnější předloze... ;-) Kočka když útočí, ryje packou do obětí, jako by obdělávala záhon, přitom ve skutečnosti má podobný atak pořádný švih a sekanec... Krev vypadá, jako by po paletě stékala červená vodovka... Postavy poměrně nesympatické a příběh, jak už jsem zmínil na začátku, volný jako moje džínsy, když si je obleču bez pásku... Asi mi tu zkrátka chyběla gradace šílenství hlavní postavy, jak to popisuje Edgar ve své povídce... ono by se to snad dalo i překousnout, že si snímek jede po svym, ale sledovat dědu (jehož obočí dá mimochodem silně vzpomenout na Sověta Brežněva), jak svými čáry-máry ovládá kocoura (tady už jsem obrazovku sledoval na půl smyslu, tak se omlouvám, pokud si vymýšlím), a kocour pak morduje jednoho po druhym--? Tenhle film ztratil nejeden z devíti životů...a v mém případě taky tři hvězdy... :-P (06.04.2010)

Černá kočka od mistra Lucia Fulciho vznikla ve stejném roce jako jeho velké a známé horory – E tu vivrai nel terrore ! L´aldila a Quella villa accanto al cimitero. Tento (bohužel) podceňovaný horor postrádá Fulciho tradiční gore efekty, proto byl zato odsouzen k ignoraci a znevážení od určitých neobjektivních delikventů. Černá kočka se může chlubit perfektní a zajímavou kamerou, kterou opět držel zkušený a kreativní Sergio Salvati. Problematiku kolem kočky, prostředí a různých situací nádherně podkresluje dokonalá hudba z pera skladatele, kterým není nikdo jiný než Pino Donaggio. Film vládne zneklidňující a nejistou atmosférou. Na scéně se objevil i můj oblíbený herec David Warbeck, který hlavně zazářil ve Fulciho předchozím filmu – E tu vivrai nel terrore ! L´aldila. Všeobecná známost toho, že kočky se nedají vycvičit (jak psi)- je zde neuvěřitelně vyvrácena. Tento film jsem viděl mnohokrát a stále jsem nenašel důvod k nějaké kritice. (31.10.2010)

Fulci si vybral z povídky E.A.Poa základní motiv příběhu a zbytek dotvořil po svém. Poe je velmi vděčný pro film, ale málokdo ho umí zfilmovat dobře. Osobně preferuji Cormanovu goticky pojatou sérii. Fulci, byť příběh zasadil na anglický venkov, dodržuje italský pohled na Poa. Výborná hudba ( Pino Donaggio), zkraje rozverná, jak ji z italských filmů známe, posléze neklidná, temně smyčcová, až hitchcockovská. Klouzavá kamera využívá též žabí, pardón, kočičí perspektivu. A samozřejmě poněkud více krve ( i když na Fulciho dosti málo). A jistě, oblíbené záběry na oči, zde nejen lidské, ale i, jak jinak, kočičí. Jen jsme stále s napětím čekal, kdy bude nějaké to oko vydloubnuto, nejlépe vyrváno kočičím pařátem...hm...tak zde mistr zklamal. Anglická vesnička dodala příjemné kulisy, včetně nezbytného hřbitova. Během filmu se stále více a více halí do téměř neproniknutelné mlhy, že by si jeden pomyslel něco o Londýně. A nechybí ani kostry, pavučiny, chodby, sklepení a hezkého nabodnutí se dočkáme též. Takové milé pokoukání na dobrou noc. (16.08.2010)

Prave som dopozeral Fulciho Il Gatto Nero ...... Viem, ze fauna zvykne casto vrazdit /krokodily, medvede, vlky, / ale s vrazdiacou mackou som sa stretol az tu. No nic, atmosfera nebola ziadna, zaciatok uplne spatne ...... asi fakt radsej ostanem verny hororom Daria Argenta. Il Gatto Nero bola moja neviemkolka skusenost s Fulcim - a zas dopadla spatne. Este dam jeden film s nim, ak sa mi nebude pacit, tak uz iba Argento ostane : 20 % (07.03.2013)

První setkání s pojmem italský horor nedopadl vůbec špatně, řekl bych. Sám jsem na to byl dost zvědavý. Původní příběh z pera Edgara Allana Poe mi dopomohlo k samotné maturitě, která se pomalu ale jistě blíží, a tak jsem se rozhodl pobavit a trochu přivzdělat příběhu, na kterém se také podílel, jeden z nejúznavanějších italských režisérů, Lucio Fulci, a upravil si to všecko do své vlastní temné podoby. Já na horory zas tolik nejsem, ale když má prvky mystiky, rád se na něj podívám. A E. A. Poe nikdy nezklame. Ani nyní nezklamal. Sice je vidět, že je to všecko staré přes dvacet let, skoro třicet, ale příběh za to rozhodně stojí, nebo spíše povídka, která se po dobu 92 minut pomalu, ale jistě vleče, mrtví přibývají, lidé si nevědí rady a atmosféra neskutečně houstne. Ta mi do celého příběhu dost sedla. Stejně jako samotný příběh. Průser je, že mám rád kočky, a tady kočka je tou sviní, díky které, umírají nepřiměřenou smrtí průměrní lidé. Ale to jsem mohl víceméně vydedukovat už z názvu :D (05.04.2008)