Roztomilý člověk

Nevím, zda by mě redaktor Lokálního hlasatele Viktor Bláha připadal jako roztomilý člověk i ve skutečnosti. Spíš ne. Ale život této postavy na plátně nemá chybu. Patří k těm komediím, kdy se náš kritický zrak (daný současnou rozmanitostí televizní a filmové tvorby) postupně otupuje, až v jeho sítnici zůstanou pouze dvě barvy - černá a bílá. Postupně se pak můžeme unášet skvěle vyfabulovaným příběhem, mistrnými konverzačními dialogy, plynulým tempem vyprávění a neopakovatelným kouzlem Viktora Bláhy a Poldy Krušinové. Upřímně řečeno si nepamatuji na žádný filmový příběh, kde bych čekal až z hlavního hrdiny vypadne nějaká lež (možná je to dáno tím popotáhnutím kravaty) - Max Braun u nás sice není tak známý, ale v Jižní Americe, tam má velkou popularitu. Když je přestupný rok, tak se jeden den prospí v kruzích. A prosím Vás to cvičí v prádle? Pak ovšem přichází objekt, který je schopen Viktoru Bláhovi konkurovat - a tu skříňku mám teď já, k zasnoubení bohužel nedošlo, a ten závěr - měli jsme si vybrat větší kostel, dej pozor, ať mi neomdlíš, miláčku. Ze všech filmů dvojice Nový-Gollová považuji tenhle za nejlepší ve smyslu jejich rovnocenného partnerství, zatím co v jiných filmech zářil jeden z nich vždy o něco víc, zde je jejich hvězdný třpyt stejný a navíc vychází ze stejného zdroje. Neméně skvělí - Pešek (prosím neurážej moji sestru), Pištěk (tím jsem odstranil tu překážku), Filipovský (na svatbu se chodí přece hlavně kvůli jídlu), Baldová (naše Emilka včera sedla ke klavíru a přehrávala Vaši skladbu, to dítě má úžasný hudební talent). V tomto případě neznám jiné hodnocení. (11.03.2004)

Viktor Bláha alias Max Braun je přesně typem člověka podle mého gusta, skvěle doplňovaný Poldou v podání Nataši Gollové rozehrává kolotoč zamotaných situací, v nichž si utahuje z malého ducha maloměšťácké smetánky. Roztomilý člověk patří podle mě k nejzdařilejším českým komediím ze čtyřicátých let dvacátého století. (28.12.2010)

Miluju filmy "Maca" Friče. Vždy, když slyším jeho jméno, si mohu být jist, že mě čeká kvalitní film. Totéž se samozřejmě stalo i s tímto filmem. Frič je prostě odborník na komedie. Takové filmy, které vznikaly v průběhu války, jsou jedny z nejlepších z české kinematografie. Obzvlášť pak komedie. Roztomilý člověk, je asi určitě nejlepší, co jsem od tohoto bravurního režiséra viděl. Už jen to obsazení - Nový, Gollová, Pešek..... To už mluví za vše. Tito herci patřili ve své době k elitě českého filmu. U filmu jsem se skvěle bavil od začátku až do konce. Jen by mě zajímalo, proč v dnešní době nevznikají takové podobné filmy, na stejné nebo podobné úrovni. Je škoda, že nejvyšší hodnocení je pouze 5 *. Tento film by si totiž zasloužil mnohem, mnohem víc (takových filmů je ale víc). (01.03.2012)

''Každý z nás je trochu takový Roztomilý člověk.'' Pravda to je, to bez debat, to si ani podobně jako hlavní postava tohohle majstrštyku nemusím vymýšlet, teda pardon, lehce upravovat a dělat takové ''neškodné'' žertíky :-) Na tohohle Roztomilého človíčka jsem se chtěl už nějakou dobu podívat, a to hlavně kvůli skvělému Oldřichu Novému. No a když už si myslíte, že nemůžete přijít na žádný další důvod proč se na nějaký film podívat, tak bleskovým způsobem zjistíte, že jste si herecké obsazení přečetli stejně rychle, špatně a s nulovou pozorností jako výstražný nápis s nechutným obrázkem černočerných hnusných plící na krabičce od cigaret, protože to bych přece jenom nebyl já, kdybych se nevyjádřil také k nějaké té ženě ;-) A tou je samozřejmě překrásná a roztomilá, ale jako ve většině jejích rolí i totálně praštěná Nataša Gollová. Hehe. A to je vše. Mimochodem, Vitališ a jeho maminka s nízkofrekvenčním ultrazvukovým hlasem jsou jednoduše nejlepší duo. 5/5 (09.12.2022)

Za nejlepší Nového filmy považuji vedle Valentina Dobrotivého a Kristiána právě tento snímek, natočený podle předlohy komedie F. X. Svobody Kašpárek. Je skutečně s podivem, kolik scén z tohoto filmu utkví v paměti. Kruhy nad postelí, scéna v posunovaném vagónu, prázdný kostel při závěrečné scéně, oholený vous T. Pištěka... V plejádě skvělých herců nelze zapomenout na E. Nollovou v roli babičky, temperament N. Gollové, ale i drobnější postavy - Z. Baldovou, S. Svozilovou. Vedle standardu R. Schránila se mi zdá, že se umělecky trošku ztrácel L. Pešek, kdežto hladový abstinent Filipovský je taky ve svých scénách nezapomenutelný. Nejde o obsah, sám příběh byl primitivní, ale režijně fričovsky mistrně zvládnutý... (16.09.2014)