Derek

Humor už Gervais očividně nepotřebuje, protože já se za těch šest a půl epizod párkrát pousmál, ale ne nad rámec běžného dramatu s občasným cynickým vtípkem, který spíš podtrhává celkově depresivní, nebo melancholickou náladu. Dereka jsem se hodně bál, protože doposud vždy, když Gervais přecházel od cynismu k pozitivním emocím, měl tendenci maličko kýčařit. Nakonec jsem ale mile překvapený, přestože se v podstatě splnily moje nejhorší obavy a Derek je primárně sladkobolné existenciální vyprávění o tom, že se k sobě prostě máme chovat hezky, a pak nám bude dobře. Nedůsledná pseudodokumentární stylizace zde ještě víc posouvá diváka do polohy bezcitného voyera (ostatně zde z pohodlí obýváků nahlížíme do nejdepresivnějšího možného prostředí v západním světě - do domova důchodců), což je rozhodně zajímavé. Tvrdý a přímý je Gervais stále stejně, což prospívá, přestože fanoušci předchozích britcomů mohou být zklamaní. Nejblíž to totiž má z Rickyho dosavadní tvorby k Cemetery Junction. (25.12.2013)

Gervaisova verze etické (r)evoluce, která i přes svou nedostatečně zabroušenou naivitu dokáže oslovit. Bohužel rozhodně ne řadového diváka, na to je Derek paradoxně až moc populistický a dojímavý - což dokazuje slabší pilotní díl, který ještě neobsahuje mnoho z později kontrastně peprné druhé strany mince. Co se nedá Rickymu upřít, je odvaha jít do podobného konceptu takřka na vrcholu své popularity. Jen ale aby své pozitivně-evoluční moralistické apelování, které od něj posledních pár let pozvolna probublává, nepřehnal. Krutý ironik v něm je mnohem cennější než populistický dobrozvěst. (15.04.2013)

Velmi přelomová věc v oblasti televizních komediálních seriálů. Zatímco většina humoru v současnosti staví na drsnosti, hrubosti a necitelnosti a nikdy se nedostane dál než k politické nekorektnosti, Derek je zřejmě první seriál "nového typu" (tedy v zásadě plný brutálního humoru), který nakonec probouzí to lepší v nás. Kombinace smíchu a slz v tom nejvyhrocenějším balení. Připustí všechno to špatné, co na světě existuje, své postavy si nijak neidealizuje, ale přitom nás nenásilně učí objevit a vyznávat neoddiskutovatelně správné hodnoty. Jde také o silné gesto odporu vůči současné kultuře a kultu mládí. Derek by se dal by se brát dokonce i jako jakýsi etický manifest ateismu - aneb jak být dobrým člověkem bez víry v Boha. Je ovšem příznačné, že tak činí skrze postavu "prosťáčka božího". Většina lidí tu hodnotí pravděpodobně jen první díl a nedala si čas sledovat všech šest. Unikl jim nejen vývoj postav, ale i to, že Ricky Gervais nehraje divně autistu, ale věrohodně představuje divného autistu, na jehož povahu je třeba si zvykat. (Je to každopádě obří skok oproti postavám co Gervais ztvárńoval dřív.) Zatím poslední (šestý) díl patří k tomu nejdojemnějšímu, co se kdy v televizní tvorbě objevilo a přese všechnu emocionální nálož se vyhýbá kýčovitosti. (10.03.2013)

Tenhle seriál sledujte jenom, pokud se zrovna nacházíte ve šťastné etapě svého života. Pokud procházíte krizí identity, pochybujete nad smyslem života, umřel vám někdo blízký, jste po rozchodu nebo cokoliv na ten způsob, Derek vám vše nejspíš ještě prohloubí. Depka ještě účinnější, než Odpočívej v pokoji. Až tak, že jsem si musel dát po první sérii pauzu a na tu šťastnější etapu života si počkat :-). Druhá série už mi přišla více vtipnější, paradoxně přesto, že tam už prakticky není Karl Pilkington. (19.05.2016)

1. série - ***** (100%) Ricky Gervais překračuje svůj stín drze originálního a setsakramentsky vtipného komika a představuje se jako skutečně koncepční tvůrce, který se netopí ani v dramatické rovině. Použil stejnou pseudodokumentární formu jako u Officu a jeho nové dítko, autistický dobrák, Derek, patří do skupiny hrdinů, skrze které díky jejich nevinnosti a dobráctví promlouvají životní moudra s všeříkající přímočarostí. Derekovy osudy v prostředí domova důchodců dojmou a rozesmějí ve stejný okamžik, přičemž obě roviny jsou udržovány v dokonalé rovnováze díky pestré plejádě postav, kdy každá si za prvních šest dílů získá svého diváka. Starostlivá Hannah, udržbář roku Dougie, prasák Kev, nebo v neposlední řadě sám Derek, stačí si vybrat. Já se nadchl pro všechny, protože Ricky napsal, zahrál a zrežíroval s tak vysokým life indexem, že dojetí pod návalem slz se stejně jako já nevyhnete, ale hlavně ucítíte, že ta vaše pumpa pořád pulsuje správným směrem. (29.01.2014)