Kód neznámý

Na Hanekeho si vždy nájdem čas, ktorého nemám na rozhadzovanie, a opäť ma čaká nemilá štúdia ľudskej psychiky, povahy a osobnosti. Obsadenie francúzskej herečky Juliette Binoche vnímam, ako pozitívny aspekt, pretože si celý snímok kradne pre seba v pozitívnom duchu, v scénach, ktorých sa zúčastňuje, tak tie veru, stoja za to ! Inak, Michael, je nemastný - neslaný, ťažký, komplikovaný, a iný byť ani nemôže ! Vskutku, film mi až tak nesadol, ako som si pôvodne predstavoval. Rozhodol som sa razantne zhliadnuť všetku tvorbu tohto rakúskeho psychológa, kde som jednak videl snímky, ktoré ma totálne priklincovali do sedačky - napríklad : Siedmy kontinent, Bennyho video, či trebárs AUSTRIA - FUNNY GAMES, alebo taký televízny film Zámok, ma strašne nudil a odpudzoval, a ani americká verzia : Zábavných hier, nebola bohviečo, a tak aktuálny Kód neznámy, je priemer, taký zlatý stred, ktorý ničím neurazí, ale ani nenadchne. Dôležité je, aby dotyčný divák, venujúci sa pozeraniu, pochopil hlavný zámer - režiséra a scenáristu, v jednej a tej istej osobe, Michaela Hanekeho, ktorého by som zavolal do prostredia, v ktorom bohužiaľ, žijem, a verím, že by sa extrémne čudoval, poprípade by sme spoločne o tom nakrútili ďalší z depresívnych, nekompromisných filmov, ako čert ! Haneke je takým ANTIKRISTOM ? (01.10.2017)

Frustrující pokus o natočení mozaikového filmu se zcela vymknul kontrole a připomíná spíše kvákání žáby, výkřik, tma, výkřik, tma. Na moje gusto je to příliš přehnaně moderní umění, při jehož sledování jsem celou dobu myslela na Piera Manzoniho a jeho Merda d'artista. Pravda, i tu krabičku si lidé koupili. (24.07.2021)

Už po první čtvrthodince jsem si říkala, že tenhle kód je pro mě neznámý. Takhle rozšmikanej film jsem ještě neviděla a tiše doufám, že už neuvidím. Střih/tma jeden střípek, střih/tma druhý střípek, střih/tma třetí střípek a pořád dokola. Po čtyřiceti minutách jsem to chtěla vypnout, jenže zvědavost mi nedovolila. Já bláhová očekávala, že se v závěru příběhy protnou a vyústí do něčeho uchopitelného, rozumného, vstřebatelného, stačilo by mi bývalo, kdyby to do sebe nějak zapadlo. No, nestalo se. Tedy s politováním konstatuji, že zpráva je neúplná... (14.08.2019)

Herectvo v živote, na javisku. Haneke fragmetárne ukazuje vzťahové problémy, ťažkosti imigrantov, otvára rasové otázky, prístup polície k minoritám, vražedný konflikt v Kosove, zadumané tváre vo verejnej doprave Paríža a iné. Voľné, nedoriešené epizódy, plynú akoby mimovoľne popri sebe, bez ukončenia. S melódiou záverečnej bubnovačky v uchu sa márne snažíme pochopiť, čo sa iné individuality snažia povedať, naznačiť posunkami, gestami, písomnými správami. Kódom k filmu je podľa mňa jeho podnázov - nedokončené správy z rôznych ciest. Ciest ako foriem komunikácie prenášanej cez hranice indivídua, mesta, štátu. Zároveň, napriek režisérovej snahe neriešiť vážne sa tváriace načrtnuté témy, sa na celok pozeralo tak akosi príjemne, nenásilne. 70%. (31.12.2009)

Ne vždy je posvícení. Původní Hanekeho záměr pojednat - hodně mi v tom připomíná svého francouzského generačního vrstevníka Lelouche - nesnadné zkušenosti z obnovení evropského jednoty po roce 1989 z atraktivního uměleckého úhlu a dobrat se touto formou uchopení hlubších skutečností a souvislostí, takřka nevyšel. Z tvořivosti zbylo byť nezanedbatelné torzo rutiny. Ze záměru se tak mění fragmentárnost v dokonalé rozbití nejen sujetu, ale i vlastního děje, který ve všech třech základních liniích skončí ve ztracenu. Dobývání postmoderny vyústilo v tomto případě sice do její bezpodmínečné kapitulace, ale její velmi pomyslná porážka současně spolehlivě zlikvidovala jakoukoliv možnost odlišení a hlubšího poselství KÓDU. Žasnout tak v tomto případě neznamená nechápat, ale naopak rozumět až příliš dobře. A tak ani kvalitní, doslova ošlehaní protagonisté náhle nemají co hrát a na čem založit svůj výklad svěřené postavy; nejzřetelněji je to vidět na kreaci jindy famózní Juliette Binochové. Škoda zmařené příležitosti. (14.02.2010)