Babovřesky

Přece to nemůže být tak hrozné, říkal jsem si protože Kameňáky mě minuly a Troška pro mě byl stále ještě spíš Melichar, Jasněnka a především a navzdory všem výtkám výborné Slunce, seno, jahody. Jenže bylo. Bylo to hrozné. Doslova se spadlou čelistí jsem zíral na to absolutně bezradné a téměř nehybné prázdno, které bylo vyplněno pouze trapností a nudou. Zoufalá režie nutící herce ke kreacím na úrovni ochotnické křeče, retardovaný scénář o ničem vyplněný vatou, která místo volání o pomoc zkouší vykřikovat různé samoúčelné vulgarity. Nejvíc mě asi fascinovala absence tempa, gradace a obsahu, která byla tak absolutní, že připomínala vzduchoprázdno a občas z toho až zaléhaly uši. Díky bohu alespon za většinou přijemně civilní Lucku Vondráčkovou a Jana Dolanského, kteří jakoby sem ani nepatřili a bez kterých by to asi bylo opravdu k nepřežití. Na druhou stranu asi chápu ten kasovní úspěch. Publikum, které nemá zájem o ambiciózní depresivní dramata a jiné hluboce umělecké sebestředné exhibice současných českých filmarů, ale toužící po lehké nenáročn zábavě je za uplynulých dvacet let vyhladovělé k smrti a vezme zavděk dokonce i tímhle nevydařeným stínem Hoštic. (22.02.2015)

Moje jediný štěstí bylo, že jsem seděla vedle zábradlí, takže jsem se na něj mohla celou dobu projekce věšet. Jinak jsem si přečetla všechny pozitivní komentáře a nerozumím té základní situaci, ve které je Troška reprezentantem příjemné malé letní komedie, u které si běžný český divák rád odpočine - vzhledem k tomu, kolik je tu vyloženě nečeských vsuvek, formálních postupů a nápadů zcela v konstrastu s touhle základní hypotézou. Jsou tu dva falešné konce, z nichž jeden vypadá jako Nahota na prodej, stornován je metodou filmu Klik - život na dálkové ovládání, pokračuje to nezastíranou parafrází na tzv. americký konec z jakéhosi fiktivního muzikálu. Parodie na jeptišku je vypůjčená z francouzské série o Četnících. Linie strašidelného domu kolísá mezi detektivkou Agathy Christie, Vřískotem s Scary Movie, přičemž ikonická maska z Vřískotu se tu skutečně objevuje. A to nemluvím o poslední kapce, o plížení drbny Boženy Němcové ve stylu Sellersova Růžového pantera. Čili pokud toto všechno zamícháme do "typicky českých kulis a narážek", vychází nám z toho pěkný blivajz. Extrémně rušivá je pak umělost a vyprázdněnost celého Babovřeského prostoru, protože i ve Slunce, senu bývali ty Hoštice plné různých lidiček dotvářející kolorit vesnice a tady nepotkáváme během celého filmu nikoho jiného, než ty postavy, které mají jasně určené role ve scénkách, jakoby tomu bylo v Kameňácích. Ve stylu Kameňáků se pak nese i soundtrack, ve kterém nám úsměv na tváři (případně jinou grimasu) vykouzlí zejména Hanička Zagorová a její Ahoj, léto nebo Krystalky a jejich hitovka Tenhle kluk. A na toto se Lucka Plekancová snaží tančit v šatech po stoleté Trudě čili v něčem, co by mělo připomínat meziválečný haute couture. Na každý pád už teď se hrozím pokračování, protože nedořešených "dějových" linií nám zůstalo požehnaně. #finaleplzen (25.04.2013)

Já vlastně s Troškou ani jeho filmy problém nemám. Protože je nevyhledávám, nebo vím, že jsou přesně takové, jaké jsou, tedy ne nějak zvlášť pro mně. I když u Kaměňáků jsem se i tu a tam zasmál. A nemám problém ani s tím, že na zrovna jeho filmy lidi chodí. Prostě tomu tak je. Není to asi nic reprezentativního, jenže ten problém nesymbolizuje jen Troška. A celý ten poprask kolem Babovřesk mi připadal dost směšný. Tím tuplem teď, když jsem je viděl. Vždyť podobně bezduchých filmů se u nás točí několik do roka. Proč se ten humbuk nestrhl kolem nich? Protože do Trošky se strefuje jednoduše a je velké procento jistoty, že vám to každý odkýve. A to se pak rýpe a shazuje levou zadní. Babovřesky jsou strašně nudný film. Vlastně jsem se u něj ani jednou nezasmál. Trošku mě zklamalo, že se Troška prostě snažil natočit Slunce, seno 4, jen věděl, že přímo by mu to neprošlo. A neprošlo mu to ani takhle oklikou. Ten film není nějak extra hloupý, jen je nijaký, bezduchý a primárně útočící na první signální a hlavně strašně prázdný, o ničem, možná proto nefunguje. Taky jasně, třeba výběrem hudby, ukazuje, na koho je ten film cílen. Nechápu ale jen jednu věc. Proč Troška všem hercům, i těm, kteří to normálně umí, zakázal hrát? Každopádně, určitě jsem viděl nějaký český porevoluční film, který je horší než tohle. (02.10.2013)

Pane Troško, tohle bylo i na vás trošku slaboučké. Od filmu jsem mnoho neočekával, nicméně jsem na něj dlouho, předlouho čekal. Jelikož do kin nechodím, tak jsem si zapirátil a stáhl jsem si strašně cool verzi, kde bylo celou stopáž napsáno ,,ONLY FOR SOUND" a dole v rámečku přibýval čas. Předpokládám, že tento časoměřič, zde sloužil z toho důvodu, aby si mohl každý divák poznačit, jak dlouho se dovedl dívat. Mě jen tak něco nevyděsí, takže jsem samozřejmě vydržel dokoukat film celý. Děsil jsem se však toho, že se stanu obětí nějaké konspirace a film tam například nebude celý, tudíž mě Zdendův režisérský šprým v předzávěru dosti vyděsil. Když člověk přehlédne naprosto katastrofální herecké výkony, které ani výkony nelze nazvat a dementní děj, kde je ledacos, ale s humorem, jako by se záměrně šetřilo, tak bude z kina odcházet jistě okouzlen. Tak rád bych napsal, že jsem se královsky bavil a poslal zdejší pseudointelektuálské hodnotitelstvo do míst, kam se slunce nedostane, ale zkrátka to není možné. Bohužel se budu muset i já na chvíli státi hrdým a všeznalým pseudointelektuálem. Mimochodem vše, v čem je možné spatřit paní Bílou, výbornou zpěvačku, dělat něco jiného než zpívat dopadne naprosto vždy katastrofou. Tady se ukázala na scéně jen několik minut, ale chtělo se mi z toho blít. Bohužel zde byli ještě otravnější neherci, a to už je co říct. Vážně nevím, jestli měl po tom všem Zdenda ještě snahu svoje diváky pobavit, nebo už té neadekvátní křivdy bylo dost a svými filmy se diváctvu výhradně mstí. Je těžké uvěřit, že tento film svého času lámal rekordy ve sledovanosti. Nedovedu pochopit proč. Samozřejmě velká část diváků šla na film čistě ze zvědavosti, ale co ten zbytek? Někdo, kdo na filmu byl jim musel říct, že je tak dobrý, že je nezbytné ho vidět a nebo že je tak špatný, že tomu ani nelze věřit. Pokud byla druhá možnost frekventovanější, tak jsme národ masochistů. Pokud byla frekventovanější ta první možnost, tak jsme národ neobyčejně zlomyslný. Přiznávám, že jsem se párkrát uchechtl, ale snad i u kameňáků jsem se nasmál více. Rád budu věřit či spíše doufat, že pokračování bude výrazně vtipnější. Nemohu říct, že by mi tento film nějak vadil, jako třeba Ordinace a další sračky, kdy mi stačí uvidět upoutávku a je mi špatně, tudíž to zákonitě odpad být, dle mého způsobu hodnocení, nemůže. Moje hodnocení bude poměrně mírné, protože se vám přiznám, že jsem něco takového skutečně čekal. Pravda, čekal jsem tam asi 5x více humoru, ale Troškův styl, debilní herci, stupidní děj, pohodová atmosféra. Tohle vše se snad i čekat dalo a překvapuje mě, že je zde tolik překvapených. Slabé 2*. (01.07.2013)

Legrace sledovat, jak místní intelektuální "B"elita chrlí síru a oheň a do kina zatím i půl roku od premiéry proudí davy... Troška trošku točit vždycky uměl, takže když by se vykašlal na psaní a spolupracoval s trošku normálním scénáristou a vyhodil toho línýho kameramana (Břesky jsou plný kamerových nájezdů a klidně bych se vsadil, že to celé sesmolili s jedinou kolejnicí a jeřábem, všimněte si scény, kdy kamera otrocky objíždí schody Trudina domu, jaká nápaditost...), mohl by si kromě kasovních úspěchů vysloužit i mírnější reakce kritiky. Babovřesky (jakkoliv jsem deklamoval, že je nikdy vidět nechci, a taky jsem rád, že jsem nepřispěl přímo a nebýt workprintu, asi bych si to na Nově s nádavkem padesáti minut reklam nikdy nepustil) se nedokázaly a hlavně Troška asi ani nechtěl, když zaběhlý formát pro masy fungoval, vymanit z Kameňácké šablony. Takže epizodická osovost po dnech, opakovačky kokrhání kohouta na špalku točené naráz a pak rozstříhané, rodinný formát táta veřejný činitel, máma frustrovaná tátovou klesající potencí, mladší a starší dítě (tentokrát se Zdeněk pochlapil, obě holky a hlavně jejich spolužačky, jejichž primárním účelem je polapit mladé mužské diváky, stojí docela za to). Sice Kikinčukovi v komediálnosti chybí do Vydry asi jako Varům do Košic a Žilková nemá sexappelu ani desetinu Paulové, ale jinak jsou paralely zřejmé. Pár ubohých vtipů na okraj jako nostalgické vzpomínání na Kameňákov a kupodivu dost málo products placements. V zásadě bych vytknul jediné - NEVKUSNOST. Zdeněk Troška není žádný amatér, a právě jako ostřílený filmař by se měl od někoho naučit alespoň rámcově rozlišovat co ještě vtipné je a co připadá vtipné jen (a kdoví jestli) jemu. (10.07.2013)