Babovřesky

Gratuluji všem, kteří obětovali nekřesťanský peníz za návštěvu kina a pak se jim to nelíbilo. Ono to totiž chce mimořádně bystrý mozek k rozpoznání toho, že když Zdeněk Troška natočí film o venkovských drbnách, tak to patrně nebude největší filmová událost tohoto tisíciletí. Nerad se chlubím, ale mám úžasnou inteligenci o rozměrech 32x24x18 mm a patrně proto jsem se nenechal napálit a na Babovřesky jsem nespěchal do kina na 3D, ale mrknul jsem se na plochý obraz v kostele po kázání. Nic pěkného to skutečně nebylo, ale k odpadovému davu se nemohu připojit. Jednak si musím nechat hodnotící rezervu pro avizovaná pokračování a jednak jsem skutečně viděl celkem dost filmů, které o hodnocení odpadem žádají s větší naléhavostí. (22.11.2013)

Jak je jistě známo, někteří příslušníci EMO stylu trpí sebepoškozováním. Podřezávají si žíly, máchají si prdele v louhu a nebo si jednoduše testují odolnost genitálií ve svěráku. Podobná situace je i zde, kdy se někteří filmoví fanoušci pustí do projekce Hovnovřesků. Já díky bohu žádným sebemrskačstvím netrpím, ani nemám potřebu se jakkoliv duševně ponižovat a urážet. Proto mne ani hlaveň lupary opřená o můj spánek nedonutí podívat se na tento těžce nemocný hnus nevídaných rozměrů. Díky za nabídku Zdeněčku, ale fakt ne. To se radši zabalím do nacistický vlajky a půjdu se projít na Václavák. (11.06.2017)

Přece to nemůže být tak hrozné, říkal jsem si protože Kameňáky mě minuly a Troška pro mě byl stále ještě spíš Melichar, Jasněnka a především a navzdory všem výtkám výborné Slunce, seno, jahody. Jenže bylo. Bylo to hrozné. Doslova se spadlou čelistí jsem zíral na to absolutně bezradné a téměř nehybné prázdno, které bylo vyplněno pouze trapností a nudou. Zoufalá režie nutící herce ke kreacím na úrovni ochotnické křeče, retardovaný scénář o ničem vyplněný vatou, která místo volání o pomoc zkouší vykřikovat různé samoúčelné vulgarity. Nejvíc mě asi fascinovala absence tempa, gradace a obsahu, která byla tak absolutní, že připomínala vzduchoprázdno a občas z toho až zaléhaly uši. Díky bohu alespon za většinou přijemně civilní Lucku Vondráčkovou a Jana Dolanského, kteří jakoby sem ani nepatřili a bez kterých by to asi bylo opravdu k nepřežití. Na druhou stranu asi chápu ten kasovní úspěch. Publikum, které nemá zájem o ambiciózní depresivní dramata a jiné hluboce umělecké sebestředné exhibice současných českých filmarů, ale toužící po lehké nenáročn zábavě je za uplynulých dvacet let vyhladovělé k smrti a vezme zavděk dokonce i tímhle nevydařeným stínem Hoštic. (22.02.2015)

Já vlastně s Troškou ani jeho filmy problém nemám. Protože je nevyhledávám, nebo vím, že jsou přesně takové, jaké jsou, tedy ne nějak zvlášť pro mně. I když u Kaměňáků jsem se i tu a tam zasmál. A nemám problém ani s tím, že na zrovna jeho filmy lidi chodí. Prostě tomu tak je. Není to asi nic reprezentativního, jenže ten problém nesymbolizuje jen Troška. A celý ten poprask kolem Babovřesk mi připadal dost směšný. Tím tuplem teď, když jsem je viděl. Vždyť podobně bezduchých filmů se u nás točí několik do roka. Proč se ten humbuk nestrhl kolem nich? Protože do Trošky se strefuje jednoduše a je velké procento jistoty, že vám to každý odkýve. A to se pak rýpe a shazuje levou zadní. Babovřesky jsou strašně nudný film. Vlastně jsem se u něj ani jednou nezasmál. Trošku mě zklamalo, že se Troška prostě snažil natočit Slunce, seno 4, jen věděl, že přímo by mu to neprošlo. A neprošlo mu to ani takhle oklikou. Ten film není nějak extra hloupý, jen je nijaký, bezduchý a primárně útočící na první signální a hlavně strašně prázdný, o ničem, možná proto nefunguje. Taky jasně, třeba výběrem hudby, ukazuje, na koho je ten film cílen. Nechápu ale jen jednu věc. Proč Troška všem hercům, i těm, kteří to normálně umí, zakázal hrát? Každopádně, určitě jsem viděl nějaký český porevoluční film, který je horší než tohle. (02.10.2013)

Zrovna jsem podstoupila svou zatím největší filmovou výzvu. Ještě teď nevěřícně kroutím hlavou, že jsem byla schopná se hecnout, sednout si a vyhodit dvě hodiny svého života. Doufám, že to každý ocení! Vesnické drbny nepřirozeně přehrávaly. Šíleně strojené a divné, prostě skutečný, lobotomický děs a taková Lucie Bílá by se měla držet raději svého kopyta jako zpěvačka. A ta jeptiška? Co to jako mělo být? Trapná parodie na francouzskou klasiku o četnících? Jediný normální tam byl snad jen Jan Dolanský. Dám jednu jedinou hvězdičku, a to za Veroniku Žilkovou. Ta mě svými gegy a grimasami dvakrát fakt rozesmála. Jinak nedoporučuji, pokud netoužíte, aby vám při zhlédnutí kleslo IQ nejméně o padesát bodů. Já to své jdu zrovna hledat. Dobrou. (03.06.2015)