Tři barvy: Modrá

Už jsou to pomalu 3 roky, co jsem viděl z Kieślowského barevné trilogie dosud jediný film, Červenou. Modrá mi přinesla porovnatelně silný zážitek. Na začátku různé, někdy i zvláštní střípky, které mě zaujaly velmi nápaditým snímámím kamery, postupně nám před očima vzniká z této psychologické mozaiky dramatický příběh ženy v dvounásobním traumatu po nehodě a ztrátě manžela... v návalu smutku a silných emocí se rodí očekávání, naděje s novým krokem k opětovnému nalezení smyslu života a poznání o důležitosti mezilidských vztahů. Čím déle film trval, tím si mě stále více získával, až jsem byl v závěru odměněn nejen šťastným koncem, ale i celým vyvrcholením jedinečného souznění příběhu s vizuálem (s množstvím působivých scén laděných s důrazem na modrou barvu) a hudbou. Díky námětu, kameře a Juliette Binoche by byl film zřejmě skvělý i bez hudby a s jinou profesí zemřelé postavy, ale zejména díky výsledné hudební skladbě mě závěr během zrodu nového života, po zakončení jedné práce, naprosto odrovnal. Svátečník filmový zážitek. [95%] (23.10.2022)

Velepíseň v Písni písní, ale ne zvuků, nýbrž barev (i když ani hudba nepřijde zkrátka). Zhruba tak lze hodnotit první film barevné trilogie předčasně zesnulého polského tvůrce, krok za krokem dozrávajícího k nadčasové, v plném slova smyslu klasické velikosti. Bez Juliette Binochové by ovšem vyznění filmu bylo sporé, i když i tak pozoruhodné. Binochové tvář nasvětlovaná ve velkých celcích i v detailech (až mrazí z několika okamžikových záběrů intimních scén a intenzity prožitku, kterou kamera zrcadlí jakoby přes sklo) vypovídá svou statickou bouřlivostí o nevypověditelném: o ztrátě muže, dítěte, smyslu života. Jakoby automatické pohyby, setrvačně vykonávané a prožívané stereotypní zvyklosti, člověk degradovaný na stroj, utrpení, neschopné slz, a proto ochromující, to je osud ženy, která ztratila vše, a přesto chce žít. Podvědomě hledá záchytné body k návratu do plného života a díky nenáhodným náhodám, rozbíjejícím zvnějšku tento neprostupný krunýř dusící obrany, je postupně také nachází. Manželova nevěra, pohrobní pastorek, představující pokračování rodiny, hudba, která v ní probouzí zřejmě dlouho dřímající vlastní schopnosti, muž, který ji odevždy miloval a jemuž se teď může - ale také nemusí - beze zbytku oddat. To je základní hodnotový okruh filmu a to je smysl tohoto dramatu bez děje. Závěrečné hudební finále, v němž se tato kataklyzmata slučují do syntetického, všeobjímajícího tvaru, se zdá být řešením uhrančivosti krásné, ale smutek a zmar symbolizující barvy, jež je ovšem současně i barvou trikolórové revoluce. Drama končí, naše okouzlení a prochvění zůstává. Zřejmě natrvalo. (13.05.2008)

Tři barvy: Modrá jsou nepochybně velmi kvalitním snímkem, s vynikající Juliette Binoche v hlavní roli ženy, která se po svém pokouší vyrovnat s těžkými událostmi. Co se však týče nějakého emočního dopadu, ten se u mě bohužel nekonal. Juliettina postava je ztvárněna velmi chladně, nepřístupně, jakoby nechtěla, abychom pronikli do jejího nitra, k jejím emocím. A právě podobně, jak byla vylíčena její postava, jsem i já, coby divák, neprožívala žádné emoce. Téměř žádné scény se mnou nepohnuly. Jistě svádí úporné vnitřní boje, ale ty zůstanou tak perfektně skryty pod její zdánlivě chladnou a vyrovnanou tváří, že na povrch se tak její pocity vlastně po celý film téměř nedostanou. Tedy, alespoň ne v té formě, kde bych dokázala plně pocítit její bolest, strach či výčitky. "Modrá" je velmi osobité dílo, které se však v prožitku může u diváků značně lišit. (25.11.2012)

Pro mě první setkání s tímto panem režisérem a hned mu musím vzdát hold. Je sice pravda, že Modrá mě zaujala ze všech 3 barev nejméně, ale i přesto je to pořád nadprůměrný zážitek. Vypráví prostě o ženě, která se po tragické smrti manžela odstěhuje zbytu, začne za sebou rušit veškerá pouta k minulosti a snaží se začít nový život. Minulost ji však dostihne a to ve 2 podobách; milenky zesnulého manžela a muže, k němuž si postupně najde cestu a otevře mu svoji poraněnou duši... (28.05.2008)

Všetky Kieslowského filmy majú dušu!!! A majú v sebe toľko skutočných emócií,vnútornej dynamiky a fantasticky vykreslenej psychológie postáv ako pät holywoodskych drám dokopy.Modrá nie je výnimkou...Fantastická Juliette Binoche,no a čo je úplne geniálne, je Kieslowskeho hra s detailami, kde na prvý pohľad nepodstatný záber kamery alebo rekvizita má určitú výpovednú hodnotu a núti k zamysleniu sa. Ale to divák okrem očí musí "otvoriť" aj mozog a srdce. "Modrá" je ešte o čosi lepšia ako "Červená"a už sa teším na "Bielu":) (28.03.2006)