Tři barvy: Modrá

Na povrchu může tohle dílo působit jako minimalistický příběh, ovšem z té méně nápadné vnitřní strany je pompézní a srdce drásající. Celý film provází nenapodobitelná, ale těžko uchopitelná atmosféra doprovázena všudypřítomnou modrou barvou, přesně vystihující charakter hlavní hrdinky v působivém podání Juliette Binoche. (19.05.2008)

Je to vlastně celé dost podobné ústřední postavě - překrásný, ale tak trochu akademicky zaprdlý. Ale přesto je to sympatický hravé a formalisté se u toho roztečou něhou. Způsoby jakými si Kieślowski blbne ze scénou, úhly pohledů a barvami z toho ve skutečnosti vytváří strašně zábavný zážitek. Ostatně stejně jako u Tarka či Tarra tady tvrdím, že nuda jsou ti druzí. (12.02.2023)

Tři barvy: Modrá jsou nepochybně velmi kvalitním snímkem, s vynikající Juliette Binoche v hlavní roli ženy, která se po svém pokouší vyrovnat s těžkými událostmi. Co se však týče nějakého emočního dopadu, ten se u mě bohužel nekonal. Juliettina postava je ztvárněna velmi chladně, nepřístupně, jakoby nechtěla, abychom pronikli do jejího nitra, k jejím emocím. A právě podobně, jak byla vylíčena její postava, jsem i já, coby divák, neprožívala žádné emoce. Téměř žádné scény se mnou nepohnuly. Jistě svádí úporné vnitřní boje, ale ty zůstanou tak perfektně skryty pod její zdánlivě chladnou a vyrovnanou tváří, že na povrch se tak její pocity vlastně po celý film téměř nedostanou. Tedy, alespoň ne v té formě, kde bych dokázala plně pocítit její bolest, strach či výčitky. "Modrá" je velmi osobité dílo, které se však v prožitku může u diváků značně lišit. (25.11.2012)

Smútok nad stratou vyvoláva rôzne reakcie. Buď to dotyčný človek maže minulosť ako sa len dá, alebo nevyhodí ani len popísaní zdrap papiera pripomínajúci čo bolo. Ústredná postava si vyberie možnosť číslo jedna, ale zisťuje že to môžno nebude to najlepšie. A ani nie tak pre ňu, ale jej okolie. Film, ktorý dáva čas na premýšľanie. (05.06.2014)

Kieslowski dokazuje, že je nejenom vnímavá a citlivá osobnost, ale také tvůrce s výrazným obrazovým cítěním. Spousta scén, které by se klidně daly odvyprávět "obyčejným" způsobem, aniž by utrpěl jejich význam, se pod režiserovýma rukama stávají až uměleckým zážitkem. I kostka cukru rozpouštějící se v kávě může být krásná :o) Ale popravdě řečeno, hlavním tahounem tady není Kieslowski, ale božsky hrající Juliette Binoche, její úsporné herectví, které, ač oproštěno od expresivních výrazů (chce se říci bohudík), přesto sálá emocionalitou a vnitřní silou. Věřil jsem jí všechno. 5* si nechávám, až co ostatní ´barvy´(ještě jsem neviděl). Třeba mě ten pravý vrchol ještě čeká :o) (27.03.2006)