Každým dnem

Po celou dobu bych přísahala, že hlavní roli má Robert Downey Jr. .. Nicméně Any day now je sice emocemi nabitý, ale ne v takové míře, jako mohl být. Možná, že kdyby nebylo tolik zbytečných a rušivých zpívacích scén, dostaly by prostor právě ty emoce. Doprovodná hudba je ale opravdu příšerná, pokaždé jsem musela vypínat zvuk. A to je právě to, co mi na filmu vadí úplně nejvíc a díky čemu nedám čtyři hvězdičky. Jinak jsem ráda, že takový příběh někdo zpracoval. Bylo neskutečně smutné sledovat, jak soud raději svěřil dítě nespolehlivé fetačce než-li milujícímu homosexuálnímu páru. Tu bezmoc jsem cítila i já. (12.07.2013)

Film bez scénáře, postrádající konflikt či nosnou a tíživou myšlenku. Celé je to jen o slzách a nutno říci, že vizážisté odvedli výtečnou práci. Oba chlapci měli oči rozkapané na jedničku. Bohužel to je to jediné, čím jsou postavy zajímavé. Jejich gumovost s naprogramovaným charakterem (černá a bílá - jen na srozumněnou) byla ubíjející a neslučitelná se sledovatelností. Ale více jsem nečekal, film jede v zaběhlé a úspěšné šabloně a ve výsledku se na něj nemůžu zlobit. Je tak plochý a průměrný, že diváka ani nedokáže rozčílit. Dojímači a empatici od počítačů dojdou diváckému uspokojení, vykolejí je svět "toho zlého systému", utrousí nejednu slzu během dojemných domácích videí nebo příšerných songů odrecitovaných Alanem C. a (pod)průměrných klavírních variací, ale vůbec se nepozastaví nad minulostí pana Donatella coby gay prostituta (než mu anděl s downovým syndromem změní myšlení), který sem tam, na parkovišti, pokouří citově nevyrovnaného právníka. Navíc jsem ve filmech alergický na dvě věci - hlášky typu "Jsme jediní v celém vesmíru, kdo dokáže dát tomuto retardovanému, otylému chlapci cit a lásku" a zadruhé samotná podstata existence tohoto chlapce (změnilo by "zdravé" dítě smysl?) ve filmu, nepůsobí jako plnohodnotná postava, ale jen jako prostředek - domácí mazlíček a to se mi prostě hnusí. A na dopisy v závěru už nemíním plýtvat slovy... Zbytečnost (film i tento komentář) (08.07.2018)

Nadherny film, ktory ma az trikrat priviedol k slzam. Homosexualny parik sa snazi prevziat do svojej opatery maleho Marca, ktory trpi Downovym syndromom. Ked sa mu konecne dostavi laska, aku v zivote od svojej matky nedostal, veci sa mozu zvrtnut nezelanym smerom. Mnoho ludi ma predsudky voci nekonvencnym parom, avsak je velmi nestastne, ak rovnaky postoj zaujmu aj institucie, ktore rozhoduju o osude dietata. Marco zbožňuje šišky a happy ending, docka sa ho aj tentokrat? (08.06.2013)

Koncom sedemdesiatych rokoch v Kalifornii si do svojho poručníctva chcú vziať dvaja homosexuáli 14- ročného chalaniska s Downovým syndromom, na ktorého matka sere a navyše bola zabásnutá za prechovávanie drôg. Avšak po tom, ako pravda o ich nekonvenčnom vzťahu vyjde najavo, začne v súdnej sieni tvrdý boj o jeho získanie do opatery. Je to emociami nabitý film a zároveň ľahko stráviteľný, čo je v skutku, podľa mňa, ideálna kombinácia na spríjemnenie si piatkového večera s vypnutým mozgom. Či už s pivom, alebo bez piva, to je úplne jedno, pretože to, že ide o homosexuálny pár (pre tých s predsudkami) vôbec, ale vôbec nevadí. (26.04.2013)

Předpokládám, že cílem tvůrců bylo především dojmout a spravedlivě rozhořčit diváky. V obou cílech však snímek výrazně selhává především díky své šablonovosti. Lidé, kteří již mají něco nakoukáno, jednoduše na nabízené klišé neskočí úplně lehce. Scénář obsahuje celou řadu již stokrát slyšených replik, samotné postavy jsou psány podle příručky "zaručeného dojáku" a ani herecké výkony nejsou kdovíjak přesvědčivé. Dvě hvězdy jsou za to, že přes všechny výtky není film úplně nudný a obsahuje záblesky inteligentního interního humoru. Hudba: Joey Newman složil velmi nezajímavé klavírní variace, která jsou naštěstí doplněny povedenými autorskými kusy Rufuse Wainwrighta. (15.11.2013)