Dvojí život Veroniky

tazko nieco vystizne napisat. komu sedi kieslowskeho rukopis bude sa bavit minimalne tak dobre, ako pri farbach. irene jacob je uzasna, talentovana a ani nechcem vediet kolko casu obetovala svojej postave. kazdopadne prsia ma minimalne take dobre, ako aj cely jej filmovy vykon :). paci sa mi, ze kieslowski netlaci na pilu, jeho nedynamicka naracia plna odkazov je lahodkou pre narocnejsieho divaka. (27.06.2007)

Asi jsem čekala víc, ale tohle byl jen prachsprostý průměrný film. S Kieslowskim obvykle splyneme v jednu bytost, která se nepozorována stává součástí děje. Veronika si nás všimla hned na začátku a odmítla mi dovolit vstoupit. Tak jsem musela zpovzdálí pozorovat, co se s ní děje. Možná to bylo tou nemístnou vzdáleností, tou odtažitostí, nebo jen tím chladem, který z filmu sálal, ale postrádala jsem obvyklé Kieslowského mystično. Nudila jsem se. (03.12.2012)

Přibližný obrázek jsem si udělal už při úvodním semináři v kině Aero, kde nám bylo sděleno, že Kieslowski chtěl pro každé kino v Paříži natočit jiný konec (celkem tedy prý 27). No a pak to přišlo v plné síle. Teda nevím jak pro jiné, ale pro mě právě tu sílu film naprosto postrádal. Veškeré sdělení žádné, děj velmi prostý, jak to mezi těmi dvěma je, je jasné po smrti první cca po 20 minutách a už jsem jen čekal, až to té druhé docvakne (celá úmorná hodina, uf). K čemu kamera, "křehkost emocí" a všechny ty rádoby oduševnělé řeči na adresu tohoto filmu, když celková hodnota sdělení se limitně blíží nule. (21.12.2005)

LFŠ 2011 | Film zachycující krásu, intuici a jednání žen a to naprosto přesně. Až po projekci jsem si však vyklidil nelogické poznatky z plynutí děje a otázce, cože to přesně mělo znamenat. Velké plus je formální stránka - chladné podzimní filtry, zelené světlo, sexuální červená + všudypřítomná dusivá atmosféra sexu obecně, podpořené věčně obnaženou, vynikající Iréne Jacobovou, úchvatná Preisnerova hudba a dobře použitá kamera. Místy se však barvy až často opakují a imho je digitalizace projektovaného snímku připozkazila. (31.07.2011)

Krzysztof Kieślowski BOL pre mňa známym-neznámym...Poznám Ho niekoľko rokov,ale až dnes som videl výnimočný autorský film,kde ma najviac dostala krásna Iréne Jacob v dvoj/role Veroniky,ktorá sa nachádza v Poľsku a tá istá žena zároveň vo Francúzsku,obidve spojuje vášeň pre HUDBU,ale ani jedna o druhej nevie,že existuje,pritom sa podobajú ako vajce vajcu! V jednej scéne sa stretnú cez sklo,keď francúzska Veronika bude v Poľsku ako turistka,ktorá objektívom v autobuse zachytí momentku poľskej Veroniky,ktorá prechádza ulicou,ale blíži sa demonštrácia,tak turisti idú preč...Vlastne poľska Veronika umiera na infarkt.Dosť ťažký snímok,ktorý vyniká bravúrnou kamerou Slawomira Idziaka(inak poľskí kameramani sú v Hollywoode vychytenou doménou),kde Slawo sa prikmotril aj do Mekky filmu,samozrejme,čudoval by som sa,keby tam nezakotvil.Film,ktorý Skúma ženu zvnútra,jej pocity,nenaplnené túžby,nahota v podaní Iréne je podstatná pre pochopenie. Réžia,hudba,kamera,strih a herečka v hlavnej úlohe je pre 90 roky vo Foreign kinematografii splneným snom! PS:Iréne sa podobá na krásavicu Audrey Tautou. (27.12.2014)