Režie:
Lars von TrierScénář:
Lars von TrierKamera:
Manuel Alberto ClaroHrají:
Charlotte Gainsbourg, Stellan Skarsgård, Shia LaBeouf, Stacy Martin, Jamie Bell, Connie Nielsen, Mia Goth, Sophie Kennedy Clark, Christian Slater (více)Obsahy(3)
Otevřená studie ženské sexuality, prostřednictvím hlavní postavy. Hlavní hrdinku Joe najde zmlácenou v parku, starší muž jménem Seligman. Nymfomanka Joe odhaluje samotářskému intelektuálovi tajemství svého pokrouceného životního osudu, plného sexuálních prožitků. Vyprávění Joe je rozděleno do osmi kapitol, ve kterých se postupně dostáváme od jejího mládí a dospívání až k dospělosti. (Aerofilms)
(více)Videa (8)
Recenze (764)
Zhlédnuta DC (145minutová) verze. Tenhle film není o sexu a kdo si to myslí, nepochopil jej. Tenhle film je o lidské duši, kterou ovládá a do jisté míry definuje sex. Lars to udělal chytře, opět vzal jednu věc, kterou brutálně zakomponuje do života jedné osoby a my, diváci, pak sledujeme její totální odhalení (nejen fyzické) a zároveň proces toho, jak ta věc (v tomto případě nymfomanie) ovlivňuje nejen tu osobu, která je tou věcí "postižena", ale zároveň její okolí. V tomto filmu to je ještě více zřetelné, když sledujeme Joe už od maličké holčičky až po její střední věk. Tenhle film je (a nebojím se to napsat) momentálně nepochopené mistrovské dílo, které jednoho dne bude mít své místo ve filmové historii. A nebude to kvůli sexu. Lars se mi jako tvůrce líbí čím dál tím víc, protože se nebojí posunovat hranice a zároveň tvoří něco, co sice může působit jako póza, ale není. Nymphomaniac je ten typ filmu, u kterého chápu, že se někomu nelíbí. 100 %. ()
Nymfomanka nepůsobí dramaticky ani eroticky a spíše dává vzpomenout na (pseudo)umění, kterému ukazuje vztyčený prostředník Velká nádhera. Je to v podstatě hrozně nepřekvapivý film a recyklace zcizujících prvků, metafor, podivného střihu a odkazů na všechno možné (Bach celkem vtipně připomene Mortal Instruments: Město z kostí). Provokaci z hlediska sexuality nepotřebuji (a ani ji nedostanu), každopádně provokace z hlediska filmařských ambicí by se hodila. K uspání poslouží zdlouhavé pseudopsychologické dialogy (parafráze : „Já jsem TAK špatná!“ „Ale nejsi.“ „Ale né, jsem,.“ „Ale nejsi, mně se to nezdá tak hrozný.“ „Však počkej, jsem strašně špatná.“). Každopádně za reklamní kampaň palec nahoru, takhle se dělá film-událost. ()
Kolegové mají za to, že NYMFOMANKA je svým roztržením vejpůl hodnotitelná až po zhlédnutí obou dílů. Osobně si to ale nemyslím, protože ČÁST I. i ČÁST II. se navzájem liší co do způsobu vyprávění, výstavby i vyznění. První, kterou stavím na pomyslný vrchol distribuční nabídky loňského roku, je maximálně ozvláštňující tím, že přebírá konvence z různých mediálních odvětví a uměleckých děl a staví je na odiv. Dělení do kapitol vychází z literatury, vysvětlující vsuvky připomínají zase zkušenost ze surfování po netu a upomínají na dokumentární tvorbu, fungování a efekt hudby je demonstrován v několika montážích, inscenování postav v předkamerovém prostoru má evokovat malířská díla a odkazuje se na uznávané klasiky světové kinematografie, zatímco se variují vyprávění typické pro pornografii (tenkrát poprvé, zaseklý výtah ad.)._____ Důležitou roli hraje divácké očekávání, které je v případě NYMFOMANKY, ČÁSTI I. nenaplněno či zklamáváno. Kvůli záměrné doslovnosti budou rozhozeni ti, kdo u završení trilogie Deprese očekávali stejnou nejednoznačnost a příklon k umělecky odvyprávěnému snímku jako ANTIKRIST a MELANCHOLIA, a asexuálnost prezentovaného zase neuspokojí ty, kdo se nechali nachytat na nadsazenou reklamní kampaň. Popření vývoje titulní postavy („Nic necítím!“), okázalá nespolehlivost vyprávění Joe, řada Seligmanových odboček i nemotivované užití různých stylistických postupů dává jasně najevo, že jde o jednu velkou hru, kdy se prvky vyprávění i stylu uskupují do vzorců. Odpovídá tomu i vyznění, kdy „jednička“ se dá vykládat jako dílo o snaze porozumět světu skrze rozpoznané vzorce v umění a společenské vzorce chování při interakci jednoho člověka s druhým… a o prostupnosti těchto kategorií. ()
(spoilery) Snad apatická k citům druhých, snad opravdu jako lev v kleci. Možná v sebe zahleděná a tak trochu omezená jája v prokletí vlastního klína nebo stínů v mysli. A nebo úplně naopak: emancipovaná, svou sexualitu naplno přijímající a oproštěná od současných a přirozenost škrtících mantinelů absurdní morálky. Vyberte si. ___ Kdy se při svém vzpomínání ztrácí ve vlastních bajkách? A kdy s námi jen Trier hraje ironické hry? Tam kde se divák zasměje on hbitě hlavní hrdince poručí, ať se táže: "Čemu se smějete? Vždyť na tom nic směšného není." Jeho hra začala už trailery plnými sexu a chtíče. Film je jejich vyznění velice vzdálený. Dalo se to očekávat, jenže hra pokračuje dál. Zážitek končí uprostřed ničeho. Dvě hodiny plyne apatická zpověď té, která se nazývá nymfomankou. Vypije se hodně čaje a posluchačem je elitář. Potrpí si na vlastní otevřenosti. Snadno se zaposlouchá sám do sebe, do exhibice svých znalostí. Elitář a nymfomanka v pokoji, který svou podstatou spoluurčuje, kam se děj s ním původně nesouvisející bude ubírat. V pokoji se zašlými stěnami, které pokrývají mapy vlhkých skvrn. V pokoji, kde rybářská muška má své čestné místo na zdi, zatímco obraz se opírá o zeď zpola skryt za krabicí. Posluchač (nebo snad divák?) natolik miluje Bacha, až ani nahrávku své milované skladby nemá celou a utopen ve svých znalostech žvatlá nesmysly o tom, že polyfonie je unikátní pro evropský kulturní okruh. První díl jsou nezodpovězené otázky v krajině lží a nástrah na diváka. Otázky kladené pečlivě, v atmosféře nepatřičně ospalé k tématu. Příběh chytá kontury pohádky komentované empirií posedlým pseudoakademikem a otázkou je i to, do jaké míry ho (příběh) Trier v druhém díle pokazí, znesvětí a ohne. Samotné rozdělení na dva díly mám nutkání vnímat jako zlomyslnost, ale nejen toto působí, jak trefně poznamenal Marigold, jako přerušená onanie. Každý jednotlivý obraz je tímto motivem protkaný. Vše vyznívá zoufale do prázdna, odtažitě. Buďto směšně analyticky nebo příliš (až na kýčovitě intenzivní vztah s tátou) emocí prosté. Ale i to hraje svou roli. Nebo snad ne? Kam uteče můj dojem? Hromosvod chytil blesk, ten se ale nemá kam vybít. Vše se může pokazit stejně dobře, jako se vše může stát dokonalým. Celé vyprávění je absurdním včetně situace, ve které se nachází vypravěčka s posluchačem. Fibonacciho posloupnost, bože můj... Všechny dveře jsou otevřené a stát se může cokoliv. Nemá cenu hodnotit s konečnou platností. Prozatím za 4*. ()
Musím se přiznat, že když se na začátku filmu objevil titulek, sledujete zkrácenou cenzurovanou verzi, měl jsem sto chutí se zvednout odejít. Obecně nemám rád, když mimo režiséra (kterej dle titulku dal k cenzuře souhlas, ale nespolupracoval na ni) někdo rozhoduje o tom co pro mě je vhodný a co ne. Bohužel ceny lístků jsou tak vysoké, že jsem si gesto z odchodem ze sálu rozmyslel. Od začátku mě bylo jasné že haló, který kolem filmu bylo, je přehnané, někdy to vypadalo spíš na placené PR, aby do kina natáhli i posledního nadržence, a abych řekl pravdu, po titulku "sledujete cenzruovanou verzi" jsem si myslel, že neuvidím ve finále ani jednu kozu. Z tohoto pohledu jsem byl nakonec mile překvapen, protože to málo sexuálních scén co ve filmu bylo, bylo velmi kvalitních, syrových a realistických. Film je zde prezentován, jako otevřená studie ženské sexuality, tak to je trošku usměvné, protože "mám ráda sex tak na 10h mám pana H, na 11h mám pana K a na 13h pana B" na tom fakt není co studovat, zatím bez znalosti druhého dílu mě to přišlo spíše jako životopisně vyprávěný film o ženský co má ráda sex, brala si co potřebovala a srala na následky svoje i těch druhých. Nic skandálního, nic studijního a ani nic světoborného se nekoná. Vyjma kvalitní filmařiny, (byť několika minutový záběr na zeď mě zase až tak nebere ) a výborných hereckých výkonů tady fakt musím pochválit Stacy Martin, tu holku jsem absolutně neznal, ale už teď se budu těšit na její další filmy. Své hodnocení můžu po skouknutí druhýho dílu ještě změnit ! ()
Galerie (73)
Zajímavosti (18)
- Jedná se již o sedmou spolupráci Larse von Triera a Stellana Skarsgårda. (Trixx)
- Willem Dafoe a Charlotte Gainsbourg si spolu zahrali už vo filme Antikrist (2009), ktorý tiež režíroval Lars von Trier. (Johnny.ARN)
- „Najťažší na filme bol orálny sex. Lars kričal - 'Stacy, dávaš mu zlý orál!' Robila som to na plastickej pomôcke, ktorá vyzerala veľmi realisticky," uviedla Stacy Martin s tým, že sa jej pýtali na príchuť, ktorú si na makete praje. „Pozerať hotový film bolo potom veľmi čudné. Bola som tam nahá a vyzeralo to, že mám sex. Napadlo mi - takto vyzerá môj výraz pri tom? Nie!" dodala. (Zdroj: aktualne.sk)
Reklama