Reklama

Reklama

Nymfomanka, část II.

  • Dánsko Nymph()maniac: Volume II (více)
Trailer

Obsahy(1)

Nymfomanka Joe pokračuje v líčení svých životních osudů v bytě svého zachránce Seligmana. Pomůže jí vzpomínání na hledání orgasmu, vztah se sadistou, potrat či kriminální minulost najít konečně klid? A jak její otevřená zpověď ovlivní chování jejího posluchače, stárnoucího panice? Druhá část posledního příběhu z Trierovy „trilogie deprese“ opět mísí provokativní témata, explicitní záběry a odkazy na vysoké umění. (Aerofilms)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (561)

H34D 

všechny recenze uživatele

(I. část) Intelektuální a přitom přirozeně lidská debata neposkvrněného analytika a nymfomanky zpytující své svědomí pokračuje. Druhá část Trierova chytlavého a poutavého díla nabourává hranice možná ještě více než ta první. Místo aby Joe s věkem zrála a nabývala společensky korektní formy rozumu, ona právě naopak vyzrála do stavu, kdy společnost opouští. Její choutky se stávají perverznejšími, uspokojení však zeslabuje. Joe je chladná, ale ne bezcitná, nejspíš ani ona sama úplně nechápe své pocity. Zajímavé je, že ač od Seligmana nečekáme nic jiného, než chápavou a smysluplnou analýzu, i s ním se nakonec stane něco... Vlastně černohumorného. I když druhá část Nymfomanky už není tolik úderná, je stále zajímavé zamýšlet se nad charakterem Joe a analyzovat její dialog se Seligmanem. Čtení mezi řádky není tak složité, nemyslím si, že by Trier ochcával publikum jen proto, že může, naopak jeho Nymfomanka je poměrně přístupné a zároveň vůbec ne povrchní dílo. Hodnocení celku: 8/10 ()

Madsbender 

všechny recenze uživatele

"Druhá" Nymfomanka pokračuje v trende, ktorý nastolila prvá a ešte otvorenejšie vedie diváka k premýšľaniu nad tým, či a čo konkrétne si má z nej vlastne vziať. Úvaha nad myšlienkovou hodnotou sa pod náporom prívalu bezvýznamných slov a uštipačných pomrknutí na diváka vytráca. Otázkou je, či tam nejaká skutočná myšlienková hodnota (Trier pri tomto slovnom spojení v kontexte svojho filmu musí prskať od smiechu) vôbec bola, ale to je nepodstatné. Oveľa dôležitejšie je, ako neustále formou bumerangu vracia smerom k nám výstrahu nad zbytočnosťou hľadania nejakého jasného zmyslu a významu, čím sa elegantne otáča smerom k súčasnému filmu a vraví: "Ste si istí, že ho tie ostatné filmy majú?". Nebudem sa nad tým ďalej pozastavovať. V komentári k "prvej" Nymfomanke som nespomenul dve veci, takže nasledovné sa vzťahuje na obe časti. Tou prvou je násilná montáž, ktorá absurdne urýchľuje niektoré scény a bez prestania opäť evokuje úvodné titulky "Toto je zostrihaná a cenzurovaná verzia". Došiel som k presvedčeniu, že je tento výrok klamlivý; neverím, že Trier svoj film prenechal strihačom mimo jeho dosahu a nechal si tak ujsť možnosť podporiť svoju reklamnú kampaň pri úspešnom opätovnom vyvolaní dojmu, že toto ešte zďaleka nie je o, na čo sme čakali a prinesie nám to až predĺžená verzia (na ktorú si s chuťou počkám, aby som sa presvedčil, že to tak nie je). Podruhé, dogma 95 a Trier. Dobre vieme, že dogmu LVT porušil už dávno, ale vo svojej voľnej trilógii a Nymfomanke predovšetkým dohnal túto skutočnosť až na úroveň kopania do mŕtvoly nielen formálnymi rozdielmi medzi jednotlivými kapitolami (najzreteľnejšie sa to dá pozorovať na čiernobielom Delirium a záverečnom zrnitom The Gun), ale hlavne dvojicou efektových scén (pád do rieky/ kníh, prvý orgazmus). Ale späť k druhej časti: temporytmus zostáva zachovaný, avšak štýl rozprávania naberá temnejšie tóny, je mrazivejší a násilnejší aj smerom k stráviteľnosti pre obyčajného diváka (nadstavba v podobe početných odkazov a prepojení s Antikristom, ktorého jedna scéna priamo cituje, čím mi v neblahom očakávaní vyvolala zimomriavky, volá po znalosti staršieho filmu pre pochopenie toho nového). Vyniká v jednotlivostiach a výbuchoch smiechu pri konkrétnych scénach (černosi, úchylák Jean-Marc Barr ako utajovaný pedofil), ale ako celok je roztrieštenejší, čím ešte viac volá po spojení do jedného filmu a navrátení do pôvodného stavu, v akom prišiel na svet. Vlastne pôsobí ešte vykonštruovanejšie ako "jednotka" a nie som si istý, či je to lepšie alebo horšie s ohľadom na režisérsky zámer; finále síce zodpovedá vývoju motivácie a konečného rozhodnutia hrdinky, ale nie je úplne kóšer. Na druhú stranu, všetko funguje perfektne a väčšina úskalí a chybičiek spočíva len a len v orezanosti a rozdelení materiálu do dvoch častí. Pre samostatnú Nymfomanku č.2 teda platí verdikt 90%. Pre Nymfomanku ako neoddiskutovateľný celok, v ktorom jedna časť nedokáže fungovať bez druhej, je verdikt 100%. ////////// Director's Cut (dvojpremiéra 18.10.2014): 100% Predĺžená verzia narozdiel od umocnenia doznievania a explicitnejších záberov v prvej časti prináša "dvojka" vo fenomenálnom zostrihu úplne nové vrstvy, línie, motívy a významové roviny príbehu. Neporovnateľne prepracovanejšie psychológia, vzťahy, nové zakomponované mikrorozprávania, dlhé jednozáberovky, jedna extrémne fyzicky surová pasáž a geniálna divácka masáž. Umocnenie pasáží len so zvukovou stopou bez obrazu, trochu odlišne vyznievajúci záver a jeden nepatrný scudzovací efekt, ktorý všetko mierne prevracia naruby :-) Neporovnateľne lepšie ako skrátené kinoverzia a prvá časť. () (méně) (více)

Reklama

Mertax 

všechny recenze uživatele

Bublina splaskla, nadšené očekávání zplihlo jak pyj po orgasmu. Druhá část je o poznání slabší, banálnější a méně vtipná (recyklace prupovídek z jedničky). Formálních hrátek ubylo, Seligmanovy odbočky zmiňující x slavných persón nabobtnávají až do groteskních rozměrů, ale naštěstí už nás Trier neoblažuje tolika názornými metaforami./// Nehraje už jen Bach a Rammstein, ale i Wagner, Mozart, Händel… A zase se dozvíme moudra o hudbě, církvi nebo deviacích. Žádné geniální propojení části první a jejich motivů (hudebních i těch ostatní) s částí druhou se nekoná. Rozdělení na pouhé tři kapitoly film zpomaluje. První část (sado-maso) sama sebe opakuje a kýžený průnik do (duše) Joe se nedostavuje. Celkový rytmus snímku je poněkud rozvláčný a bez uspokojivého gradování, což může při sledování vyvolat podobné pocity frustrace, jaké zakouší hlavní postava, která se marně snaží vyvrcholit. Finále je podivné (rozhodně nečekané, to ano) a v paměti utkví snad jen scéna odkazující na Antikrista nebo obří bradavky Gainsbourgové. A kromě krátkého záběru na felaci, ochlupená rodidla a pár ztopořených černošských údů zas nic! Trier se smíchy ohýbá v pase, jak nás napálil – a nemám na mysli relativní cudnost filmu, (v kinech běží jen sestřihané kopie), ale celou část II. a její obsah a vyznění. Každopádně teoretici mají co rozebírat a ti ostatní můžou s nadějí čekat na rozšířené verze. Studie ženské sexuality? Ale kdeže. Mimochodem character posters jsou totální podfuk, většina zobrazených postav si ve filmu nesvlékne ani šálu, natož cokoli dalšího. [Kino] ()

Vančura 

všechny recenze uživatele

Příliš mě nepřekvapuje, že si zde dvojka vysloužila o něco slabší hodnocení - v porovnání s jedničkou zde citelně ubylo vtipu i předchozí lehkosti. Člověk rozmlsaný z divácké vstřícnosti jedničky se tak může cítit poměrně zklamán. Podobné pocity dostihly i mě, ale trochu z jiného důvodu. Poměrně nepříjemně zaskočen jsem byl totiž přeobsazením herců v hlavních rolích, kteří svým "mladším verzím" vůbec nejsou podobní (Charlotte Gainsbourg vs. Stacy Martin & Michael Pas vs. Shia LaBeouf ) - u současných filmů, jejichž děj se odehrává na delším časovém prostoru, jsem zvyklý, že se se hercům spíše zesvětlí vlasy či digitálně přidá nějaká ta vráska, než že by si člověk musel náhle zvykat na jinou tvář, ale nechť, vlastně to není tak důležité. Osobně mi přijde, že tento film jde vlastně tak nějak obecně proti diváckým očekáváním a záměrně je bortí. Třeba v sekvenci s dvěma černochy by asi každý čekal, že bude svědkem toho, jak si trojice na plátně střihne sendvič - Trier namísto toho celou scénu přemění ve směšnou frašku, která vyzní do ztracena. Skoro jako na truc nejenom tomu, co divák čeká, ale téměř proti duchu celé jedničky - tam, kde jednička oslavovala nevázanou sexualitu a promiskuitní radovánky, přichází dvojka s neradostným líčením nejrůznějších problémů hlavní hrdinky: konflikty s kolegyněmi na pracovišti počínaje a třeba odřenými genitáliemi konče. Přesto si myslím, že je tento film s jedničkou zcela srovnatelný a kvalitativně rovnocenný. Ne vše mi tam úplně sedlo, ale nejenom díky překvapivému závěru jsem si uvědomil, že to je vážně velmi chytrý film, který inspiruje k celé řadě plodných zamyšlení. Osobně jsem například ocenil odvahu, s níž se Trier postavil nejenom za svou hrdinku, ale i za postavu pedofila, kterého Joe překvapivě přivede orálně k vyvrcholení. V dnešní době, která je honem na pedofily posedlá, to vnímám jako mimořádnou odvahu a možná nejvíc kontroverzní moment obou filmů, ačkoli jeho sdělení je po mém soudu zcela prosté a správné: pedofilní sexuální orientace je prokletí, které své nositele doživotně pronásleduje, a Trier vzdává hold těm, kteří se ovládnou a nikdy žádnému dítěti neublíží. Proti tomu přece nelze říct ani ň, pokrytecký diktát současné politické korektnosti ale dělá z tohoto téma tabu, o kterém se nemluví. Jednička i dvojka jsou jako jin a jang - pevně do sebe zaklesnuté, bez sebe nemyslitelné a tvořící dohromady jeden celek, který velice působivě a otevřeně ukazuje na nejrůznější skrytá zákoutí lidské sexuality, aniž by se uchyloval k samoúčelné explicitnosti. Je spíše paradoxní, že takto otevřený a odvážný film působí na diváky odkojené internetovým pornem v podstatě nesmírně cudně a náznakově. Přitom ve srovnání s filmy řekněme z 60. let působí obě části Nymfomanky naopak neslýchaně pornograficky, na čemž je jen vidět, jak záleží na použitém kontextu, ve kterém toto chcete hodnotit, a jak moc se současné vnímání sexu ve filmu posunulo. Může to ještě vůbec někam gradovat? chtělo by se ptát... Za mě osobně silné 4 hvězdy, doprovázené chutí vidět v brzké době oba filmy znovu. () (méně) (více)

Chlupis 

všechny recenze uživatele

Pro svůj tvar prakticky nehodnotitelné dílo, které svou strukturou a narativem připomíná spíše obsáhlou knihu než film - ve které je navíc všechno, od rybaření přes Bacha až k Bondovi. Trier mě tentokrát v osobní rovině nesmetl tak, jak se mu to úspěšně povedlo u všech jeho předchozích filmů, působivějších analytických děl ale na druhou stranu moc nenatočil. Bez diskuze dílo génia. ()

Galerie (29)

Zajímavosti (5)

  • Shia LaBeouf prišiel na premiéru počas Berlínskeho filmového festivalu s papierovým vrecom na hlave. (Eoin)

Reklama

Reklama